DMD Bonus č. 04 pro 13.4.2025

Zaklepání se ozvalo těsně před začátkem Tančení s hvězdami.
„Třeba odejdou, neotvírej,“ zabručel Shadwell z pohovky.
Madam Tracy se zahalila v šál. Zaklepání se ozvalo znovu. Otevřela.
„Vy…!“
„Dobrý večer,“ roztáhl ten démon ústa do širokého úsměvu.
„Neradi rušíme,“ pokračoval Azirafal poněkud úzkostně. „Potřebovali bychom, abyste se postarala o jednoho našeho…“
Odmlčel se.
„O jednu osobu, urgentně,“ doplnil dlouhán.
„Já už ale mám jinou práci,“ ohradila se. „Prošla jsem rekvalifikací a…“
„Už to nedělá, vy zmetci!“ zařval Shadwell, i když nevěděl, co přesně to bylo. Doufal, že myslí tarot.
„Kryjeme všechny náklady,“ zavrněl démon. Azirafal protočil panenky.
Michael našla útočiště.

Hariel nervózně přešlápl na místě.
"Jak je to vážné?" odvážil se zeptat. Obával se odpovědi.
Na chvíli se rozhostilo ticho, jak Ederan prozkoumával pozůstatek po odlomeném rohu. Nakonec zavrtěl hlavou.
"Dobrá zpráva je, že infekce se bát nemusíme. Odlomila se jenom rohovina a okolní tkáň je nepoškozená; Telperen bude naprosto v pořádku.
Harien se nenechal tak snadno uchlácholit.
"A ta špatná zpráva?"
Ederan neochotně kápnul božskou: "Nikdy to nedoroste."
V ten moment mosazná dračice zvedla hlavu tak prudce, ať se Ederan skutálel na zem. Nešťastně na svého Jezdce zakoulela očima a hlasitě zanaříkala.
"To znamená, že už nadosmrti budu ošklivá?!"

Táhlým krokem se loudám za Banditou, který vesele poskakuje přede mnou. "Víš co mají společného ty a cibule?" zeptá se mě. "Nevim, oba tě rozbrečí?" "To taky," odpovídá mi, "ale abys zjistil, co je uvnitř, musíš odstranit ostatní vrstvy." "A to se mám jako vyslíct z kůže nebo co?" Odpovím mu sarkasticky. "Achjo" povzdychne si Bandita.
Poslední dny to se mnou má těžké. Měl mě učit novým znalostem, ale já se před ním schovával. "Víš, že tě vždycky najdu, že?" "Jo, a štve mě to" odpovím mu.
Našel mě  v mojí schovce v koruně stromů a rozhlížel se po krajině.

Karla Děkánka neznáte podle jména, přeci už jste se potkali. Nikoli metaforicky, třebaže v každé společnosti najdete takového. Doslova.
Vzpomínáte ještě na kapitánova zachránce z jara 1945?
Tehdy u Břestu, jinak nevýznamné obce severovýchodně od Kroměříže, nebyl náhodou. Nemířil zachraňovat životy nebo snad přiložit ruku k boji, kdepak!
Byl jednou z krys, prchajících před potopou.
Protřelá krysa, větřící záchranné lano či kruh. Brzy se tím stane bílá páska s označením revoluční gardy, zatím postačí nejasná aureola samozvaného partyzána.
Před válkou se protlouká jako námezdní dělník, pak okusí svět šmeliny.
Když doba vymknuta z kloubů šílí, dozrál čas pro další rekvalifikaci.

Že je kytara pro hluchého jen tichým společníkem?
Hrál jsem na kytaru ne kvůli zvuku, ale kvůli vibracím, zvlášť těm hlubokým, které se přes nástroj příjemně rozlévají do celého těla.
„Dneska zkusíme baréčka,“
„Ale já je neumáčknu,“ zaúpěl jsem.
„Já taky ne,“ odpověděl profesor, „pokud je nezačnu trénovat.“
„Podívej, tenhle akord už umíš,“ zabrnkal profesor Gčko. Ne můj oblíbený, ne tak jako Émi...
Pak ale ukazovákem stiskl celý pražec, posunul se výš a–
Jé!
Zabrnělo to! Ten tón příjemně rezonoval. Vylepšené géčko! Proletělo mi hlavou.
Nadechl jsem se a vzal do ruky svou akustickou dvanáctistrunku. Ten akord jsem musel umět!

