DMD č. 24. pro 24. 4. 2022. Téma: Šelma

Už se mi povedlo ulovit mouchu, můru, spoustu molů, vyluhovaný čajový sáček, klubko ponožek, sítko do odpadu, propisku, několik náušnic, gumičku do vlasů, vlněnou rukavici, pár kousků špinavého spodního prádla, tkaničku od bot, houbičku na nádobí, mezizubní kartáček, tužkovou baterii, obal od bonbonu, špulku nití, gumu, víčko od petlahve, zmuchlanou účtenku, uvařenou těstovinu, plastové brčko a použitou štětičku na čištění uší.
Přepral jsem několik zlovolných rolí toaletního papíru, nebezpečný batoh, obrovskou pokojovou rostlinu, která poutala příliš pozornosti, a dokonce i vysoce infekční posmrkaný kapesník.
Taková strašlivá já jsem šelma!
A vy si mě klidně necháte spát u sebe v posteli.

Přiběhl k manželce štkající u ozdobného sloupu: "Takže Suratak nepomohl," polkl smutek, pak si všiml skvrny na šatech, "Udělal ti něco?"
Zvedla krhavé oči: "Nabídla jsem vše co máme, když Miorofa vyléčí. Jen se smál! Poručil mi abych se vysvlékla. Studem jsem se mohla propadnout, ale pak... ," otřela bolestí zkřivenou tvář, "řekl, že malého vyléčí, když si sama uříznu prso," sotva pro pláč vyřkla.
Manžel zděšeně zalapal po dechu: "To ne!"
Manželka poodhrnula háv halící krvavou zasychající ránu: "Nedokázala jsem to! Bolelo to tak strašně moc! Nedokázala jsem pokračovat! A teď kvůli mé slabosti Miory umře!" její žal nešlo utišit.

Byly Vánoce. Najednou přišel do Laurencovy kanceláře papá Noël se třemi dárečky a říkal: "Veselé Vánoce. Říkal jsem si, že než, abych vám ty dárky dal domů a vy byste si pro ně později přišli, že vám je rozdám tady."
Komisař Laurence dostal novou pistoli. Marlene potřeby na změnu účesu, laky na nehty a rtěnky. A když rozbalila dárek Alice Avrilová, vyskočil z krabičky čertík na pružince. Všichni se kromě Alice Avrilové smáli. Všichni poděkovali za dárky a papá Noël odešel. Alice Avrilová řekla: "Ten papá Noël je pěkný taškář."
"No jo, asi jste celý rok zlobila," popichoval ji komisař.

Stáli u pece a nadávali.
"Zatraceně, vsázka v háji! Kde je cín? Z čeho naděláme talíře a poháry?"
Agricola nakrčil čelo. "Lupi spuma, vlčí pěna."
"Jo, oslintal cínovec. Ten zatracený vlk!"
"Cínokaz!"
"Ja, der verfluchte Zinnvernichter!"
"Der Schwernichtsnutz!"
"Jo, ničema! Těžký ničema. Zase nás připravil o výdělky."
Všichni se zoufale podívali na Agricolu.
"Není jiná možnost," pronesl. "Musíme rudu přesívat a přebírat. Dát do pece jen cínovec. A toho wolframa hodit rovnou na haldu!"
No dovolte? Cítím se opravdu nedoceněn! Na haldu! Však vy se pro mě ještě vrátíte. Budete prstíčkem hrabat a špendlíčkem kopat. A hledat ceněný vlčí kámen!

Z tunelu v černé díře se vynořili bez zvláštních efektů. Nic, ani změna povrchu tunelu nenaznačovalo, že jsou zpět ve známém časoprostoru.
"Milí bratříčci," oslovil Vraspír Jaroslava s Danielem. "Nacházíme se v souhvězdí lva, přibližně čtyři miliardy let zpět. Jsme trochu daleko od naší rodné hroudy, ale teď to vezmeme zkratkou."
"Jsme v hlubokém vesmíru," vysvětloval Daniel Jaroslavovi.
"Dokonce tu pár šelem potkáme, samé přítulné kočičky," sliboval Vraspír. Zkratka vedla jejich územím.

