Moje články

"I thought I was clear," his father said. "I am not having this under my roof!"
"I am not drinking under your roof," Victor replied.
"Do you think I'm stupid? Drinking, drugs... whores!"
The punch that followed was strong enough that Victor almost lost his footing.
"Have some responsibility! You are getting married, for God's sake!"
Victor didn't answer. It didn't matter if it meant his father will hit him again. Nothing mattered. He licked his busted lip and waited. He wasn't living anyway. He was barely surviving. And a large dark hole grew where his heart used to be.

"Probůh, co se stalo?" Maruška spráskla rukama, když viděla tu spoušť. Andulka stála v koupelně před zrcadlem. Všude kolem byly roztroušené prameny světlých vlasů. Andulka plakala.
"Chtěla jsem mít krátký vlasy. Jako Vojta," odpověděla. Každé slovo bylo proložené vzlykem.
"Takhle se to přece nedělá," řekla Maruška laskavým hlasem a vzala Andulce z ruky červené dětské nůžky. "Proč jsi neřekla mamince nebo tatínkovi?"
"Maminka chce, abych měla dlouhý vlasy."
Maruška si povzdechla. Andulka ostříhala to, co viděla v zrcadle, takže vepředu byla ostříhaná nakrátko, zatímco vzadu měla dlouhou rozcuchanou hřívu.
"Neboj, spravíme to," usmála se Maruška. "Ale budeme potřebovat pořádný nůžky."

Victor was half sitting, half laying down on the sofa. His cheeks were red and his eyes hazy. In a loose grip, he was holding an empty glass.
"It's almost dawn," a man sitting next to him said and stood up. He started to button-down his vest.
Victor quickly sprung up and grabbed his wrist. "Let's stay," he said. Those dark brown eyes met his. The stranger smiled.
Hand in hand they stumbled into one of the bedrooms. The vest came off. Victor started clumsily unbuttoning his own shirt.
If it were up to him, they would stay there forever.

Klidně stála a pozorovala jak končí svět. Domy padaly jeden po druhém a zabíjely. Země se otřásala a postupně se v ní rozevíraly obří rány, které rostly a polykaly všechno, co jim stálo v cestě. Ze vzduchu pomalu mizel kyslík. Kdo přežije dostatečně dlouho, udusí se. Slunce už dávno explodovalo a Zemi teď zasahovaly meteority různých velikostí. Lesy, které jejich malé městečko obklopovaly byly v jednom ohni. Ani tam nic nemohlo přežít.

Na asfaltovém parkovišti hořela vysoká vatra. Někdo tam zapálil stovky nevinných knih.

Smutně se usmála. Možná, že je hlavní hrdinkou, ale to jen znamená, že zemře jako poslední.

"This will look great on you," Tharn smiled and grabbed a bracelet made from tiny seashells. Then he wrapped it around Type's wrist. "Perfect."
Type looked back at him with a shy smile.
"Only if you get one as well," he replied.
The market at night looked magical. Or maybe it was because it was just the two of them. Their fingers intertwined.
"Hotel?" Tharn asked and gently kissed the back of Type's hand.
"Beach," replied Type with a cheeky smile.
And hand in hand, they ran.
_____________________________________________________________

Zol clicked "upload". She knew her readers just couldn't wait for another chapter.

Podívala se do zrcadla a prsty s perfektní manikúrou si prohrábla vlasy. Její dlouhé zlaté lokny ignorovaly gravitaci tak akorát a dopadaly jí až k pasu. Dnes se rozhodla, že získá to, po čem toužila už celé dva dny. Přítele. A nemohl to být nikdo jiný, než temný princ Draco Malfoy.
Počkala na něj po tréninku. Byl celý rozehřátý, zpocený a totálně sexy.
Když ho však pozvala na perfektní rande, Draco jen odvětil: "Sorry, brouku."
Prý už teplejší být nemůže a chodí s Harrym. Na to se ti dva chytli za ruce a se zamilovanými úsměvy odhopkali do západu slunce.

