Bonus č. 5 pro 20. 4. 2012. Téma: Okno

„Odešel mi Rory s Amy,“
brečí Doctor k světu zády,
„proto Bože prosím dej mi
ňáké nové kamarády!“
Zmerčí jednu, začne šílet.
A že jde o krásnou dámu
přislíbí jí Doctor výlet
do Tichého oceánu.
Příkop pana Mariána
to je vždycky jistota.
Jenže náhle přijde rána –
V Tardis zuří potopa!
Mokrý Doctor běhá s mopem,
je to pro něj novinka.
„Ty pitomá holko s copem!
Nezavřelas okýnka!“
Prosila ho jako blázen,
nezlomila jeho žal.
Hned jak vystoupili na zem,
musela jít od něj dál.
Osude, proč jednáš krutě?
Doctor to dál nesnese.
Chce si rychle spravit chutě,
tak zavolá Harknesse.

Nastává nový ponurý den,
okno již světlem se bělá.
Lišák se choulí v sevření stěn,
kolem něj studená cela.
Za okénkem je život, je svět,
domov a rodina drahá,
horoucně touží za nimi spět,
samota těžce ho zmáhá.
A o to tvrdším stává se trest,
že trýzní ho pocit viny,
jak zle se nechal svým hněvem svést,
strašlivé provedl činy.
K špatnému druhu důvěru měl,
znal ho až příliš málo,
proto tak osudně neuspěl
a lidský život to stálo.
Pochmurně vleče se den za dnem,
v duši už zůstanou stíny,
pro něho svět venku za oknem
navždycky bude už jiný.

Na kloboucích soudruhů zamrzá déšť,
Vítr naklání transparenty
Alegorické vozy čekají
na znamení
Smutek je v normě
Podepsán, schválen a vyhlášen v rozhlase
Na oknech tři vlajky – rudá, černá a nejmenší
červenomodrobílá
Soustrastné projevy suše zívají v zásuvkách
Kde léta spaly mezi razítky a rezavými svorkami
Při přednesu se jen nesmí zapomenout vyměnit jméno
Projevy jsou věčné
Továrny ztichly, dělníci vzali si
pár minut volna na počest soudruha
(které potom napracují na čestných směnách
o všech jeho výročích).
Rozbité fasády lemují smuteční průvod
který je černější než stranické svědomí
Na oknech pavučiny a tři vlajky - rudá, černá
a nejmenší červenomodrobílá
*****
(Pozn.: tohle je poprvé a naposled, kdy Sova píše poezii (nepočítám-li do poezie infantilní říkánky na téma viktoriánských nosů a podobné zhůvěřilosti). Všem lidem, kteří básní a kteří básní dobře, se Sova srdečně omluvuje.)

Stmívá se a zhasíná den,
ukolébavky zní tmou,
nad Londýnem hvězdy září,
plují oblohou.
Jedna trochu poblikává,
pročpak, kdo to ví?
Je to hvězda druhá zleva,
skrývá tajemství.
Jak vědí všichni zasvěcení,
tím směrem blahé paměti
leží země dobrodružství,
země pro děti.
Kdo nebojíš se pirátů
a věříš na víly,
šavli popadni a poleť,
aspoň na chvíli.
Za tou blikající hvězdou,
zahni doprava,
a potom už pořád rovně
letět do rána.
A že jsi z dětství dávno vyrost',
nemáš čas na pohádky?
Právě proto bys měl začít
snít na plné obátky.
S otevřeným oknem na noc se totiž spí líp.

Kdo říkal, že není možné napsat básnicné BJB?
Už vás nebaví pod dekou se věčně schovávat,
okna netěsní a hluk s ulice vás otravuje?
Skrz zavřená okna stále prach, co musíte utírat,
protože vítr vám ho tam pořád duje?
Škvírami mezi rámy můžete pozorovat svět?
Věčně máte nohy studené a nezahřáté?
Pokud na vše přítomné můžete ano říct,
investuje do našich oken a poznáte,
jaké to je doma teplo a ticho mít.
Okna plastová s vynikající vlastností
ukáží vám své izolační schopnosti.
Teplo již nebude opouštět váš byt,
v bezhlučném prostředí budete snít.
S výběrem vám poradíme,
nová okna nasadíme,
kontaktuje okamžitě,
okna ROKO ocení i vaše dítě.

