Česká škola magie ve Vídni

Fandom: můj vlastní/ Česká kouzelnická škola ve Vídni
Opět souvisí s příběhem rozjetým v tématu Nemrtvá princezna.
Je tak hezký.
Je mi ho lito. Ale musí trpět, protože se potkal se mnou.
Odkud asi má moji mandolínu?
Kdysi jsem bývala nevinná.
Jenom jsem dovedla zvláštní věci, které jiní nedokázali.
Pak jsem narazila na toho zlotřilce. O samotě, nestřežená. Chtěl využít vzácné příležitosti.
Zoufale jsem bojovala. Najednou se svět otřásl. Násilníka to odmrštilo daleko ode mě.
Tím výbuchem to začalo. Přála jsem si své schopnosti rozvíjet a začala vyhledávat znalce.
Vedli mě špatným směrem. Nechtěla jsem sloužit temným silám. Snad mohlo všechno dopadnout dobře. Ale byla jsem zabitá.
Ani teď nejsem doopravdy zlá. Jenže už nemám na vybranou.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídní - jevy na okraji
Souvisí s příběhem Dáma z obrazu v tématu Nemrtvá princezna. něco jako předkračování.
Byl v rozlehlém sále osvětleném benátskými lustry a zdobeném malbami a štuky. Vznešená společnost, všichni nádherně oblečení.
Dáma v tmavorudých šatech, okrášlená zlatem a perlami, tancovala s ním a svůdně se usmívala.
Znenadání orchestr přešel do rychlého valčíku. Teď ji držel v těsném objetí. Její přítomnost i pohledy jejích černých očí ho rozpalovaly stále víc. Hudba hrála čím dál divočeji.
Vtom spatřil ostatní, k nepoznání změněné. Místo dam a pánů stvůry se zvířecími hlavami, drápy, vyceněnými zuby.
Jen ona zůstala krásná. Náhle ho, ochromeného leknutím, objala a líbala. Cítil, jak ho opouští všechny síly…
Probudil se unavenější než kdykoli předtím.

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
Československo cca 1980:
„Dnes mě zase kontrolovali,“ povzdechl si utrápeně pan Zajíček po návratu z práce. „Myslím, že neměli žádné podezření. Ta razítka vypadala věrohodně. Nicméně si musím najít práci mezi amagy. S krytím je to pořád těžší. Mohl bych pracovat jako ošetřovatel v té… no, v zoologické zahradě. Se zvířaty to umím. Možná bych dokonce mohl ošetřovat lvy!“ zasnil se pan Zajíček.
Vídeň o pár let později:
„Katuško,“ vyhrkl pan Zajíček s rozzářenýma očima, „mám práci. Tady v Schonbrunnu.“
„Ale tady jsou jen amagové. V Rakousku můžeš konečně dělat, co chceš! Co tě sem táhne?“
„Lvi. Jsou tady lvi.“

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
Nádherně zelená louka. Nekonečná jako oceán, jen tráva a už nic. Trávu občas rozvlní jemný vánek a v pohybu je cítit síla přírody i radost ze života, který Stvořitel vdechl nejen živočichům, ale i rostlinám. Blankytně modrá obloha bez mráčku se klene nad idylickou scenérií.
Nekonečná zeleň je narušena ostrůvkem drobných žlutobílých kvítků. Sedmikrásky. Mám je ráda. Že bych si jich pár natrhala? Tyhle jsou ale nezvykle velké. Skoro jako kopretiny. Větší. A stále rostou!
Přestává se mi to líbit.
„Tak my se ti nelíbíme?“ zeptá se přísně jedna květina a nepřátelsky si mě měří.
„Ty mluvíš?“ optám se a šokovaně si uvědomuji, že obří sedmikrásky nejenže mluví, ale zjevně jsou schopné číst myšlenky.
„Ona se tomu diví,“ reaguje pohoršeně na mé úvahy jiná kytka.
„Sakra, aby ne,“ pomyslím si.
„A neklej,“ napomene mě první sedmikráska - no, spíš sedmikrása.
„Co s ní uděláme?“ zauvažuje květina, která dosud jen tiše pozorovala dění.
„Babča ještě nevečeřela,“ vykřikne pomenší chudobka, zřejmě ještě pubertální výrostek.
„Co prosím?“ nechápu.
„Jen že vypadáš jako obstojný kus žvance pro naši prapraprapraprababičku,“ zlomyslně se pochechtává kytka.
Konečně mi to dochází: tohle nejsou obyčejné chudobky, to je masožravá Bellis major!
„Alíku, vstávej, zvoní ti budík!“ třese s Alenkou Pavla.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni - jevy na okraji
Poznámka: Název fandomu je v tomhle případě zavádějící, protože tohle se odehrává v jiné škole, i když to pro děj není tak důležité.
Student vzhlédl, když zaznělo jeho příjmení.
"Pojďte to vyzkoušet."
Neochotně vstal. Čarování podle nicneříkajících pouček ho nebavilo, a tak nedával pozor. Věděl jen, že probírají zmrazovací kouzlo.
Profesor ukázal na misku s vodou.
Chlapec neměl ponětí, co dělat, jen se chtěl vyhnout trapasu. Kdyby tak dokázal zformovat své přání... V ruce pocítil nebývalou sílu. Mávl hůlkou a voda zamrzla až na dno.
Spolužáci obdivně zamručeli, profesor však spokojený nebyl. Student dosáhl úspěchu, ale nesprávným způsobem, možná pouhou náhodou. Proto dostal za úkol pořádně se látku naučit.
Odešel zklamaný. Proč nemůže kouzlit tak, jak mu to vyhovuje?
Ale dobře, přizpůsobí se.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni, i když se to zjevně odehrává poměrně daleko od Vídně.
Pozn.: jeden by nevěřil, jak je někdy těžké si něco vymyslet na napohled docela uspokojivé a v podstatě univerzálně využitelné téma. Tohle je pro mě východisko z nouze, ale snad to nebude působit jako BJB.
Mladá dvojice pomalu postupovala temnou chodbou. Dívka se držela chlapcovy ruky stále pevněji. Necítila se dobře a pocit stísněnosti rostl. Zvědavost ji rychle přešla.
„Vraťme se,“ zaprosila. „Říkal jsi, že půjdeme jen kousek.“
„Dobře,“ odpověděl konejšivě. Nechtěl to přiznat, ale ani jemu se tady nelíbilo. O delší průzkum nestál. Vybavoval si všechna varování před chodbami permoníků. Víc už riskovat nebude.
Cesta zpět jim připadala nekonečná...
Východ stále nikde! Postupně jim docházela děsivá pravda.
„Už se nedostaneme zpátky!“
Dívce se podlomila kolena. Hlavu měla jako zamlženou, začínala být ke všemu lhostejná.
Bezmocně ji podpíral. Mohl jen doufat, že je najdou včas...