He mindlessly wandered through Chelsea before getting a cab. Now, they didn't even want a password. First drink, second, third. Then he stopped counting.
As he was leaving, he saw Henry, walking to Mabel, smiling. What a hypocrite! He might be sweet and caring now but Victor knew better. Henry was a selfish asshole who only did what was good for him. He didn't care about anybody's feelings.
Victor wanted to cry. But men don't cry.
A handsome man sat down next to him, smiling, flirting, whispering. And Victor wished, for a second, that he could be selfish for once.

Bylo už po večerce. Všechny čtyři se posadily na podlahu do kruhu. Zapálily bílou svíčku, na papír napsaly ANO a NE a Klára si sundala řetízek. Prý byl po babičce. S ní budou komunikovat.
"Jsi tady, babi?" zeptala se.
Nejdřív se nic nedělo. Pak kyvadlo ukázalo na ANO. Vzájemně se na sebe podívaly. A ptaly se dál.
Najednou se však kyvadlo samo začalo zběsile točit. Pak se v zavřené chatce zvedl prudký vítr a svíčka zhasla. S křikem vyběhly do noci.

***

"A na zádech měly krvavé škrábance, které se už nikdy nevyhojily," dodala Erika dramatickým tónem. U tábořiště zavládlo ticho.

He's unbelievable! I wake him up and dress him every morning. He bosses me around all the time. I need to bring him stuff and carry things. When he spills something, guess who has to clean it! Not to mention how many times I had to save his life. And now, he apparently needs me in the middle of the night?!
When I enter, he tells me to sit on his bed. I do. And then I feel his hands. And lips. Suddenly, I'm kissing him back. And when he asks for more, I somehow don't mind it at all.

Byl to velkolepý večírek. Obrovský dům, prostorné místnosti, luxusní jídlo a spousta hostů. Všichni měli masky. Všechny byly prasečí. Přivázali mě k židli a do pusy mi nacpali roubík.
Mluvili spolu, smáli se, jedli a tancovali. Matně si vzpomínám, jak mě donutili vypít sklenici vína. Musely v něm být drogy. Když jsem začal být malátný, přeřízli mi pouta a vytáhli mé tělo na taneční parket. Všechno se se mnou točilo. Chtělo se mi zvracet.
Pak už si jen pamatuju, jak běžím nahý po silnici a snažím se zastavit projíždějící auta.
Ostatní prý zabili. Doteď nevím, jak jsem to tehdy přežil.

That evening, Sirius left the Great Hall early. Again. Later, Remus also excused himself.
"And then there were two," joked Peter but James wasn't paying attention.
"Have you noticed how both of them always disappear?" he asked.
"Yeah," said Peter. "I guess they have better things to do than hang out with us."
"Let's find out," James smirked and gestured at Peter to come with him.
They followed Remus into an empty classroom. Very carefully they slightly opened the door and peeked in. Then they backed away slowly and looked at each other.
"Okay, I wasn't expecting that," James chuckled.

"So, are you just going to put on the face of a loving husband and" he hesitated. "A father?"
"Who says I'm not a loving husband?" Henry asked, his jaw clenched.
Victor couldn't help it but laugh. "I don't think what you are doing is a sign of love."
"What did you think this was?" Henry scoffed. "A love story with happily ever after? We barely know each other."
Victor's heart sank in his chest and he suddenly couldn't swallow. "I don't want to pretend anymore," he said.
"Well," Henry looked him in the eye. "You don't have a choice."

