DMD č. 28. pro 28. 4. 2026. Téma: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem.

Neměl tu být. Měl být u kolébky své novorozené holčičky.

Sebevražda je hrozně sobecká věc, pomyslel si.

Přesto, když zjistil že se jeho milovaný bratr zbláznil a málem zastřelil, okamžitě odjel, aby mu zajistil nejlepší péči. Doma. V Praze.

Proto teď seznamoval venkovského úředníka s bohatostí českých vulgarismů. Švéd ale pokrok národního obrození neuměl docenit. Adolf se marně pokoušel vysvětlit, že když se jeho švagrová neukázala více než měsíc po svém utonutí, je zbytečné dál čekat. 

Němčina ani gymnaziální latina na to nedostačovaly. Byl tedy nucen přejít na univerzální jazyk.

Úmrtní list Klementiny Reuß ho přišel na nepříjemně vysokou částku.

Jarní les zpívá. V korunách stromů se ozývá souboj o hranice. To, co zní jako libé trylky, jsou ve skutečnosti pěkně ostré nadávky. Zelené prstíčky listů se natahují ke slunci. Pozvolna stoupá k zenitu. Pálí na tvářích. Ze spadaného listí mrkají bílé oči sasanek. Úzká stezka lemuje koryto potoka. Šplhá po skále. Vápenec ohlazený deštěm i tisíci podrážek se leskne a smeká pod nohama. Zvědavý čenich zavětří. Tlapky zašustí v mrtvých vlnách loňského života. Cítí ji. Stříbřité krůpěje třpytící se v mechu. Tůňku pod pěnovcovou kaskádou. Vlhký čenich se dotkne padlých kmenů v korytě. Pěnovcová kaskáda zmatněla. Voda vodopád opustila. 

„Jsem tady a přece nejsem.” 

„Tělo, co cítím, už není moje vlastní.” 

„Ubylo mě i přibylo.”

„Jsem  mnohem křehčí. Chlupatější a krásnější.”

„Jen už to nejsem tak docela já.”

Hedvábí popraskalo a začalo se trhat. Hlásky zesílily.

„Líhneme se do světla. Něžné, barevné a zranitelné. Přesně takové teď jsme.” 

Metodějův náhrdelník se pohnul. Spacáčky se rozevřely a vykvetly stovkami zářivých květů. Motýlci vylézali na světlo, zívali a protahovali pomuchlaná křídla.

„Dost. Přestaňte. To lechtá!” Metoděj se dal do smíchu. „Podívej Malvíno, jsou nádherní!”

Tiše přikývla.

Zvážněl. Sny zatřepetaly křídly. Všichni se otočili k Malvíně.

„A teď, ti pomůžeme najít cestu!”

Uvědomovala si, že je mimo. Že by se měla probrat. Ale nechtělo se jí. Však oni si pánové bez ní chvíli poradí.

"Akorát že to pánové nakonec vždycky zkoní."

Klaudie sebou trhla. Tenhle hlas ve své hlavě nečekala.

"Nejsem v tvojí hlavě," ohradila se Ester. "Ta zdivočelá moc tě vykopla trochu víc mimo, než tušíš. Ale neboj, pomůžu ti zpátky."

"Proč? Nemáte mě ráda."

 "Nemám. Ale s Vincem je sranda. Nerada bych, aby mi ho to božátko pokazilo. A sama do toho bordelu nepolezu.  Dost na tom, že jsem tady. A teď zmlkni a dávej pozor, vysvětlím ti, co uděláš."

Kdybys tady nebyla
Tak bych tady nebyla

Sotva by ses trefila
Sotva bych se vrátila

Mi do vkusu
Do autobusu

K večeři bys vařila
K večeři bych chválila

Smažený čaj v pánvi
Zelený ráj, pán ví

||: Oba máme daddy issues
každej svoje vlastní
a když se z nás jeden nají
tak druhej se zasní... :||

Kdybych tehdy nebyl debil
Nebyla bych nezvedená

Nebyla bys rozvedená
Tak už bys tu dávno nebyl

Poslední dva v jednom světě
V jednom světě my dva první

Jedli bychom...
...místo jablek
hadí pečínku...

Rozuměli...
...řeči zvířat
aspoň na chvilku...

