DMD č. 21. pro 21. 4. 2023. Téma: Výlet do prázdna

Vítr fičel mezi stromy a unášel s sebou barevné listy. Černé větve občas zamávaly na cestu Gregovi a Wirtovi, kteří se ubírali po úzké pěšině.

"Má to vůbec cenu?" povzdechl si Wirt. "Mám pocit, že
jsme na cestě do neznáma,
unášení větrem, ztracení
poutníci, jak mraky na obloze,
v nekonečném prázdnu lapení."

"Vážně?" Greg věnoval většinu pozornosti svému žabákovi. "A věděl jsi, že mraky jsou doopravdy cukrová vata, která lidem uletěla a postupně se usadila na obloze?" Aby podpořil své tvrzení, vytáhl kámen s namalovaným obličejem. "Je to skálopevný fakt!"

Wirt jenom potřásl hlavou. "Pojď, Gregu. Musíme se dostat domů."

V rozespalém stavu pravá ruka otvírá skříňku. Druhá neomylně sahá po hrnku a sklenici. Naučeným hmatem dokáže vyndat obojí a nic nerozbít. Malíček už je k udržení hrnku vytrénovaný... Zvuk lžičky cinkající v hrnečku pozvolna proniká ušima do ospalého mozku. Ten nádherný zvuk navnazuje na věci budoucí.

Hrnek je odložen na stůl a ruce v stereotypním pohybu otvírají sklenici. Pravá ruka opatrně odkládá víčko, aby měla prostor na uchopení lžičky. Pomalým pohybem, za roky vypilovaným k absolutní dokonalosti, vklouzává do sklenice, kde...

"Nééééé!" ozve se zoufalý výkřik zatímco ruka s lžičkou marně loví v prázdné sklenici, kde měla být káva.

Byl tu zase. Stál před dveřmi, které už nebyly ověšené tuctem zámků ani zatarasené petlicemi.
Bylo těžké říct, proč se vrátil. Nepotřebuje si promluvit s Dvojkou. Je zbytečné si znovu prožít svůj život. Ví, co ho čeká, a výhra to není.
Přesto vzal za kliku. Šlo to hladce. Ani stopy po tehdejším zápasu. Za nimi se rozprostírala ta stará známá temnota. Kdyby zmizela ta, vůbec by se nezlobil. Ale ne, začít to musí stejně. Vejde dovnitř. Půjde tak dlouho, dokud nezapomene, kde je nahoře a kde dole.
A pak možná přijde na to, co mu poprvé uniklo.
Smysl toho všeho.

Why don’t you meditate? It’s good for your brain, Tony, not to mention your blood pressure.

Steve had looked so earnest and sincere. It was a look that Tony usually loved to tease, but something about how concerned Steve looked… Tony had found himself agreeing to just try. Yes, Steve, I’ll give it a try tomorrow morning. Yes, thank you, this app will be very helpful. And your playlist. Right. No, not tonight, I have a date with a bottle.

It was the next morning. Tony sat down, closed his eyes, breathed, and opened himself up.

To a terrifying void.

"Takže ještě jednou," nadechla se Eliška. "Vy hrajete bílými figurkami, snažíte se
získat šach mat."
"Dobře, tak posunu tuhle černou figurku sem..." taktizoval otec Jiřího a Anežky.
"Tohle je nejnudnější cesta, co jsem kdy podnikl!!!" zlobil se Boulemír. "Nic se neděje, nikdo se mě nebojí, prostě takový výlet do prázdna!!!"
"Co jsi vůbec dělal za života???" vzdala své snažení Eliška.
"Byl jsem posel," vysvětloval duch. "Nosil jsem tajné vzkazy, stále jsem cestoval, prostě vzrušující život."
"A jak ses stal duchem???" zajímalo rytíře.
"Umřel jsem." odpověděl stručně Boulemír. Nebude jim vysvětlovat, jak si opilý místo na koně sedl na spícího býka.

