DMD č. 06. pro 6. 4. 2025. Téma: Odvykací kůra

Štvrtkový futbal na kondíciu nestačí. Dvakrát som zvracal. Ale už som doma.
POZE HOTOVOST.
Dang z večierky reagoval rýchlo. Ale už mal zatiahnutú mrežu.
Priložil som čip k dverám. Kurva. Cúvol som, kto svieti. V tomto meste nikto.
Na pomóc, vykukol miesto Vroubela Bartek zo štvorky a zhodil mi kľúč. Na šieste budem musieť pešo.

Pred výťahom ležal Vroubel tvárou k zemi. Pokrývali ho letáky Kdo tají pravdu.
Nie som záchranár, zdesene som volal o pomoc. Bartek dobehol okamžite. Skúsil tep.
„Vyhodilo mu kardiostimulátor. Tomu nepomůžeme. Odneseme ho do bytu.“

Bartek si zapálil. „Čeká nás odvykací kúra od našich životů!“

Nějak mě dlouho bolely klouby a prsty u nohou jsem měl baňatý jak kedlubny.

Pověděl jsem to obecnímu felčarovi.

"Pane Jasánek, jste jen zavodněnej. Pijte hořčíkový šumáky, projděte se aspoň od kostela k rybníku a žádný mlsání."

Takovýhle babský rady jsem dostal.

Jestliže je člověk moc zavodněnej, nejspíš by měl přestat pít vodu, zní to dost logicky.

Neřikám, že jsem ze začátku neměl na vodu chuť. Ale zdraví má člověk jen jedno.

První tejden jen pivo, plynule k zelenej, fernet, domácí jabko.

Zejtra přecházim na absint.

Nepamatuju, že by se klouby ozvaly. Nepamatuju si z posledního měsíce vlastně vůbec nic.

Cimrmanovy úspěchy zahrnují i kuriózní oblasti. Kupříkladu se mu dařilo úspěšně léčit - uvědomme si, že Cimrman byl skutečně průkopník zcela mimo obzory současníků - závislost na tabáku, a to naprostou náhodou. Paní poštmistrová Lukešová si stěžovala, že manžel kouří jako fabrika a že přes kouř doma nevidí vlastní dítka. Cimrman nasadil odvykací kůru. Vysvětlil poštmistrovi, že tabák má negativní vliv na jeho manželství i chuťové buňky a domluvil se s poštmistrovou, která manželovi do každého jídla přisypala trochu stromové kůry. Po čase poštmistr konstatoval, že každé jídlo mu po viržinku chutná jako piliny, a s posledním viržinkem vyhasla i manželská krize.

„Sheldone? Nejdeš do laborky?“ vyhrknul překvapeně Leonard.
„Kdepak. Jdu za doktorem Gablehauserem.“
„Eeehh…“ Leonard viditelně znervózněl, „a… proč?“
„Protože jsem pokynů dbalý, vzorný zaměstnanec!“
A do prdele.
„A… jak se to projevuje tentokrát? Zas mu shrneš, o kolik procent mu klesla publikační činnost? A odrecituješ recenze?“
Sheldon sebou cuknul. „Za tím si stále stojím! Ale ne. Tentokrát přesně plním jeho instrukce!“
„Ach bože. Chci to vůbec vědět?“
„Gablehauser psal, že fakulta zaměstnancům jako benefit nabídne odvykací kůru.“
„A?“
„Kůru! S ů!“
„Ale ne…“
„Ale jo. Tak si nesu tašku,“ zamával Sheldon pomstychtivě igelitkou, „ať mi ji té kůry nasype plnou!“

Drogy mý, drogy mý,
drogy mý, kouřit, šlehat, šňupat.
Drogy mý, drogy mý,
přestat brát, no tak to si upad.

Drogy mý, drogy mý,
nechci žít v nudný realitě,
žít bez vás, to je jak,
život ve vyhořelým bytě.

Proč jenom proboha,
všechen skvělej fet mi sebrali,
všechny je nesnášim,
k posteli mě pak připoutali.

Jak jenom, jak jenom,
myslet teďka mám na cokoli,
když je mi na blití,
tělo, krev, mozek, pot mě bolí.

Jestli já, jestli já,
přežiju a pustěj mě odsud,
všechny ty slaďoučký,
látky nacpu si do kokosu.

