Realita

„Jsem nezadaný, vy taky. Nabízím partnerství.“
„Je to nabídka trvalé spolupráce, nebo jednorázová příležitost?“
„Trvalá spolupráce.“
„Oceňuji přímý přístup. Upřesněte nabídku.“
„Svobodný muž, vyšší střední třída, svatba je součástí nabídky.“
„Sídlo?“
„Byt v činžáku na okraji velkoměsta.“
„Připadala by v úvahu změna sídla na domek za městem se zahradou?“
„Pouze v okruhu logistické dostupnosti velkoměsta.“
„Čas strávený spolu?“
„Osm hodin denně. Sedm dní v týdnu.“
„Nabízím sedm hodin během běžných dnů a dvanáct hodin o víkendech.“
„Minimální hranice padesát hodin týdně“.
„Děti?“
„Tři.“
„Jedno.“
„Dvě.“
„Beru.“
„Rád bych, aby jedno bylo mužského pohlaví.“
„Nemohu to slíbit, ale vynaložím veškeré úsilí.“

Pokud by se prostředí mělo srovnat s jakoukoliv kavárnou, totálně by pohořelo. Je to tu... neosobní, sterilní.
Výsledků je taky dosti pomálu. Dvacet na každých dvě stě miliard.
No a když si vezmete ty náklady... tohle neplatí zákazník, ale pořadatel.
Nechtějte vidět účet za elektřinu. Nechtějte vidět účet za 'kafe' a 'sušenky'.
Vážně ne.
Ovšem, když se zadaří, tak to stojí za to. Vztahy jsou sice kraťounké, ale ty následky!
Která seznamka se může pochlubit, že z úspěchu jsou články v novinách, pořady v televizi a rozruch v kruzích různého druhu?
Žádná.
Jenom ta francouzsko - švýcarská. Velký hadronový urychlovač zvaná.

“Máte dobré zprávy, pane doktore?”
V ženině hlase je slyšet naděje, nervozita, strach. Lékař si přisouvá židli k nemocniční posteli.
Matka se povzbudivě dívá na osmiletou dcerku a doufá, že již brzy budou moci odejít. Ona o ledvinu lehčí, dcera o funkční ledvinu bohatší.
Lékař je v rozpacích, ale snaží se to na sobě nedat znát.
“Podívejte se, paní Vomáčková, dělali jsme vám celou řadu genetických testů, aby bylo jisté, že transplantovaná ledvina také neselže, a výsledek jednoho z nich je… poněkud zarážející.”
“Co tím chcete říct? Že jí tu ledvinu nemůžu dát?”
“Víte… podle toho testu nejste její matka.”

V černém písku jeskyně věčně hoří oheň. Ničím neživený, neuhasitelný, dar boha Héfaista. O kus dál ze země tančí další plameny. Věčné, neuhasitelné.
Oltář, postavený ze stejně černého kamene zbrotí červená prška. Víno.
Kněz uctivě položí před sochu další obětiny. Nástroje, kovové rudy.
Náhodný sluneční paprsek se zamihotá na ošklivém obličeji boha ohně a kovářství a ten trochu zkrásní.
Pak z hlubin jeskyně zazní prudké zasyčení a u jedné ze stěn vzplane nový oheň.
Kněz padne na kolena.
Bůh promluvil a požehnal!
Šťastná chvíle pro chrám i řemeslníky, co tu jsou. Jejich modlitby budou zajisté vyslyšeny.
Ohně dál hoří.
Neuhasitelné.

Každému zelenáči se otevře skill tree, aby investoval získané levely. Nejprve je to „Lezení“, „Mluva“ atd. Pak získáváte znalosti a dovednosti během tutorialu, posléze volíte směr vývoje. Lze zvolit cestu schopností a učňáku, kde získáte perky „Alkoholismus“ a „Srdeční choroba“. Lze jít do armády a získat navíc perk „PTSD“. Další možnost je cesta vzdělání a musíte dobře zvolit obor, jelikož hrozí perky „Promarněný čas“, „Ztráta skillu“ a „Dluhy“. Pokud se nezařadíte, lze jít pracovat, hrozí však „Drogová závislost“ a „Vazba“. Časem množství skillu klesá a množství negativních perků roste. Po třicítce hrozí „Rozvod“, „Bolavé klouby“, „Bolavá záda“ a „Spánková apnoe“.