A jablečné...
...kupovali akcie.

refrén ad nauseam

Jak se to dělá, když člověk odchází? Loučí se, píše vzkazy… ale komu? 

Veliteli?

Srdce se mi sevře. Chce mě poslat k výslechu. Nesmím už na něj myslet.

Na truhle ale i tak nechávám ležet krabičku s mastí. Pořád je mi ho líto, nechci, aby měl bolesti. 

„Vyřiď mu, že…“ 

„Že kdybys tu nebyla, tak už tady nejsi?“ řekne posměšně Filoména. 

Roky jsem chodila jako ve snách, než jsem si konečně uvědomila, jak zlí jsou někteří lidé, a že v každém se skrývá černé místo. Nikdy jsem tady na světě vlastně doopravdy nebyla. 

Je čas odejít, abych se mohla probudit.  

„A jak mi to pomůže zachránit Helenu?“ naléhal. „Navíc, podvádět se dá v čemkoli.“
„Přesně tak. Musíme přijít s hrou, kterou nebudou znát.“

Obešla ho, zůstala mi stát za zády a hebké dlaně mu položila na ramena v podpůrném gestu. „Thomasi... Vím, je to těžké, ale té dívce teď nepomůžeš.“

„Však ještě něco vymyslíme,“ ozval se další hlas a do Thomasova zorného pole vešel mladík, ne o moc starší než on sám. Zrzavé vlasy a černé oči mu byly podivně povědomé.

„Ty? Ty seš tu taky?“
„No a kde jinde bych byl?“ uchechtl se. „Jako Spasitel nejseš zrovna z nejbystřejších.“

Relativně nově přijatá bankovní úřednice Alenka se po týdnu v zaměstnání naštvaně vřítí do kanceláře ředitele a rezolutně zahlásí: „Už toho mám dost, tohle prostě nejde. Zítra ráno, kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem. Podávám okamžitou výpověď, nemůžu tady pracovat, protože mi nedůvěřujete.“

Ředitel se zachmuří, v mysli projede všechny možnosti, jak k tomuto závěru Alenka mohla dojít, a když ho fakt nic nenapadne, překvapeně oponuje: „Já opravdu nechápu, jak to vůbec můžete říct? Vždyť dokonce nechávám všechny klíče na stole!” 

Na to Alenka s rukama v bok prohlásí: „No to sice jo, ale nepasují ani k jednomu trezoru!”

Tahle osoba... kdyby jim tahle osoba poslala alespoň dopis a informovala je o svých plánech... ne, že by o nich Lobélie chtěla vědět, ale bylo by to přinejmenším slušné... nebo kdyby, tahle osoba, uložila nějaký vzkaz uvnitř svého bytu, to by bylo skoro přijatelné. Ale zničehonic odejít a nechat za sebou takový nepořádek, rozruch, klepy a ostudu!
  Lobelii trvalo týdny než dala noru do pořádku aspoň tolik, aby se mohla konat dražba. A stejně se jí nahrnula krev do tváří a sevřel žaludek pokaždé, když zaslechla: "...podivné návštěvy...", "...hlučné mejdany...", "...špinavé talíře...", "...vyjedené zásoby...", "...drobky na koberci..." a "...nenadálé odcestování!"

byl/ byla/ bylo jsem, byl/ byla/ bylo jsi, byl/ byla/ bylo, byli jsme, byly jste, byli/ byly/ byla

jsem/ jsu, jsi/ seš, je/ jest, jsme, jste, jsou

budu, budeš, bude, budeme, budete, budou

jsa, jsouc, jsouce

byv, byvši, byvše

nebyl/ nebyla/ nebylo jsem, nebyl/ nebyla/ nebylo jsi, nebyl/ nebyla/ nebylo, nebyli jsme, nebyly jste, nebyli/ nebyly /nebyla

nejsem/ nejsu, nejsi/ nejseš, není, nejsme, nejste, nejsou

nebudu, nebudeš, nebude, nebudeme, nebudete, nebudou

nejsa, nejsouc, nejsouce

nebyv, nebyvši, nebyvše

A když už teda, tak zcela určitě ne předtím, právě teď nebo až potom a už vůbec ne tam, tady, nebo kdekoli jinde!