DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Když ho na Troskách kancléř Ulrich pověřil vymítáním, byl si skoro jistý, že jde o žert.
Kropit krby a ohniště uprostřed noci svěcenou vodou bylo jednodušší, a aspoň se po hradu mohl porozhlédnout. Když u posledního krbu praskl roh pískovcového rámu, málem se leknutím skácel.
"Když říkali 'polámat čertům rohy', tak tohle určitě nemysleli," ušklíbl se zlomyslně místní kovář.
Jindřich si na to vzpomněl, když dostal do ruky píšťalu. Bohuta se vedle něj postavil, jako by v životě nic jiného nedělal. Když z jeho zbraně vyšla rána, Jindřich rozmáčkl roh s prachem, a zaklel, když se vzácná směs rozsypala kolem.

"...and then the hound just leapt into the corner and vanished! How crazy is that? I tried to follow but the corner just broke up. And...it broke up into more corners, unfurling into infinity! All corners are the same corner, man. Gotta be dark, though. Absence of light lets you access vacuum phase singularity in which position is a thingy you can move. But where do the corners come in? Do they stabilise the grid and let you define the undefinable? But I digress. What was I saying?"

"You were telling me why you still haven't paid Mister Forelli."

Přesunula se dovnitř obchoďáku. Procházela se kolem stánků s trdelníky, šperky, nápoji a se zájmem pozorovala okolí.

Za sebou uslyšela zapištění dítěte.
Rychle se otočila.
"Sakra, co děláš, ty krávo!" Obořil se na ni muž, sbíraje po zemi rozsypané zlaté prsteny.
Ellie hned došlo o co jde.
"Ukaž paragony k tomu zlatu," křikla na něj.
Mladík nelenil, postavil se a prchal pryč.
Ellie za ním.
Vzpomínala, jak jí to učili - využij energii útočníka.
Silně jej ranou do zad strčila směrem vpřed.
Muž narazil do konstrukce blízkého stánku, sádrokartonový roh povolil, zloděje však zastavit dokázal.
"Mám tě, zmetku, tohle vysvětlíš policii."

Přirovnání k čarodějkám jí bylo zhola směšné, i když výjimečně dobrá paměť jí někdy podrážela nohy.
Magie, kterou zpívala její duše, se snovala z nití, barev, rytmu a vzorů, z plátna, pásků a výšivek.
Voskově hladký strakatý člunek po jeho babičce byl první dárek, který kdy od Izarna dostala.
První vlasové trhlinky si všimla, když děti odrostly.
Vždy blízko k srdci, byl první a jednou z mála věcí, které vzala s sebou, když dala Mirapeis sbohem.
Půl století od mládí, patnáct let v horách za všeho počasí si vybralo svou daň. Vrásčité ruce sevřely sluncem vyhřáté zlomky rohoviny.
Neplakala často.

"Odbila desátá hodina,
chval každý duch Hospodina
i Ježíše, jeho syna!"

No jo, porád.

"Milující pod podloubím
z objetí se vytrhněte,
neslyšíte, kterak troubím?"

I slyšíme, slyšíme, přeslechnouti to nelze!

"Odbila jedenáctá hodina..."

Neříkej.

"...Vláda duchů nyní kvete,
stín jak v přeletu stín stíhá,
z hřbitova sem tancujete!"

Nic netancujeme. Spát chceme!

"Odbila dvanáctá hodina...
...Kdo teď ještě bdíti může-"

No kdopak asi!

"Dlažbu jen má noha šlape,
každý chrápe –
chrupnu též si, prominete..."

Chvála pánu! Promineme!

"Odbila druhá hodina..."

*Zvuky potyčky*

"Mlčet budeš, ponocný zlotřilý, sic roh tvůj ti na dva kusy zlomím a do zadnice tvé je narvu!"

