DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2014. Téma: Biografie

Přestože se narodila, nikdy nebyla mimískem. Už od žužlavého období bývala označována jako vlče, terorista a Čingischánova reinkarnace.
První kariéru si vybudovala v oblasti sanace místních cest originálním způsobem: házením kamenů do louží. Díky této činnosti vzniklo oslavné dílo na její počest, povídka "Louže a kameny" - již brzy ve vašich knihkupectvích.
Její činnost v oblasti stráže nad mravní čistotou místních ploštic je také podnětná.
Ve volném čase se zaníceně věnuje snaze o odstranění volného času mámy Obludy a otce Smrtě. Nejčastěji se pak snaží sabotovat Obludiny literární pokusy, jako právě teď, kdy mi visí na ruce a cenzuruje, co píšu.

Dějiny Bradavické školy čar a kouzel
heslo: Paní Norrisová
Školní zaměstnanec, kočka školníka Arguse Filche (viz.). Mourovatá, kříženec mainské mývalí. Má sestru. Existují nepotvrzené náznaky příbuzenství s Úžasným Mauricem.
Velice chytrá, loajální, perfektní znalost hradu, dobrý odhad závažnosti a vývoje situace, dobrý odhad důvěryhodnosti osob.
Zvláštní schopnosti: Vidí neviditelné. Pravděpodobně komunikuje přímo s Hradem.
Při druhém otevření Komnaty zkameněla následkem odraženého pohledu Baziliška, neboť pohlédla napřed do kaluže. Je pravděpodobné, že to byl záměr, neboť již měla podezření o jeho existenci. Vlivem petrifikace a následné léčby se jí změnily oči z červených na modré. Jiné kouzelné změny nejsou spolehlivě prokázány.

Narodila jsem se modrá. Pak o mně říkali, že jsem nenažrané dítě, když jsem o sobě dávala vědět moc hlasitě. Možná to byla síla z toho, že mě málem nechali umřít. Možná radost, že jsem naživu. Bývala jsem neduživé dítě, často nemocné. Divné. Nikdy jsem nebyla oblíbená, ale byla tu moje fantazie. Moje vymyšlené světy, kde jsem nebyla zvláštní. Jak jsem dospívala, bylo to lepší. Než v sedmnácti přišla agorafobie. Tu mám dodnes. Někdy to až fyzicky bolí. A někdy je to všechno, co jsem. Agorafobik, blázen. A snílek, kterému se skutečné sny nezdají. Co říct víc? Nevím. Neznám budoucnost…

Narodil se, protože jeho rodiče si mysleli, že tak zachrání svůj vztah.
Dětství prožíval na venkově, protože jeho rodiče si mysleli, že ochrání jeho zdraví.
Šel na práva, protože jeho rodiče si mysleli, že za peníze se dá koupit zdraví i vztahy.
Nastoupil do nadnárodní firmy, protože jeho rodiče si mysleli, že jeho talent nemá hranice.
Oženil se, protože jeho rodiče si mysleli, že na lásku a žehlení košil je potřeba úřední osvědčení.
Rozvedl se, protože jeho rodiče si mysleli, že pro něj nebyla dost dobrá.
Odešel z práce, odstěhoval se a vzal si jí znovu. Protože začal myslet sám.

"Možná jsem trochu zlomyslný, ale vyžádal jste si celý můj životopis. Naleznete jej v příloze, ale strany 15 až 29 raději přeskočte.
Abych shrnul svou dosavadní kariéru a dal Vám nahlédnouti pod pokličku svých doporučení, v jednom ze svých minulých životů jsem sloužil na dvoře Rudolfa II. a Ludvíka XIV. Jinak si má pěstounka nedokázala vysvětlit můj vrozený cit pro šarm a korektní chování...
...nekuřák, se smyslem pro humor a velmi vynalézavý, když přijde na improvizační techniky všeho druhu. Velmi učenlivý, ale totéž vyžaduji u zaměstnavatele...
Dovoluji si Vám oznámit, že během doby, kdy čtete tento dopis, jsme se přestěhovali."