Přítulné kočičky byli časoví panteři. Obrovitá černá zvířata s tlapami jako talíře a očima žlutýma jako vaječné žloutky. Měli veliké zuby a opravdu nízké nároky na osobní prostor.

„Od rána obchází tábořiště jako hladový vlk,“ hlásí při večerní poradě Zrzka podšitá, vedoucí lištiček, „ale že má roucho beránčí, nevyje – bečí!“
„Kde je teď?“
„Za humny!“ ví Zavilá lvice od paviánů.
„Nemůžeme riskovat,“ krčí čelo náčelník, „Malý medvěde a Železná ocelotko, vyceňte na šelmu zuby, že jí velké oči strachy z důlků vypadnou!“
„Šakalí péro,“ protestuje Líný leopard od želviček, „mám už týden churavou praktikantku a padám na hubu! Když chce s námi býti…“
„Já se klidně hlásím jako koza,“ šveholí Zrzka podšitá, „zůstanu celá a ještě se nažeru!“
„Jenom zakousnout!“ napomíná zdravotnice vlkodlaků, „Ať může s kuropěním hákovat…“

Večerní hraní ve škole mělo pro Lydii lákavou příchuť čehosi zakázaného, nevhodného a svým způsobem úžasně dobrodružného. On tvrdil, že je nikdo neuvidí, ani neuslyší. Vlastně sama nevěděla proč, ale věřila mu. Zároveň si umínila, že přijde na to, proč jí občas lže.

Večerní hraní ve škole se pro Daniela stalo jistou… Nerad to přiznával, ale závislostí. Za dosud nejniternější zážitek považoval muzicírování ve čtyřech – začátkem osmnáctého století hrál ještě na cembalo. Vášeň, jíž vkládala do hry ona, nicméně všechno převyšovala. Ona sama byla výjimečná! Cítil to. Určitým způsobem jej to děsilo jako neznámá šelma číhající ve tmě za rohem.

Paní Song je samý úsměv, když ráno zametá práh. Zdraví se se všemi nájemníky a oni se k ní chovají s úctou, která přísluší starším vdovám. Je si vědomá důležitosti svého postavení. Není nutné být se všemi zadobře, ale musí je znát lépe než své syny. Pečlivě zapisuje všechny příchody i odchody, všímá si nuancí v tónech hlasu, přílišného klidu i nervozity, plných tašek. Paní Song je šelma zahalená do hadrů domovnice. Její smysly jsou napjaté, zrak bystrý, sluch mimořádný. Doma v komodě má soupisy všeho, co nájemníci mají, nábytku, obrazů i jednotlivých kusů oblečení. Paní Song se chystá kousnout.

Když poslové dorazili do paláce, věděl, že je zle. Meneláovi se učinilo příkoří, a on byl povinen mu pomoci. Přesně podle smlouvy, kterou sám navrhl a pomohl Heleninu otci prosadit. Zrovna dnes, když se mi narodil syn?!

Poslům si řekl o krátký čas na rozmyšlenou. Nelhal. Přemýšlel, jak se z nepříjemné povinnosti vykroutit. Všichni o něm říkali, že je chytrý, a nepochyboval, že šeptem ho častují i ostřejšími výrazy.

Nu, uvidíme, jak si poradí se šílencem. Já sám bych do armády blázna nevzal.

Odysseus zašel do kuchyně pro pytel soli, a pak do stájí. Pevně doufal, že mu to vyjde.

Vypni tu blbost a pojď na zahradu, řekl Pažout, ale Horáček odpověděl, to není blbost, je to vtipný, romantický, pojď koukat taky, venku je kosa a cedí, jenže Pažout odsekl, padá zahradnickej deštíček a ty jsi šelma podšitá, práce se štítící, a Horáček řekl, liška, ne šelma, a Pažout zavrčel, já ti řeknu, jaká jsi šelma, lenochod jsi, jenže Horáček opáčil, že lenochod vůbec není šelma, načež venku začalo lít jako z konve, Pažout se uraženě zavřel do ložnice, ale když přišel Horáček, už se usmíval, notebook na břiše, a řekl, Horáčku, šlohneme Šebestový sluchátko a pořídíme si pirátskou loď!