Chtěl šlehat i šňupat,
právě do bezvědomí upad
...
.

Admirál Morthy stanul před komisí, která rozhodovala o jeho propuštění z odvykací léčebny.

„Admirále,“ oslovil ho hlavní lékař, „myslíte, že jste se závislosti na laciné kávě z automatu zbavil?“

„Ano,“ přitakal Morthy, „už měsíc jsem se toho sajrajtu nenapil.“

„A co spouštěč té závislosti?“ nadhodil druhý lékař, „vaše obsese admirálem Bossackem?“

„Té jsem se taky zbavil,“ Morthy usilovně potlačoval tik v oku. „Každý den se cítím lépe a lépe!“

Dovnitř vešel admirál Bossack s kelímkem kávy v ruce. „Promiňte – nemáte cukr?“

„Bossacku! Já vás zabiju!“ Morthy se na něj rozzuřeně vrhl, ale než ho stačil uškrtit, zřízenci ho odvlekli ven.

Plukovník natáčel hlavu, těkal kolem ostražitým pohledem a měkce zvysoka našlapoval. Čím byl starší, tím déle mu trvalo se úplně vrátit, pořád ještě cítil na jazyku chuť bahnité vody a měl nutkavou touhu odnést si domů ty dobře rostlé větve. Odvykl tomu těžkému, nepohyblivému tělu, rukám, které mu zplihle visely podél něj a teď se s ním zase opatrně seznamoval, uzavíral přátelství a cítil při tom, jak mu počínající migréna bubnuje ve spáncích. Toužil se natáhnout do voňavých peřin a všechno to zaspat, ale věděl, že teď je nutné napnout síly, zkoncentrovat se a připravit se na to, co přichází.

Poslední pytle sem vodvez sám. Městečko vypadalo pod nánosem popela cize, jako nezavostřená fotka, silnice mi uhejbala. Sotva sem udržel auto rovně.
Vyjel po mě pes, co normálně chrápe před drugstorem. Uvnitř dusno, u pultu se sladkostma jedna z bejvalech Pastýřovejch ovcí. Když sem procházel kolem, zaťala mi prsty do nadloktí.
„Nepozdravíš kámošku, co se vrátila z vodmašťovny? Nemáš dávku? Aspoň jednu?“ „Vodvykačka moc nezabrala,“ odseknul sem.
„Tys byl vždycky sráč,“ řekla klidně. Najednou se vymrštila a vyjela mi nehtama po ksichtě.
Držel sem plyn u podlahy celou cestu zpátky.
Bledá v černym městě, vypadala ve zpětnym zrcátku jako smrt.

„Danieli, můžeš na chvilku?“ oslovil Ondřej D. Daniela von Draka, který se právě vracel z hodiny chemie v tercii. Chemikář se zastavil.
„Nemohl by sis, prosím tě, promluvit s tím svým duchem? Příští týden přijede inspekce a já bych nerad, aby někdo vyletěl z okna. Na naši školu by to nevrhlo právě dobré světlo,“ žádal Ondřej, který byl zástupcem ředitelky gymnázia.
Daniel se rozesmál. „Jedině, pokud chceš, aby vyhodil z okna celou školu.“
„A nešlo by ho poslat někam pryč? Na odvykačku?“ zkoušel to zástupce dál.
„Odvykací kůry pro poltergeisty neexistují a já ho mám raději pod dozorem,“ odpověděl Daniel.

"Vy snáď áno?"
"Nie, samozrejme," šepká, perami zavadí o jej ucho.
"Chvíľa s tebou a zostávam závislý. Nevadí, že tykám?" zahrá zdvorilosť, ale ruku položí na jej koleno.
Nadriadení vedia, prečo ju dávajú na tieto prípady. Je ako magnet na zvrhlíkov, grázlov. V práci výhoda, v súkromí prekliate, z ktorého spravila až posadnutosť. Všetkých prilákať, zničiť...zamknúť a dopriať si ten lahodný pocit.
Usmeje sa naňno:
"Tak ťa pošleme na odvykačku." Muž sa postaví, ruku natiahne k nej. Prijíma ruku a vstáva.
,Čo sa deje. Strácam zábrany. Niečo je iné, než obvykle.´ beží jej mysľou, keď ju vedie temnými ulicami.