Odmalička získávala trofeje v turnajích různých bojových umění. Přála si být vojákem – jako táta. Nezdařilo se.
Kariéra policistky nezněla tak špatně. Vystudovat. Být částí prestižního týmu, řešit tajemné vraždy...
Nakonec zakotvila v malé vesničce, kde se starala aby se děti netoulaly po večerech venku a aby stařenky nepřejel zdivočelý kamion.
S překvapením zjistila, že se jí to líbí.
Po třicítce pochopila. Napořád bude v zapadákově, bez kariéry, bez služebního postupu.
Smířila se s tím.
Nedlouho poté prakticky zemřela.
Když se na lidské mládě řítil nepříčetný útočník, sotva stabilizovaná Přeměněná mu vstoupila do cesty... a brutálně ho zmasakrovala.
Něco si pamatovalo.

O tom, jak se zrodila, by si dokázala vymyslet na tisíce příběhů. Jeden neuvěřitelnější než druhý.
Její biografie by vydala na celou knihovnu románů, ale kdo by to psal.
Přežila, i když její ostatní sestry semlel život. Hlasy některých ve válkách umlkly navždy. Jiné se rozhodly dobrovolně zaniknout, když ze světa odešel „ten jejich pravý“. Romantičky jedny. Další semlel spěch moderní doby, nespočet zemřelo rozdrcených pod tvůrčími bloky.
Přežila. Toulá se po světě, po barech i parcích, se zasněným pohledem a lehkým úsměvem na rtech hledá, koho by mohla líbat.
Někdy rozverná a hravá, občas nevypočitatelná a krutá. Nepolapitelná.
Múza.

Jako malý si Mike Lathan nehrál a nesportoval s ostatními dětmi. Místo toho se procházel po Městě se svým dědečkem, dokud Mike neznal nazpaměť snad každý jeho kus. A když měl chvilku, zalezl si někam do kouta a četl knížky.
Když jednou dědeček záhadně zmizel, mysleli si jeho rodiče, že se už bude chovat jako normální dítě. Mike se naopak ponořil do světa knih ještě víc.
Na škole neměl kamarády, jen pár lidí kteří s ním občas prohodili pár slov. No, a pak přišla Erwin, převrátila mu celý život naruby, a teď Mike tráví čas na různých, životu nebezpečných, dobrodružstvích.

Narodil jsem se po tříletém těhotenství na Žižkově v roce 1933. Mými sudičkami byli Hugo Haas a Lída Baarová a věštili mi, že je přežiju. Nebylo to vždycky jednoduché. Předválečné promítání pro žižkovské pepíky a pepinky bylo fajn, nacismus a komunismus jsem nemusel. Naštěstí mi vyrobili dost pevný žaludek, takže mnou pozvracených diváků bylo minimum.
Znovicírovali mě v letech 1998 až 2001. Od té doby sem lidi chodí na artové filmy, na operní i činoherní přenosy, na různé happeningy a spoustu jiných věcí. Komu se nelíbí program, má možnost se v přilehlém baru opít.
Už jste uhodli, jak se jmenuju?

Jmenuji se Maud Lilly.
Narodila jsem se v blázinci. A svoji matku jsem zabila při porodu.
V jedenácti se mě ujal strýček. A držel mě v Briaru jako ve vězení.
Poté přišel on. Přemlouval mě, abych s ním utekla. A já hloupá kývla.
Pak jsem se zamilovala. Ale ne do něj.
Jenže svoboda pro mě byla cennější než láska. Vzala jsem si ho. A jí jsem zničila život.
Z jednoho vězení jsem se však ocitla v druhém, kde jsem čekala na své osmnáctiny. Aby mě mohli okrást.
A abych zjistila, že celý můj dosavadní život, byl jen jedna velká lež.