"Včera jsem mluvila s Laďkou," řekla a významně se podívala na Petra. "Jejich Honza čeká s tou svojí dvojčata!"
Petr mlčel. Věděl, kam tím míří.
"Ty víš, že tě nechceme do ničeho nutit," pokračovala. "Ale bydlíte teď spolu. Už jste mluvili o svatbě?"
"Mami, já studuju," odvětil Petr. Snažil se nezvyšovat hlas.
"To snad něčemu vadí?" zeptal se jeho otec.
"Petříku," pokračovala matka. "Mluvili jsme o tom s tatínkem. Tu svatbu vám můžeme zaplatit. A když by Andrejka byla pak na mateřské, tak vám to malý ráda někdy pohlídám," dodala s úsměvem.
Andrea se na Petra taky usmála. Petr mlčel.

The rain, powerfully beating into the pavement and occasional sound of thunder already sounded ominous. The sad violin melody, coming from the inside just completed the symphony. Victor was shaking, terrified of what is to come. He never received an answer. He knocked.
The butler politely told him to leave but Victor ignored him. He pushed him aside and ran into the drawing room.
Henry quickly stopped playing when he noticed him. Mabel, his wife, got up and greeted him with a polite smile. But Victor didn't notice.
His eyes could only focus on the large belly under her dress.

Zapálené ohně vrhaly děsivé tančící stíny na lesní mýtinu. Obklopovalo je dusné ticho, chvílemi přerušované šuměním větru, či zakrákáním ptáků.
Na pokyn kněžky přistoupila blíž. Pozorovala, jak kolem nich ženy z covenu vytvořily kruh a začaly zpívat. Doprovázely je rytmické údery bubnů, které pronikaly až do hrudí a roznášely vibrace jako nákazu.
Kněžka ponořila dva prsty do nádoby a promluvila k jejich božstvu. Pomalým tahem jí nakreslila dlouhý pruh od ramene až po prsty. Brzy měla proužky nakreslené po celém těle. A každý měl svůj vlastní účel. Zavřela oči a nadechla se. Vůně jehličí se mísila s kovovým zápachem krve.

She was sitting, legs crossed, singing softly. The room was dimly lit by a few candles and moonlight peeking in through the window.
"Cold blows the wind to my true love
and gently falls the rain."
Her hands were working quickly. Neat little stitches. One after another. She missed him. Since the day he left for the war and never came home.

"I’ll do as much for my true love
as any a young girl may."
She stood up and started sewing the head on his limp body. Then softly kissed his dead lips to breathe in her own life.

Po smrti bratra jsem už nechtěl dál žít. Každou noc jsem hrál ruletu s vlastním životem. Opíjel jsem se do bezvědomí. Procházel jsem sám temnými uličkami, doufající v rychlou a bezbolestnou smrt. To přání se mi částečně vyplnilo.
"Zabij mě," prosil jsem. Seděl jsem na stejných schodech, na kterých si bratr zlomil vaz.
Ale nedokázal jsem to, bojoval jsem. Pobavilo ho to.
Jako milenci jsme tam leželi. Má hlava na jeho hrudi, jeho rty na mém krku. Směs vzrušení a bolesti, když se zakousl.
A pak jsem pil. Ještě to nebylo vše.
Musel jsem zemřít. Abych se mohl stát upírem.

"Merlin, what did you do this time?!" Madam Pomfrey exclaimed when she saw them. "Quickly, come on in!"
"We were studying," said James and squealed in pain, when Madam Pomfrey tucked on his ear that was somehow melted together with Sirius's.
"The spell went wrong," added Sirius.
"Yeah, it wasn't our fault," said Peter and Remus nodded.
"Let me mix some belladonna with slug juice. I will separate all of you. But your ears are going to look like this for a few weeks," she said. "At least you'll remember not to steal forbidden spells and then lie about it."

"I have to tell you something," Lupin said softly. He was leaning against a tree. Sirius was standing in front of him. They were alone. "I-" he started when a big snowball hit him right in the face. Sirius burst out laughing.
"Where have you been?" James shouted. Peter was with him, carrying another huge snowball.
"Idiots," Remus replied, dusting off the snow but laughing as well.
Sirius quickly made his own snowball, then took Remus's hand and pulled him behind the tree.
"Let's get them," he giggled. Remus's cheeks turned red before he smiled.
"Perish, evil spirits!" they shouted.

