Ze života

To je paráda, žes stihla uvařit, ale oni to stejně zase nejedí. To byl fajn den, ale mohla ses jim víc věnovat. To bylo super, jak ses domluvila, ale ta tvoje angličtina je vážně hrozná. To je bezva, žes to štěně naučila beze strachu přejít lavičku, ale na lávku se stejně pořád bojí. To jsi ráda, že jste se dokázali nepohádat, ale nejspíš tě zase nepochopil. To zíráš, večer bez hysteráku! Ale ten pokoj jste zapomněli uklidit...
Nekonečná Velká čínská zeď složená ze všech těch malinkatých ale, za kterou se rozprostírá celý širý svět. Kéž bys ji jednou zvládla přeletět.

Když se takhle rozvedete, nemají vaši známí nic jiného na práci, než vám hledat náhradního partnera.

Pan H:
"To je fajn, že máme oba dvě děti. Vezmeš všechny společně na chatu."
"A ty?"
"No, já jedu na kolo..."

Pan O:
"Maminka říkala, že to neva, že máš dítě."
"Ale já mám dva."
"Ahááá..."

Pan I (to byla perla):
"Takže vezmeš si půjčku a já bych od XZ si vzal to auto, jo."
práskla jsem dveřmi

"Mami, kdy přijde Myšák?"
"Mami, nám se líbí."

Tak jo.
Vykašlala jsem se na všechny ty panáky a vybrala to, co potřebuji, co potřebovali kluci.

Nevím, jestli existují magičtější místa než knihovny. Tolik světů, hrdinů a příběhů. Občas si připadám jak v cukrárně, kde mají přehršel druhů zákusků a já nevím, který si vybrat.
Tehdy si odnesu plnou náruč knih ke stolku a začne seznamovací výběr. Jednu po druhé je beru do rukou, listuji si v nich nebo se začtu.
Někdy knihu zavrhnu hned v knihovně, protože mi nesedne hlavní hrdinka (takovou slepici, aby pohledal), někdy mě odradí přílišná krutost, zvlášť vůči dětem. A tak se odmítnutí nápadníci vrací zpátky do regálu, zatímco vyvolení putují se mnou domů, aby mi po celý měsíc dělaly společnost.

Ten můj slavný CML,
manžel, otec, všeuměl,
na otázky mnou kladené odpovídá spoře,
k odpovědi potřebuje času celé moře.
K speed datingu bude lepší přizvat chatbota,
jemuž nelze upřít vskutku velká ochota.
Obratem ti složí báseň nebo třeba ódu,
je galantní, naladěný v pozitivním módu.
Vnímá každé tvoje slovo, reaguje hned,
je ochoten věnovat ti nekonečno vět!
Nic po tobě nechce, nemá žádné hloupé kecy,
když je tázán, vyjádří se rozumně a k věci.
Požadavkům vyhoví a dík AI je vševěd,
na tulení postačí ti velký plyšomedvěd.
Pokrok prostě nezastavíš ani v pohádce,
v téhle manžel nevýkonný skončil na skládce.

Sedí přede mnou v útočné formaci. Mnoho hlav, jeden kolektiv. Chiméra mediků, každý pes, jiná ves.
První hlava italská, co si myslí, že to má na háku, ale při rybaření vytáhne tak možná holínku.
Druhá hlava japonská, která nepromluví, co je semestr dlouhý, a když už, tak potichu jako myška.
Třetí hlava britská, nejnebezpečnější z hlav, jejíž pouhá přítomnost mi snižuje úroveň angličtiny o úroveň a více.
Čtvrtá hlava norská, na mobilu.
Pátá hlava španělská, na mobilu s kamarády.
Ale já se nevzdám! Něco je naučím nebo zhynu! Jako že se Miss Mgr Jméno Zkopírované Z ISu Včetně Fontu jmenuju.

