DMD č. 21. pro 21. 4. 2023. Téma: Výlet do prázdna

Tu tvář v odraze na skleněné výplni dveří nepoznával. Vážnou a unavenou každým selháním. Věděl, že to je jeho tvář, ale nebyl to on.
Dům byl tichý. Děti spaly a jeho žena nečekala na zápraží.
Otevíral velice tiše. Chtěl ji vidět, jak zadělává těsto, přikládá do kamen, plete. Dělá jakoukoliv z těch nejobyčejnějších věcí. Sama.
Otočila se. Zahlédl záchvěv překvapení a potom nesmělý úsměv. Zabolelo to. Po všem, co bylo, pořád pochybovala, jestli se k ní chce vracet. Jako by bez ní vůbec něco byl.
Vzal ji kolem pasu.
"Jsem doma."
Zavřel za sebou dveře a všechnu prázdnotu nechal venku.

„Kde máme pacienta?“ dotázal se Edward.
„V péči psychiatra,“ odpověděl Harry kysele. „Prý není schopen vyšetření.“
„Co jste Lockhartovi udělal? Takový milý, vstřícný člověk…“
„Zapomněl mu při žádosti polechtat ego,“ ušklíbl se Charlie.
„Sebestředný imbecil,“ mínil Edward. „Lockhart,“ upřesnil. „Potter je altruista.“
„Co teď?“ naléhal Charlie. „Když necháme pacienta na výletě do lorazepamového ráje, možná zemře.“
„Občerstvení!“ zvolala vesele Daisy a nesla kelímky ze Starbucks. „Čaj pro doktora Lloyda, kafe pro doktora Pottera a čokoláda pro Charlieho.“
„Počkej, čaj jsi dala mně,“ upozornil ji Charlie.
„A já mám čokoládu,“ ozval se Harry.
„Kurva,“ zaklela Daisy, když se Edward začal dusit.

Svírala Michalcovu ruku, když se propadávali snovým mezivědomím.
Chtěl začít od začátku, skončit na konci, udržet ji.
Tenhle výlet se v noční můru proměnit nesměl.
Dosáhli dna. Prázdno. Vejce zevnitř. Střípky genetické paměti (tak zajímavé! Ale nesměl se zastavit).
Odraz, stoupání vzhůru. Ochranná kouzla, surově přervaná. Líhnutí. Rány.
Neochotná péče, miska zbytků, lůžko z hadrů. Nepřiměřená vděčnost.
Magie stočená na dně duše, Leino dospívání, tajný život. Vzpoura.
Váhání nad mýtinou, střemhlavý let, oheň.
Spáleniště. V popelu klečí holčička. Zvedá k nim uplakanou tvář.
"Zabila jsi ho!"
"Drž hubu," křičí velká Lea na malou Leu.
Snaží se vytrhnout.
Drží ji pevně.

"Pojď, má drahá, pojď." Nabídl jí ruku jako galantní hrdina. Plachty vlály ve větru, moře mělo barvu vína.
Za mořem byla jen prázdnota a smrt.
"Ber to jako výlet. Podíváš se do nových zemích, zapomeneš na tyhle ruiny."
Loď byla obtěžkána zlatem a poklady. Viděla na nich krev.
Slunce se jí vysmívalo. Apollo na ní hleděl z nebes.
"Víš, co tě doma čeká?" zeptala se a hleděla na jeho ruku.
"Má milovaná manželka. Již se nemůže dočkat mého návratu."
V lázni se vznáší horký opar. Šátek. Lapání po dechu. Dýka ve tmě.
Kassandra se nadechla a šla vstříc svému osudu.

Když vidíme, v jakém pustém stavu nachází se místo, které mělo by se zovat naším domovem, myslíme, že milovanou Markétku k cestě jen tak nepřesvědčíme. Zde jen pusto a prázdno, málo na to, aby podnikla tak náročný výlet. Její fraucimor je náročný na stavby i nádheru všelikou. Líbilo by se jim hnízdo myší? Nebo támhle to bujaré křovisko? Doufali jsme, že ubytovat půjde Markétku v klášteře, který ujčina naše vede, ale kdeže, i ten je pustý a prázdný.
Místo našeho srdce, kam jsme se těšili, nalezli jsme bez matky, bratrů i sester. Snad zaplní ho nový domov, náš a Markétčin.