"Look at them," said Sirius and pointed at two girls from Slytherin. "They are fucking."
"You need help," said Remus and shook his head.
"Moony?" Sirius grinned. "You like somebody, don't you?!"
"Where did that come from?" asked Remus.
"What?" asked James and sat down next to them.
"Moony has a girlfriend," said Sirius.
"I don't have a girlfriend!"
"Liar."
"He just thinks he knows everybody's feelings better than they do," said Remus.
"Because I do," Sirius replied. "And you," he pointed at James. "Have you told Evans you like her, yet?"
The scone almost hit him in the face.

Lékaři se s podobnou nákazou nikdy nesetkali. Šířila se rychlostí blesku. Každou noc přibyly i stovky nových případů. Žádný zaručený lék zatím neexistoval. Dokonce tu nemoc nedokázali ani pořádně identifikovat. Název si vymyslet mohli, ale jak se šířila?! Jak se proti ní chránit?!
Byla vyhlášená celostátní karanténa. "Pokud pociťujete příznaky, zůstaňte doma," říkali v médiích. Nakonec museli zůstat doma všichni.
Žádný spánek v noci, nesnesitelná únava ve dne, zostření smyslů, bolesti dásní, nižší teplota těla a především anémie. Lékařům to nedávalo smysl.
Nevěděli, že karanténu lidé po nocích porušovali. A že nakažení měli na stehnech ty dvě stejné nenápadné dírky.

Emma took a pen and neatly wrote down her phone number on the pamphlet, then put it back in the box. For weeks now, she was leaving doodles or short sweet messages for her. They only spoke a few times but she liked her. And Francesca always welcomed her with a smile. It was worth the try.

Francesca opened the door and took a box, filled with fresh organic vegetables. The subscription came every week. She took it to the kitchen and opened the fridge. She grabbed the pamphlet and threw it in the bin. She never looked at it.

"Nezajímá mě, že jste to nové nařízení nečetl. Tahle... věc půjde až do konce směny do skladu."
Pan Thompson s nevolí sledoval, jak fialového Furbyho, kterého koupil pro dceru, odnášejí pryč z kanceláře.

***

Furbyho posadili na poličku. Nebyl tam sám. Modrý Furby řekl něco nesrozumitelného. Fialový mu nadšeně odpověděl.

***

"Tak co máte?" zeptal se agent 012.
"Jones má zase na oběd sardinky," odpověděl agent 038.
"A Bryant dělá neslušné návrhy svému asistentovi, i když má doma manželku," doplnil agent 020.
"Oba dva by se měli stydět," okomentoval to agent 012. "Ale příště se prosím vás zkuste soustředit na něco užitečnějšího."

Následovala je tiše, se skloněnou hlavou. Slzy, které jí neúnavně stékaly po tvářích jen nechávala dopadnout na kamennou podlahu. Zastavily se.
Jedna z nich jí rukou pokynula, aby vešla do cely. Neprotestovala.
Už se dost nakřičela. Dokonce i házela věcmi. Ale nic nepomohlo.
Nebyla vdaná a otce dítěte nevyzradila. Nikdo se to nesměl dozvědět, ale selhala. Její otec to malé sebral hned jak se narodilo. Nemohla si ho ani podržet.
Teď se stane jeptiškou, aby nezahanbila svoji rodinu. Neptali se. Nedali jí na výběr.
Posadila se na postel a rukávem hábitu setřela slzy. Sladké tóny ukolébavky brzy vyplnily celou celu.