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni (uvedená dáma náleží Peggy). Neznalost fandomu nevadí.
Pozn.: tak se mi povedlo dát chaotickým myšlenkám tvar a propojilo se mi to s tímhle fandomem. Slavnostně přísahám, že jsem až doteď nečetla díla ostatních a veškerá podobnost je opravdu jen náhodná.
Ivan se na první měření v terénu, dokonce ve vojenském pásmu v Brdech, těšil.
Jenže Tomáš zaslechl, že tam občas lidé zabloudí a nepamatují si, kde byli.
"Můžeme tu záhadu vyjasnit," vtipkoval Ivan.
Ztratil se kolegům, aby záhadný les prozkoumal. Brzy už mu nebylo volno, hvozd působil tísnivě. Ticho, že bylo slyšet, když žalud dopadl na zem.
Osamělý domek? Bydlí tu snad ježibaba?
Nečekaně porazil starší dámu s košíkem. Docela upravenou, žádné roztrhané hadry.
Zlostně pohlédla na býlí, které se sypalo na zem. Hrozivě pozvedla klacek.
„Zmiz! Nebo z tvé hlavy bude krychle!“
Otočil se jako na obrtlíku a uháněl.

Fandom: no, prostě můj vlastní. Dejme tomu Česká kouzelnická škola ve Vídni, ale souvislost je velmi volná.
Moc velké bohyně se projevuje všude. Prostupuje zemi, skály, vzduch, vodu, dává život každému stvoření. Její služebníci se na ni mohou kdykoli obrátit.
Málokdy je však znát tak jako nyní.
Poněkud chmurný, větrný den, po obloze se honí mraky, ale místy prosvítá nebe.
A on stojí vysoko v horách a čeká na ten okamžik.
Mraky se protrhnou a pustí ven záplavu světla. Skalní stěny zazáří zlatem a výrazně kontrastují s modrošedými stíny.
Vnímá její blahodárnou sílu. A něco z toho jasného světla mu navždy zůstane v srdci.
A dokud si ho nepřestane uvědomovat, temné přízraky nad ním nemohou získat vládu.

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte - pro radost
------------------------------
Rosina šla zkratkou lesem, když ji dohnali pálenkou notně posilnění chasníci.
„Kampak pospícháš, že se sousedy slovíčko neztratíš?“
„Pusťte, spěchám.“
„Tož panence nevoníme. Kdo myslíš, že jsi?“
„Přivandrovalá,“ vybafl šilhavý Tonek.
„Nad nama sa povyšovat nebudeš,“ pohrozil statný Jura.
„Nebudeš,“ zazněla Tonkova ozvěna.
Janek položil Rosině ruku na tvář, pak dlaň sjela k výstřihu halenky.
Náhlý záblesk bílého světla zasáhl Janka a odmrštil ho o několik koňských délek. I Jura se poroučel k zemi.
„Na mou nevěstu nikdo sahat nebude.“ Laurentius namířil na Tonka hůlku.
„Proč na mňa ukazuješ tým klackem?“ zakňoural Tonek.
„Aby se ti dobře spalo,“ odtušil Laurentius…

Téma: Poslední hodinka
Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni, ale opět jen velice okrajově.
Neznalost fandomu snad nebude příliš vadit.
Unavená žena zbystřila. Manžel někomu otevřel? Zavrtěla hlavou. Nemůže to být její milovaný vnuk, je přece na studiích. Tak ráda by ho ještě viděla… Přišlo to příliš rychle a nečekaně.
Dovnitř vstoupila její dcera a s ní vnuk – ten starší. Ten, kterého spíš přehlížela. Nezaslouženě. Jen proto, že se příliš podobal svému otci, kterého neměla ráda. Také bezdůvodně…
Může být ráda, že přišel alespoň tenhle. Co si asi myslí? Musel vidět, že ho babička nemá ráda tak jako jeho bratra. Nebyla schopná vypovědět, jak ji to teď mrzí.
Mladík se na ni usmál a v jeho pohledu nebyly žádné výčitky.