„Pět set let ti uteče jako voda." Mělo to znít povzbudivě, ale nechtěně se mu do hlasu vkradla stopa závisti. On už načal sedmou tisícovku a konec pořád v nedohlednu. „Zkušenosti máš?"
Nešťastník zavrtěl hlavou. „Jsem tesař."
„Skvěle. Opravy potřebujeme jako sůl." Kdyby směl, nechal by ho, ať nedělá nic jiného. „A teď ukaž, co máš na sebe." Už se mu hlásili muži vybavení tak, že by nepřežili první noc.
Tentokrát to docela ušlo, až na boty. „Do takeláže mi nepolezeš, jasné?"
„Ano, pane." Elf zaváhal. „Neptáš se, za co..."
„Neptám se." Nikdy se neptal. „Vítej na palubě Vingilotu, námořníku."

"Nic kolem není," řekl jsem podrážděně.
"Co bys čekal, když jsme v horách," odpověděla maminka.
"To jsi mohla říct, že to bude výlet do prázdna."
"Aspoň se trochu odreagujeme. A až budeme ještě výš, mám překvapení."
"Jaké?" zeptal jsem se v tušení, že to bude hezké.
"Bude tam lanovka. A v batohu mám fialovou krávu," dodala maminka.
"Cože?"
"Tu čokoládu, přece."
"To je dobře, mám hlad," řekl jsem.
"Hele vole, fialová kráva!" zařval někdo.
"Oni nám chtějí vzít čokoládu? Nedám!"
"Houby kráva, vůl. Jdem tam."
Býk zvedl hlavu a turisty si prohlédl.
"Zůstaneme za ohradou. Stačí, že požene ty dva."

„Už jsi to viděla?“ Přiběhl do kanceláře Novák. „Pojďte, budou to opakovat.“

Na obrazovce televize proběhla všem známá znělka a ihned se objevil kapitán: „Žádáme veřejnost o pomoc při pátrání po svědcích vraždy Beccy Stout. Jak mi říkáme v odborné policejní terminologii, dívka se zúčastnila Výletu do prázdna. Budeme vděčni za jakékoliv informace o této dívce, kde a kdy jste ji viděli v poslední čtrnácti dnech. Hledáme také jejího zaměstnavatele, přátele a kohokoliv, kdo ji v tomto období kontaktoval.

Na závěr děkuji seržantce Kowalski za vynikající práci při odhalení její identity.

„Kretén.“ Ulevila si Ellie, zase si šplhá u tatíčka.

Po dlouhém vyčerpávajícím dni konečně mohla nechat ochabnout bolavé znavené tělo a zavřít pálící oči. Pomalu se snesla do náruče spánku.
Když oči znovu otevřela, kolem bylo nic. Ne tma jako v nejhlubší noci. Tma měla strukturu, existovala. Ale kolem ní nebylo nic. Vůbec nic.
Zkusila křičet. Snažila se pohnout, udělat něco, probudit se.
Nebo už byla vzhůru?
Byla paralyzovaná, z hrdla se neozvala ani hláska, její vlastní tělo ji neposlouchalo.
Nemohla dělat nic a přesně to ji obklopovalo, svíralo a dusilo.

Našel ji ráno. V její posteli.
Byla vyděšená. Odmítala jít spát.
Zemřela za dva měsíce z nedostatku spánku.

Čas od času je příjemné vyrazit na trať s úplně prázdnou tramvají, nemuset snášet vrtochy cestujících, nemuset sledovat jízdní řád a vědět, že nezáleží na tom, jakou trasou dorazíte do cíle. Jsou to služební a zkušební jízdy a běžný řidič se k nim přichomýtne kupříkladu tak, že od pana výpravčího dostane zvláštní úkol.
Může třeba zavolat mistr, abychom projeli čerstvě opravený vůz. Nebo se ozve jiná vozovna, že jim došly nízkopodlažní tramvaje.
Tak se posadíte za panel a vyjedete z vrat se služebním nápisem na transparentu, zhasnutým salónem, povolením projíždět zastávky a pocitem, že teď koleje konečně patří jenom vám.