Seděli společně u břehu rybníka. Petr líně házel kamínky do temné hladiny, osvícené dorůstajícím měsícem. Nemluvili a ticho tak přerušovalo jen občasné šplouchnutí nebo zabzučení komára. Vzduch kolem nich byl těžký tím, o čem mlčeli.
"Pojď si zaplavat," navrhl najednou Marek.
"Cože?" odvětil zděšeně Petr. "Vždyť je noc! A nemáme plavky."
Marek však neposlouchal. Místo toho vstal a svlékl si tričko i kraťasy.
"Nebuď suchar," lehce Petra kopl do stehna a odešel k vodě. Petr pozoroval, jak se v měsíčním světle pomalu odhalují poslední kousky nahé kůže.
"Tak jdeš?" zeptal se Marek.
Petr mlčel. Ale pak se ho rozhodl následovat.

Mnja Qnwah,
R’en bnnw hxda ojcqna jwm qn mrmw’c vnwcrxw hxd. Jan hxd fnuu? r qxyn nenahcqrwp rb juarpqc. Rc’b knnw vjwh mjhb brwln fn’en bnnw njlq xcqna jwm r ljw’c bcxy cqrwtrwp jkxdc hxd. R rvjprwn hxda qjwmb cxdlqrwp vn. Hxda uryb xw vh uryb. R qxyn r’v wxc cxx kxum oxa bjhrwp cqrb. R onnu mroonanwc nena brwln hxd trbbnm vn urtn hxd fxdum trbb j fron. R twxf vh cqxdpqcb jan brwodu kdc r mxw’c twxf fqjc cx mx. R qjen onnurwpb oxa hxd jwm r wnnm cx twxf ro hxd onnu cqn bjvn.
Hxdab brwlnanuh,
Erlcxa

"Péťo, pojď za náma!" volali jeden přes druhého, ale on jen zavrtěl hlavou.
"No ták," protáhla Mirka. "Nebuď srab."
Petr si povzdechl, když ho začali tahat za ruce, aby se zvedl.
"A že neuděláš kotrmelec!" vykřikl Honzík a předvedl jeden ukázkový. Petr se nervózně ošil. Kotouly dělal naposledy na střední. Dřepl si, nachystal se a-
Úspěch! Možná si teda trochu hnul s krkem, ale tím se bude zabývat později.
Děti tleskaly a jásaly a pak navrhly hvězdu. Tu by měl vlastně taky umět. Stejně jako stojku.
Všechny děti uspěly. Mu při pokusu křuplo v lokti. A letěl přímo na obličej.

It was early in the morning and Victor and his father were sitting in a fancy pub in Chelsea. Mister Astley, Henry's father, was sitting across from them.
"The advertisement will be printed in the paper every day for three weeks," said his father.
They were there to talk business but Victor had trouble concentrating. He was secretly hoping Henry would be there, too. Why wasn't he? Victor couldn't ask. Instead, he put his business face on.
"Of course, we can repeat it in a few weeks, just to make sure that everybody sees it," Victor added with a smile.

Znala jsem tu rodinu z kostela. Jednou se mě zeptali, zda bych jim někdy pohlídala děti. Souhlasila jsem.
Měli velký dům. Místnosti byly prosycené vůní bylinek. Večer, když jsem jim šla přečíst pohádku, jsem si všimla svazku kopru, zavěšeného nad jednou z postelí.
"Maminka ho tam pověsila," řekla holčička. "Zahání noční můry."
"Ale na ně to nezabírá," řekl chlapeček.
"Na koho?" zeptala jsem se.
"Chodí v noci," řekla ona. "Šeptají. Nutí mě dělat špatné věci."
Neodpověděla jsem. Ale zamrazilo mě.

Seděla jsem na pohovce a četla si. Bylo už po půlnoci, když jsem na schodech uslyšela ty pomalé dětské kroky.

"Here," said Henry and handed him the pipe. Dorian hesitated just for a moment before he took it.
"I've never seen a place like this before," he said.
They were sitting in an alcove in the back of this dimly lit room.
Henry took his forearm and moved it so the pipe was now above the oil lamp.
"Now breath in," he said. Dorian complied. And started coughing.
"You know, Henry, they say you are the devil. Advising me in order to corrupt me."
"Don't listen to them. Think. Make your own opinion."
Dorian nodded. And then he tried again.