Upozornění: Pokoušela jsem se rýmovat. A vážně v tom nejsem moc dobrá.
Fajn. Vůbec ne.
Ono je to trošku BJB, které bych ráda zpracovala lépe, ale ve verších mi to prostě nejde...
Okno by mohlo vyprávět.
Jak tím pokojem,
probíhal malý kluk.
Jak si hrál na fotbalistu
a dělal příšerný hluk.
Jak zkoušel tancovat,
aby ze sebe vysnil tanečníka.
Jak se pak proměnil v blbečka,
co sprostá slova říká.
Jak překvapený potom byl,
co Hummel může udělat.
Jak políbil ho
a začal ho mít rád.
Jak dostal odvahu,
jít svým citům vstříct.
Jak napadlo ho
mu to říct.
Jak Nick mu ublížil,
zradil ho a pošpinil.
Jak zakoušel nenávist,
kterou ten hlupák zavinil.
A teď, jak se rozmýšlí.
Skočit. Oběsit se. Žít.
Okno by mohlo vyprávět.
Znalo ho víc, než celý svět.

Oko-do duše okno, říká se,
však v jeho tváři těžko hledá se
byť jen stopa po kráse.
Tam naleznete pouhou tmu.
Hluboké propasti temné
uvězní drobnou hnědovlásku,
"Ta navždy patří už jen mně,"
vlastnictví zaměnil za lásku.
Denně z oken jeho pracovny vyhlíží,
sebe v zrcadle prohlíží,
sleduje tiše změnu svou:
"Do temnoty šla jsem za Tebou,
a odvděčil ses mi snad něčím?
Proč neobjímáš mne,
když brečím?"
Dívá se na ni pohrdavě,
co ona o světě ví?
Kdyby někdo chtěl, tak hravě,
ji mávnutím hůlky odklidí.
Ona netuší, že pouze strach o ni,
skrývá za vlastních citů retuší.
Vím, je to "takový nějaký divný", nebo alespoň mně to tak připadá...ale nic lepšího se mi nepodařilo vymyslet.

Poznámka: Text kurzívou myšlen jako přímá řeč, z poetických důvodů, nelíbily se mi tam uvozovky. ;)
Ok, he nods and smiles
and invites me in.
He opens a bottle
And I help myself to some wine.
Ok, he takes a shower
and says no more words.
There’s only the bottle
And I, waiting in the living room.
Ok, he tosses his head
And starts undressing.
He tugs at the towel
And I don’t move towards the bedroom.
Ok, he takes a breath
And drinks some more.
He looks at the glass
And I think I need a cigarette.
Ok, he leans closer,
And touches my arm.
He doesn’t want to start
– I say no and leave.

Pohlédla na mne a já ztracen byl,
tak rozbouřené srdce jsem dosud nezažil.
Žár nocí a ledových rán vichry dmoucí,
nevinnost růže, však žena zvoucí.
Má v sobě sílu, z níž po zádech mi běhá mráz,
je bezpečným přístavem, hned mění se ve strmý sráz.
Svéhlavost mluví z ní, chce vše, co jen si poručí,
a jindy zas jak vločka sněhu, roztaje mi v náručí.
Chránit ji budu, jak mužům je dáno,
však ona mně, často záchranné hází lano.
Miluji ji a jsem si jist, až nám život léta zúročí,
naposled uložen do jejích dlaní, chci pohlédnout jí do očí.

Že mi tohle téma ale dalo...
Rozbité okno...
Střepy přinášejí štěstí!
No, to ano...
a od strýce pěstí!
Milý Harry,
jak jsi to udělal?
Jsi snad synem
kouzel a čar?
Rám je vysklený,
na zemi prach...
Co jsi udělal,
máš, Harry, strach?
Ozvala se rána
a bylo po okně
Ty bys tohlecto
moh' dělat závodně!
Nechápeš, zmaten jsi,
nedotkl okna ses!
Až přijde strýc
budeš bit jako pes!
No, tak to hlupáku,
sprav přece trochu!
Rozbít's to dokázal,
sprav stejně to, hochu!
Nemáš ponětí,
přemýšlíš stále...
ale furt netušíš,
myšlenko, dále!
Zní už klíč v zámku
a tebe mrazí...
Proč jen se víkend
vždycky ňák zkazí..