DMD Bonus č. 07 pro 25. 4. 2026. Téma: Klišé aneb Hoď si kostkou!

Hrdina konečně dosáhl trůnního sálu Černé Citadely. Černokněžník Černomor, rozvalený na trůnu ho přivítal s úsměvem na rtech. 

“Vítej, Hrdino. Těšil jsem se na tvůj příchod.”

“Můj meč Světloštěp se těší až se napije tvé krve!”

Hrdina napřáhl meč proti černokněžníkovi. Zbraň se rozsvítila, potom zablikala a zhasla.

“To není možné, posvátná relikvie, kterou místní hostinský skrýval desetiletí pro pravého šampiona Posvátného Světla.”

Černokněžník se zasmál a nasadil si falešné vousy.

“Myslíš hostinského Jíru, který tě poslal zabít zkorumpovaného krále? Ten co tě poslal zničit chrám posedlého kněze? Byl jsi mi velmi užitečný…”

Hrdina padl na kolena.

“Ne! Ne! NEEEEEE!”

„Výška 3 000. Přitahuj!“

„Já se snažím, kurva!“

Terén. Stoupejte! Terén. Stoupejte!

BUM

„Jseš mrtvej. Proč?“

„Protože jsem kokot?“

„To rozhodně jseš. Znovu!“

...

„Výška 3 000… Tak už ho srovnej!“

„Co myslíš, že dělám?“

Terén. Stoupejte! Terén. 

BUM

„Tak co děláš špatně?“

„To letadlo se chová úplně pošahaně!“

„Protože děláš chyby! Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Klapky 15. Zvyšuju výkon!“

„Nějak to nepomáhá, hochu, padáme.“

Terén. Stoupejte!

BUM

„Už jsme dneska zdechli potřetí.“

„Jo. Asi je mi to souzený.“

„Hovno. Znovu!“

...

„MASTER WARNING! Ztráta vztlaku!“

„Zrušit režim stoupání! Kloním dolů! Klapky 15. Plnej tah!“

„No sláva!“ zajásal instruktor. 

Black mohl ždímat košili. 

"I wonder what is Raven like in bed..." the assets at the next table made Maddie almost spit out her coffee.

"Warm," Osprey replied automatically, with a deadpan, and the coffee was snorted out of Lioness's nose.

The assets had the decency to blush.

***

"Why is there a mirror on your ceiling, Lion?" Risa asked, opening her eyes in the morning light.

Phillip just shook his head. "Did you sleep well, Osprey?"

She did. Somehow he had the opposite effect on her than on most other women. He calmed her. She was the only one sleeping soundly in his bed.

"A co se ti vlastně v akci kdy nejhoršího stalo?"

Zarazila se, na tuhle otázku ještě nebyla připravená. "Mno ... o Jackiem si ještě neslyšela, co?"

"Ne, vždyť se vidíme podruhý ..."

"Hrozně hodnej kluk ..." Kopla do sebe prakticky celej drink co měla v ruce. "Ukázal mi, jak to tu chodí ..." Chvíli se odmlčela ... "A při první větší akci ..." zmáčkla skleničku tak, že se jí roztříštila v ruce. Zbytkem třískla o podlahu a rozbrečela se. "Chcípne a nechá mě tu na to samotnou, chápeš?!?" Svezla se ze židle a sedla si na zem do hromady střepů. Z ruky jí začala kapat krev.

"I thought I'd never see you again," whispered Theo. He was crying, but his tears got mixed with the rain.

"Me, too," Jack admitted. His shift was almost fifteen hours long today. Eternity.

Theo held Jack tightly in his arms, but then, Jack pulled away, and Theo's heart broke. But only until Jack brought his lips towards Theo's. His mouth tasted like a fruity bubble gum, and he smelled like fries.

They could have kissed forever. Or maybe like a few more minutes. But they were both cold and wet. Now they regretted that neither of them brought an umbrella.

Ve chvíli, kdy ten rozkaz přišel, toho Trent v hlavě moc neměl. Vlastně myslel jenom na to, jak co nejrychleji dostat do mířidel stíhačku komandéra Zanea a jak ji co nejúčinněji sestřelit. Což se povedlo.
Pak to soustředění docela rychle pominulo a on se během přistávání v mrtvolami posetém hangáru přistihl při myšlence, že přece nedává smysl, aby Jediové zradili Republiku. Vždyť Pluto s nimi roky vyrážel do bitev a dělal vše pro to, aby se všichni vrátili zpátky na Mstitele. A ostatní, co znal, nebyli horší.
Sakra, pomyslel si náhle, nebyl tohle všechno plán nějakého temného parchanta, že ne?

200 let. 

Stála při něm. Navzdory tomu, že nerozuměla většině toho, co říkal. Navzdory dlouhým hodinám dřiny, která nedávala smysl.

Pomáhala. Starala se. Vychovala jejich syny, našla jim manželky, které se nezalekly tchánovy obsese.

Jejich dílo bylo dokončeno. Obdivuhodné, ale stále zbytečné. 

Překvapeně pozorovala zástup zvířat, defilující před jejíma očima. Řadu z nich neuměla pojmenovat.

Tohle - když už nic jiného - tohle jistě přesvědčí jejich zatvrzelé sousedy, a známé, kteří nad nimi dávno zlomili hůl.

Když se za nimi zavřely dveře, vydechla. Podívala se na svého muže. 

Pořád spolu.

Jejich rty se spojily v modlitbě, když na zem dopadly první kapky.

A začala mu vyprávět. O jeho původu, o věštbě, o osudu.

„Tvoje matka věřila, že tě chrání, když tě přenechala služebníkům bohů. Bohové jsou přece všemocní a dobří, ne?“ pokračovala. „Ale tys o tom vždycky trochu pochyboval, nemám pravdu?“

Nejistě přikývl.

„Protože v hloubi duše víš, že to není pravda. Bohové jsou sobečtí. Nechtějí spásu lidstva, chtějí tě mít jako zbraň. A raději tě uvidí mrtvého než v rukou jiného z nich.“

Zamyslel se nad tím. Možná ve snu vážně viděl jednoho z Pantheonu. Ale to by znamenalo, že s Helenou celé roky vyrůstali ve lži.

„Chtějí ublížit kamarádce,“ zašeptal.

Krev mu stékala do očí, pravou ruku ošklivě popálenou. Snažil se vstát, ale rozdrcená noha mu bránila. Jako by to nestačilo, ta přerostlá ještěrka se začala vychloubat.
"Kdepák, kam vy, lidičkové, na nás draky. Si myslíte, že když se navlečete do železa, vyzbrojíte mečem, že nás přemůžete levou zadní. A to jen proto, že chci poctivou platbu, za to, že vás nebudou otravovat jiní draci. Co je jedna rozmazlená holka, proti deseti letem klidu?
Ne, vždy se najde jeden pitomec, co si myslí..." nedořekl. 

Uťatá hlava se kutálela jeskyní.
"To už se nedalo poslouchat," ucedila princezna s mečem v ruce.