Nejnovější výzkumy amerických vědců prokazují, že Země není kulatá, jak jsme se doposud domnívali a dokonce ani placatá nebo ve tvaru tzv. "donutu" (americké koblihy). Po vyslání automobilu do vesmíru Elon Musk zjistil, že to bude muset udělat doopravdy, aby dosáhl nějakých prokazatelných výsledků. Proto vyslal do vesmíru květináč s nejmodernější kamerou, kterou má lidstvo k dispozici. Tento seriózní výzkum prokázal, že jsme se mýlili!!! Země ve skutečnosti vypadá jako obří toaleta. Ano, slyšíte správně!!!
Konečně, po třech vědecky uznávaných teoriích o tvaru Země, máme jasno!!! Od pondělí se ve školách plošně zavádí nové kurikulum, obsahující tuto vědecky ověřenou informaci.

Jeden by řekl, že když jste čarodějka, tak peníze nejsou problém. To by ale nesměl existovat zákon proti učení a používání takových kouzel. Gíťa zaklela. V dlani držela posledních pár korun, které jí na tenhle měsíc zbývaly. Dneska tedy do hospody nepůjde. Ten studentský život byl pěkně na houby. Stejně sem ani nechtěla, tak proč to teď všechno trpí?!
Najednou se rozezněla hlasitá hudba.
Jeden by taky řekl, že čarodějky neposlouchají Katy Perry, ale očividně to neplatilo. Neochotně otevřela dveře od pokoje. Petra a Olina. Samozřejmě. Pak uslyšela zacinkání lahví. Následovala ho.
"No co," pomyslela si. "Alespoň to bude zadarmo."

"Už tam budeme?" zeptal se malý Alex znuděným tónem.
"Brzy, brzičko," zamumlala maminka. Oči měla upřené na cestu před sebou, rukama pevně svírala volant. Potřebovala se soustředit.
Klára nereagovala. Líně se opírala o dveře a dívala se ven z okýnka. Když byla malá, drncání auta ji okamžitě ukolébalo ke spánku. Teď už to nefungovalo. Chtěla usnout. Zapomenout. Zavřít oči, otevřít. Opuštěný smrk, stojící kus od lesa. Taky už byli daleko od domova. Nervózně si promnula modřiny na paži. Alex nic nevěděl. Myslel si, že jedou na výlet. Jenže z tohohle výletu se vrátit nemůžou. Jinak by je tentokrát určitě zabil.

"Nechápu tě, Felicity. Chtěla jsi na školu a teď si stěžuješ."
Neodpověděla. Monty zkrátka nechápal, co je špatně na dívčím internátu. Naučí se tam pouze jak vyšívat. A jak si hledat-
"Měla by sis najít manžela, Felicity," řekla s klidem matka, jako by jí četla myšlenky. "Ženy vzdělání nepotřebují."
Felicity se raději pohledem vrátila k otevřené knize. Nemá se v plánu vdávat. Nikdy.
"Víš, že po čtení dámám měkne mozek?!" ušklíbl se Monty.
Nevěděl, že se pod obálkou z červené knihovny schovává odborná kniha o lidské anatomii. Jednou z ní bude první ženský chirurg. A nikdo jí v tom nezabrání.

"Tak to slyším prvně," zakroutila Alča nevěřícně hlavou.
"Se s tím zrovna nechlubím," protočila Hanka oči. Zoufale hleděla na červenou deku, na které ležel talíř s obloženými chleby, miska brambůrků a dokonce i flaška borůvkového vína.
"Pavouky bych chápala," řekla Alča.
"Já za to nemůžu," zaprotestovala Hanka. "Mají divný oči a lepkavý nožičky. A ty jejich sosáky jsou nejhorší, brrr," dodala a oklepala se, jak jí přeběhl mráz po zádech.
___________________________________

"Tak to bych se na to podíval," řekl Emanuel, když to zaslechl.
Rozhodl se, že té Hance přistane na rameni a představí se. Pak už se motýlů určitě bát nebude.