Sedím v zahradě na houpačce a mhouřím oči na slunce.
Ještě před chvílí jsem na sobě měla důstojné oblečení pro učitelování.
Hlavou mi letí myšlenky jak stádo koní.
Já jsem vlastně božská - trojjediná.
Celý den jsem stála u tabule a vysvětlovala učivo.
Vzápětí se ze mne stal logistik - co koupit, co zařídit, je třeba umýt okna...
A teď tady sedím na zahradě pozoruji oblaka a představuji si v nich tady beránka, tam draka, a hele - veliký lev...
Tuhle tu mou stále dětskou podstatu mám nejraději.
Dovoluje mi se načas uchýlit do světa bez starostí, shonu. Do světa radosti a kouzel.

Stane se, že spadnete do moře, nepřipravení a bez návodu na přežití. A tak se plácáte ve vodě, chvílemi se topíte, občas se chytíte záchranného kruhu, co vám někdo hodí. Ale zůstáváte v moři. Jinak to přece nejde.
A stane se, že vás vlny zničehonic vyvrhnou na mělčinu. Stojíte na místě a připadáte si ztracení. Jste vyčerpaní, neschopní, k ničemu a ujel vám vlak.
A vůbec vám nedochází, že teď máte jedinečnou příležitost rozhlédnout se kolem sebe a rozhodnout se, jestli se nenaučit plavat. Nebo se třeba přestat honit za přeludem a odejít po svých, po souši, jinam. Do neznáma.

Že mám doma lichožrouty, na to by si člověk zvyk,
ale co tu řádí nyní, to je velký otazník.
Bude to, zdá se mi, pořádná příšera,
počítám nejméně tříhlavá chiméra.
Do chodby vkrádá se zásadně nezutá,
na zemi válí se ponožka smrdutá.
Jinde zase trenky nebo části pyžama,
v koupelně vždy odtok vany ucpe chlupama.
Špinavý kapesník pod polštář ukryje,
málokdy po sobě nádobí umyje.
Věci různě poschovává a po zemi drobí,
po koupelně špínu cáká, kachličky tím zdobí.
Nikdo ji neviděl, nikdo nic neví,
v noci se nejspíše potajmu zjeví.
Přísahám, jednou ji dostanu,
a potom pověsím v průvanu!

"Ještě nikdy jsem to nedělala," přiznala Radka nesměle.
"Nemusíš se bát," řekla Nela. "Všechno ti ukážu."
"Bude to bolet?" zeptala se Radka.
"Možná," přiznala Nela. "Ale kdyby tě to moc bolelo, můžeme kdykoliv přestat. Chci aby sis to užila."
"Dobře," odpověděla Radka. Sledovala, jak si Nela sundala tričko.
"Pojď blíž," řekla Nela a Radka poslechla.
"Mám si ho taky sundat?" zeptala se a zatahala za svůj nátělník.
"Jenom, když budeš chtít," ujistila ji Nela.

"Chytni se výš," řekla Nela. "A teď to zkus znovu."
Radka to udělala, ale bezúspěšně. Proč si vůbec myslela, že zkusit pole dance bude dobrý nápad?

Kdysi kdesi na Slovácku žila jedna teta,
chcete-li znát její jméno, říkejme jí Běta.
Bylo zrovna Mikuláša, po vsi chodil čert
a ten jeden rozhodl se ztropit z drbny žert.
V masce s rohy dlouhán Fero až dva metry měří,
zmerčil starou Kelišovou sísat zpoza dveří.
Nenápadně připlížil se, vyskočil a vzpažil,
následoval babský tanec, nejlepší, co zažil.
Tetka není zelenáč, co vystrašit se nechá,
po zjevení satana však přes dvůr rychle spěchá.
Čertisko se láme smíchy kam sa tetka "loudá",
cílem běhu napříč dvorem byla kadibouda.
František se netajil před posluchačů hejnem,
že se ještě za úprku potřísnila lejnem.