Nechtěl, aby se to stalo, ale přesto věděl, že k tomu může dojít. Minulost se spojila s přítomností.

Jeho bývalý komplic se z ničeho nic objevil v Groove. Obhlížel si jeho kostel a pak zašel i dovnitř.

„Teda Gregory...já čumím.“

Zamračil se a vzdychl.

„Ty jo, to je změna. Úplná rekfa...rakve...reklafi...rekvalifikace.“

Trochu ho překvapilo, že to slovo vůbec zná. Vždycky na něj působil jako někdo, kdo stěží umí abecedu.

Hlavně si musí dávat pozor na to, aby neodešel s nějakou soškou nebo mu nevybral kostelní kasičku.

„Měl bys odejít, Kyle.“

Pronesl k němu s vážnou tváří.

"Hej Cartmane, vidíš to?"
"Ne asi Kyle, ty pitomče. Kutálí se po silnici spoustu cibule."
"Odkud asi je?"
"Spadla z nebe, idiote."
"Ale, to nemůžete ten náklad pořádně zabezpečit? Co teď bude celý tábor jíst?"
"Asi něco jinýho než cibuli, vole," řekl velký teplý Al.
"Ale ta cibule byla na slaný koláč. Oblíbené táborové jídlo."
"No tak sem to posral no, zajedeme pro novou. Zaplatím ji ze svého."
"Bylo ji 140 kilo, mimochodem."
"Každý svého štěstí strůjcem."
"Ty vole, Kyle, co budem jíst na táboře? Teď jsem si všiml že to vezl velký teplý Al."
"No cibuli asi ne, Cartmane."

Zavolali ji do hor, prý je to vážné. Na cestu si oblékla troje podvlíkačky, dvě sukně, šálu, kabát a koženou kuklu, nasedla na koště a vydala se na cestu.
Letěla vysoko, až jí lehce omrzal nos.
Nejdřív šla slušně pozdravit starší čarodějky. Bábi jí pokynula hlavou, Stařenka přidusila v objetí a Magráta si samou radostí mohutně kýchla.
Pak už nemohla dál otálet.
Ještě než stihla zaklepat, někdo rozrazil dveře zevnitř.
Na prahu stála Anagrama, slzy se jí valily z rudých očí dolů po tvářích a zhluboka hltala čerstvý studený vzduch.
„Jejdanánku,“ ozvalo se Toničce u paty.
Strnule na sebe hleděly.

Bartekova firma bola vyrabovaná. Predbehli nás, zbrane nebudú.
„Se pobleju!“ Bartek hodil sieťku cibule na stôl. „Mohl být guláš. Deset kilo zdechliny je vyhnalo. Chcete si čichnout?“
Oviazal si tvár a vrátil sa do kuchynky vziať, čo nepáchlo.

Šli sme okľukou cez Židovské pece.
„Stůjte!“ Zjavili sa dvanásti. Pred týždňom, než zmizlo dvesto rokov výdobytkov, by možno hrali hokejbal.
„Rabujete? Ukažte!“
Ľudia len nemrznú v bytoch a nečakajú na zázrak.
Vzali nám batohy. „Tu sekeru si vezmu taky!“
Taktický tomahavk ma neochránil.
„Abyste neřekli, jezte. Pak zmizte.“
Museli sme zožrať veľké cibule. Rehotali sa, že reveme.
Mesto získava nové vrstvy.

„Tak začněme,“ zahájil pohovor personalista. „Jak jste na tom se smrtelností?“
„Přežil jsem pád do reaktorové šachty a následnou explozi.“
„Hmm, slibné. Jak jste na tom s tvůrčími schopnostmi?“
„Jednou jsem se podílel na projektu vytvoření nového života. Byl to velký úspěch.“
„Dobře,“ personalista si udělal poznámku. „A co další dovednosti?“
„Ovládám umění číst lidem myšlenky, mám telekinetické schopnosti a taky dokážu rukama tvořit blesky.“
Personalista překvapeně vzhlédl od svého bloku. „To je působivé, opravdu. Blesky tady umí jen náš vedoucí. Myslím, že nepotřebuji vědět víc. Vítejte na Olympu.“
Na to si Palpatine zamnul ruce. „Doobřee, he he he heeee!“