"Plavky! Kde mám plavky?!" vykřikl dramaticky Petr. Andrea si jen povzdechla a přidržela scházející kus oděvu v ruce.
"Uklidni se," řekla jemně a usmála se. "Ještě nejsi ani na cestě. Všechno bude v pohodě. Uvidíš."

***

Věděl, že musí. Nemá na výběr. Nadechl se. Zhluboka vydechnout a říct to. Panika. Nedostatek kyslíku.
Je konec. Promiň.

***

Nebyl opilý, ale předstíral to. Markův obličej byl najednou příliš blízko a jeho kůže, dotýkající se té Petrové, byla jako rozpálená pánev. Petr se neodtáhl. Jen přivřel oči, když se k němu Marek naklonil. Klid, šeptal si v duchu. Nepanikař.

Petrovo srdce však zběsile bušit nepřestalo.

checht checht chechtáky
hrbit se
chleba
není protože
já nemůžu déšť
nemusí
nohy bolí
spíš zítra

checht chect chechtáky
na ulici
nedám
musím ale
cigareta
hoří ty
koupí si tě
drogy mám
nemám
musím
nedám

checht checht chechtáky
moje moje moje
vyhrál král
kradl král
karty prší
matika nestačí
všechno nebo nic
nic
všechno
všechny
mám
ukradl

checht checht chechtáky
chce
banky obchody sousedi farář
chce
checht
chce
kostel spadne
na hlavu nám
nespadne snad
ale chce koupit
zaplatit poplatit
uplatit checht
nechce

checht checht chechtáky
dám rozdám nemám vyměním
nechci proto
prší prachy
lidi úúúúíííí
zapalím si tisícovkou
amen

"Napnout plachty!" zvolala a pomocí dalekohledu se zadívala do dáli. Ostrov, který hledali však nebyl nikde k nalezení. Znovu zkontrolovala mapu pokladu. Už musejí být blízko.
"Napnout plachty, jsem řekla!" zopakovala rázně. Nechápala, proč její posádce vždycky všechno tak trvalo. Brzy však už vítr prudce narazil do plachet a jejich loď se rozeběhla po vlnách v plné rychlosti.

Než však byli schopní svého cíle dosáhnout, maminka ji zavolala k obědu. Klárka seskočila z okenního parapetu a přivřela okno, aby se záclona vrátila do původního stavu.
"Ten poklad najdeme," sdělila své plyšové posádce. "A pak si ho všichni spravedlivě rozdělíme," slíbila.

"Spíš?" zašeptal Marek, ve snaze neprobudit ostatní. Petr neodpověděl. Místo toho se jen k Markovi otočil čelem.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Marek, když viděl Petrův zasněný výraz.
"Nad vším," zašeptal Petr. "Nad tím, jak jsem sem ani nechtěl jet. A kdybych nejel, nikdy bych tě nepotkal."
V tu chvíli byl Marek rád, že šedý mrak zastínil světlo měsíce a Petr tak neviděl jeho reakci.
"Jak se to stane, že do sebe věci takhle zapadnou?" pokračoval Petr.
"Co já vím," zamumlal Marek. "Asi je to jedna ze záhad vesmíru, kterou nikdy nerozluštíme," řekl prostě a propletl své prsty s Petrovými.

Body is sick. Throwing up. Loosing hair. Losing friends. Slowly losing life.

Coming back home, exhausted. Muscles hurt, head is on fire. Working hard, long shifts for a low salary. Every day, coming back late. Life is gone.

Abandoned. Alone. Heart is getting smaller every second. Chest hurts with every single breath. Lying down, hugging knees. Thinking about suicide.

Heartbreak. Divorce. Children are gone. Nothing matters anymore. It's hard to work. Hard to breathe. Hard to live.

There is a way out. Always. For all the pains. Take one pill. Just one pill. Forget. Heal. Numb the pain. Numb life.