Kolikrát jsem si říkala, že bez téhle přízemní hloupé hříšné schránky by to bylo snazší. Tolikrát ponížena, zneuctěna, uražena, zraněna, tolik jizev a ran. Považovala jsem svoje tělo za vězení.
Věřím v těla z mrtvých vzkříšení. Ne duše z mrtvých vzkříšení.
Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopila. Jak obrovský je to dar. Že sestupuješ a právě skrze lidské tělo přicházíš. Je to chrám, ve kterém se se mnou setkáváš a jsi mi blízko.
Zbořte tento chrám a za tři dny ho postavím.
Tělo je hrobem duše? Už si to nemyslím. Je to můj celoživotní příbytek, to nejcennější, co mám.

Aktuální noc ubíhá a já přemýšlím, zda jsem někdy zažil noc plnou zázraků. Připadá mi, že spíše ne. Naprostou většinu důležitých životních okamžiků jsem prožil ve dne. Koukám z okna, nic zázračného nevidím. Usedám zpátky k notebooku.
Z rádia zní Miro Žbirka a jeho píseň, kde zpívá o zázraku. A dochází mi to. Vždyť každá noc je plná zázraků! Stovky a tisíce lidiček kolem mě prožívají své životy a v nich okamžiky, které si dříve či později vyhodnotí jako zázrak.
Záleží jen na přesvědčení každého z nás. Podle mě je zázrakem už jen celý tento svět a systém jeho fungování.

Když v noci srazíte zvíře, může to dopadnout různě. Záleží, jaké zvíře, kde a čím. Třeba když srazíte Bigfoota v Texasu, tak vám bude poděkováno, jelikož jste zlikvidoval invazní druh. Když ho však srazíte ve Washingtonu, tak jste spáchal trestný čin a zabil ohrožené zvíře. Prevenci takových nehod dobře vyřešili ve Finsku. Tam totiž barví sobům rohy do fosforeskujících barev. Tím pádem se vám na silnici může objevit kouzelný sob se zářícími parohy a svítícíma očima. To v Česku, když v noci srazíte srnu, musíte se rozhodnout, jestli to nahlásíte a budete platit pokutu, a nebo budete mít dobrý guláš.

Když se vám do rukou dostane starožitná zbraň, budete ji zřejmě muset vyčistit od rzi, aby nabyla reprezentativního vzhledu. Tím pádem se můžete dovědět, co se stalo s minulým majitelem. Rez bývá několika typů. Například rez ze zaschlé krve. Krev totiž taky rezne, jelikož obsahuje velké množství železa. Krev se špatně čistí, a proto na mnohých předmětech zůstává léta. Během čištění obyčejná rez obarví vodu dohněda, nicméně rez z krve obarví vodu do barvy krve. Navíc začíná zapáchat, jako kdybyste smažili steak. Tak poznáte, že předmět ve vašich rukou by mohl povědět pár zajímavých příběhů, pokud by tedy mohl mluvit.

Je to dlouhodobé a mění se to s věkem, dobou a tak.
Projevy jsou různé.
Soustředíme se na typ, kterým trpím i já.
Stupeň jedna, kimono koupené v krámě s potřebami na judo.
Stupeň dvě věci šíté na koleně, vlastním i cizím.
Stupeň tři, v dnešní době 3D tiskárna a komplet trooperské brnění.
Jiné typy operují s obleky, které by prošli i jako civil.
Něco je princezna/senátorka/královna [v současné době Disney (curse you, filthy fat rat!)].
Jiné typy vykazují nutnost obličejových úprav pomocí latexových nosů, uší, rohů.
Všichni jsme blázni, šílenci, kostýmovaní úchylové.

Aťsi. Stejně nám závidíte mečáky a brnění.