„Tak, jak to vypadá?“ ptal se s nadějí v hlase.
„To bude ona,“ vzal do ruky dolní čelist. „Ty zubní záznamy jsem si dopředu nastudoval, jen jedna plomba na šestce – kdo z nás to má?“
„Fajn. A příčina smrti?“
Pokrčil rameny: „Nemám tušení. Kosti lebky neporušené, žebra i obratle v pořádku.“
„Takže jsme ji sice našli, ale tomu syčákovi tu vraždu nedokážem?“
„Jedině by nás mohla zachránit zlomenina velkého rohu, tak jsem si dovolil tady trochu zaměstnat vaše kolegy.“
…
„Slyšel´s to?“ nevrle se opřel o lopatu. „Prej velkej roh! Když velkej, tak proč se ta hlína musí žejbrovat přes sejto!“

Když nebelvírští studenti vystoupali po pohyblivých schodech k obrazu Buclaté dámy, aby se vyslovením hesla dostali do své společenské místnosti, zjistili, že Buclatá dáma zmizela.

Ron pronesl: "Už zase? Vždyť minulý týden utekla do jiného obrazu kvůli Siriusu Blackovi."

Netrvalo dlouho a Harry našel Buclatou dámu schovanou v tomtéž obraze, v němž se schovala i minule.

Vtom přišel učitelský sbor a Brumbál se zeptal Buclaté dámy: "Co se stalo?"

Buclatá dáma se vzlykem odpověděla: "Někdo v noci shodil můj obraz a trvalo hodně dlouho, než byl pověšen zpět. Teď je ten obraz v rohu prasklý a já tam vypadám špatně."

„Nepropadej zoufalství. Sjednotit tolik kmenů se žádnému Králi za Zdí, jak jsem slyšel, dosud nepodařilo. Máš možnost přinést svému lidu mír.“
„Jdou za mnou, protože věří, že jsem našel Joramunův roh, magický předmět schopný probudit obry a zbořit Zeď…“ povzdechl si Mance. „Jenže pravý roh byl zničen, tenhle je obyčejný. Při bližším pohledu to zjistí každý.“
„Můj bílý bratr Charli mne učil moudrosti bílých tváří. Někdy je pro dosažení dobrého cíle nutné lhát.“
„Nechápu…“
„Říkáš, že pravý roh byl zničen. Když rozlámeš i jeho nápodobu, můžeš tvrdit, že byl použit při magickém rituálu a jeho síla nyní prodlévá v tobě.“

Bylo jednou jedno království.
Vládli mu jeleni, posvátní, moudří. Jejich rohy měly cenu zlata.
Žil v něm i mladý špičák Eliáš. Jednoho dne se potuloval čarovným lesem, když tu uviděl matku s plačícím dítětem.
"Proč pláče?"
"Nemám, čím ho nakrmit."
Jelen si odlomil celé paroží a podal ho matce: "Nakup chléb, mléko, maso."
"Děkuji ti nastotisíckrát! Ale co teď s tebou bude?"
"Tím se netrap, mladá paní."
Jakmile matka zmizela, jelen se vznesl do vzduchu a magické síly ho za jeho dobrotu proměnily v překrásného bělouše a přičarovaly mu nový, perleťový roh přímo doprostřed čela.
A tak vznikl první jednorožec.

Byla to jeho první návštěva na farmě. Před měsícem si otevřel vlastní soukromou praxi na okraji Londýna. Těšil se, že se konečně dostane k něčemu většímu, než je očkování malých zvířat.

Ale trápily ho pochybnosti.

Co když náhodou špatně určí diagnózu? Nebo uklouzne na slepičinci? Koza ho nabere na rohy?

„Vítám vás na své farmě, pane Cole.“

Oslovil ho starší farmář. Podali si ruce a pak přešli ke kozám.

„Tak kde máte tu pacientku?“

Zeptal se ho zvědavě a rozhlédl se po výběhu. Vtom si jí všiml. Věděl, že dnes žádnou chybu neudělá.

„Je to fraktura rohu.“

Pronesl sebejistým hlasem.