…a tak šli Chluponozi dál. Nejdřív loukou, kde nebyla žádná cesta. Schovávali se ve vysoké suché trávě. Pak šli lesem, kde našli hrozně starou stezku, tak šli po ní a schovávali se v mechu mezi popadanými stromy. Hledali houby, trhali jahody, sbírali…

Elladan se zahleděl oknem do zahrady. Zase tu byl, ten podivný šeptající vítr, to volání ještě neobjeveného, touha dát představám život.

…šneky a ostružiny. Nori Brandynožková nikdy nejedla nic lepšího. Ale říkala si, že někde za obzorem jsou možná větší šneci a víc ostružin.

Pošle ji na úžasnou výpravu. A ona se rozběhne po zatím prázdných listech papíru.

Je vlahá letní noc, široko daleko ani živáčka, ani lístek se nepohne, naprosto prázdná ulice. Jen před vchodem do hostince stojí malý Fiat. Z hostince vychází nejistým krokem opilý muž. Dva kroky dopředu, krok dozadu, dva dopředu, padá na předek stojícího auta. Těžce vstává. Dva kroky dozadu, dva dopředu, zachytí se o zadní část auta. Znovu vstává, několik kroků dozadu, rozbíhá se - a celým tělem naráží na boční stranu stojícího auta. Těžce vstane a vrací se do hostince. Rozráží dveře a křičí do výčepu: „Chlapi, vůbec nechoďte domů. Tam je takovej provoz, že se naprosto nedá přejít na druhou stranu!”

Jooo, dneska to bude v pohodě. Věřím tomu. A stihnu to určitě napsat s předstihem, ať se tím zbytečně nestresuju... Tak se ukaž, jaký máme na zítra téma? Ehm... Cože? Okay, to je v cajku, nějak si s tím poradím. Ale jak?! No nic, napíšu ségře...

Ančo, prosím tě, poraď mi, napadá tě něco k dnešnímu tématu? Já mám úplně vygumováno... Néé, neboj, nespěchám na to. Je to až do zítřka. To přinejhorším napíšu v práci třeba. Nebo večer.

Nic, jdu spát, ráno se nad tím zamyslím...

Takový skvělý téma, jen já mám parádní výmaz. No, na něco snad dojdu...

"Pánové," zašveholil Brukva. "Tohle jsou legendární lysohlávky z Údolí, vlastnoruční sběr, prvotřídní výběr, to vás vystřelí do vesmíru."
"No to doufam," řekl Ivan a postavil vodu na čaj.
Saša si zapálil viceroyku, vyfoukl kouř a poznamenal: "Se mnou houbičky nic nedělaj. Všici mají trip a já akorát sračku."
"Tohle tě odpálí, příteli, neboj se ničeho nic," ujistil ho Brukva a jal se připravovat lektvar.

"Tak co?" zeptal se Ivan Šaši po návratu ze světa, kde mají zvuky barvu.
"Prázdno. Zima, tma a politbyro."
"Sašo, ty vole, teď jsi právoplatnej šaman!" vykřikl Brukva.
"Co? Jakto?"
"Protože jsi právě prožil vlastní smrt!"

Jednou, a už je to velice dávno, objevila se na Smíchovském nádraží Zvídavá mašinka. Všichni si ještě moc dobře pamatovali, jak před lety prorazila Zvědavá mašinka nárazníky, vyjela do světa a už se nevrátila.
Odrazovaly tak Zvídavou mašinku, aby jela v jejích stopách.
"Věř nám, za nárazníky je jenom prázdno," povídaly, když hledala kolej, která k nim vede.
"Ale já bych si do toho prázdna udělala jen malinký výlet," pískla Zvídavá a rozjela se.
Naštěstí ji včas zastavil pan Pokorný. Zařídil jí převelení a od té doby jezdí Zvídavá mašinka na jednokolejné trati pod Boubínem a denně zažívá nečekaná dobrodružství