DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2014. Téma: Biografie

Okamžik mého zrození je zahalen tajemstvím. Pamatuji si jen dotek něžné dlaně, která mne předala do mužného objetí, zbytek vzpomínky odnesly vlny tichého jezera. Svůj skutečný život stejně počítám až od chvíle, kdy jsem se ocitl po boku toho, jenž se stal mým druhem. Prošli jsme spolu mnohými nebezpečenstvím, mnohými boji a válkami, stoupali jsme k výšinám i klesali do prachu a do bláta. To všechno však jen utužilo naše spojenectví, stali jsme se nerozlučnou dvojicí, o které se budou vyprávět příběhy a skládat písně dlouho poté, co se rozpadneme v prach.
Vždyť kým by byl Artuš bez svého meče?

Narodil se roku 1832 a zemřel roku 1900 obklopen příbuzenstvem. Vedl celkem nezajímavý život a jeho smrt by nic neznamenala, kdyby nebylo těch ostatních. Například v roce 1912 utonul s pasažéry Titanicku.
Roku 1937 se udusil koblihou těsně před naloděním na Hindenburg. Pak ho smrt dostihla na malém ostrůvku, který si vybral na dovolenou netuše, že si ho Američané zvolili pro test vodíkové bomby.
Po této smrti se Amerika stala jeho modlou. Trávil dny uvnitř budov a užíval si služeb své osobní ochranky a také života. Želbohu, na měsíc září roku 2001 si prostě jako útočiště zvolil úplně špatnou budovu.

„Erestor mi dal přečíst tvou slohovou práci,“ řekl Ereinion objímaje Elronda ležícího vedle něj, který se začal cítit poněkud nepříjemně.
„Prý nejchytřejší syn velkého Eärendila Mořeplavce,“ pokračoval. „Obratný v jízdě na koni, šermu a vyjadřování se slovem i písmem. Vojevůdce blech v království lindonském. Výborný kuchař… Nejsi zrovna skromný,“ pravil pobaveně.
„Vždyť je to jen cvičný sloh. Nemuselo to být úplně podle pravdy,“ odsekl dotčeně Elrond.
„Chápu. Ale při tvém zápalu v sebevychvalování se podivuji nad tím, že jsi nezmínil i to, že jsi dobrý v posteli.“
Elrond se zatvářil dotčeně, ale odpověděl: „To nemusí nikdo jiný vědět.“ Políbil jej.

Jinak suchou učitelku čédiny tentokrát blahořečil.
Musel sebrat odvahu, aby se vůbec domluvili. Souhlasila. Pohotově, stručně, jako by nic. Ale na obědě byla zamyšlená.
Sešli se v cukrárně, koupil jí horkou čokoládu. Našla si místo u výlohy, koukala se ven.
"Tak začnem. Narodila ses?" Chtěl využít příležitosti a prostě něco vědět.
"Narodila, obviously," sesunula se v křesle níž.
"Vyrostla jsi?"
"Tak akorát."
"Come ooon, Hanko, máme sepsat životopisy. Vždyť se pak můžeš zase vyptávat ty mě!" zkoušel neobratně vyjednávat.
"Já už mám tvůj životopis sepsanej. I s vobrázkama," zašklebila se přes ruměnec.
"Let's talk about the future."
Měla náskok, potvora.

Narodil se roku 1872 v Düsseldorfu do rodiny lékaře a učitelky hry na klavír. Od malička miloval knihy a nebylo žádným překvapením, že po vystudování gymnázia navázal studiem filozofie na univerzitě Fridricha Viléma. Paralelně k tomu se zabýval alchymií a okultismem, stejně jako předešlé generace v jeho rodině. Uchvácen myšlenkami Haeckela a Lenze studoval eugeniku a získal doktorát z rasové hygieny. Jako člen NSDAP se stal vrchním říšským alchymistou a to i přes židovský původ jeho prapředka, který byl golemancerem na dvoře Rudolfa II.
Věrný Říši zůstal i po smrti Vůdce a zemřel až dlouho poté při nepovedeném nekromantském rituálu.

Prý byla počata tak trochu dohodou.
Narodila se téměř přesně půl roku přede mnou.
Potkaly jsme se jako děti a pak nám trvalo pár měsíců, než jsme se rozpomněly.
Byla nekalý živel. Rušila a používala svou hlavu. Tak nás rozsadili.
Stejně jsme se sčuchly znova.
Psávala o andělských líhních a o stříhání křídel. Hezky kreslila.
Psaly jsme si dopisy o láskách.
Tvrdívala, že je se svým drahým díky tomu, že se nejprv líbil mně.
Všechno jsou to zprávy sedm a více let staré...
A teď je někde tady, píše a já pátrám. Až ji chytím... tak jí pošlu hejno kachen.

Své první kroky udělal Christián Rumpelstilzchen ještě za halasného obdivu širokého příbuzenstva. V té době však již odstartovaly jeho zlomyslné pokusy dostávat své bližní do ošemetných situací. Dlouho se zdálo, že je nevinnou obětí řádění svých starších sourozenců. Dostávalo se mu mimořádné péče i pro jeho chatrné zdraví. Leckoho překvapí, že byl ze společenství skřetů pod Starou Skálou vyhoštěn teprve nedávno. Několik měsíců po vyhoštění již bylo patrné, že vážně uvažuje o životě v partnerském svazku. Byl připraven využít jak svých profesních zkušeností, všestranného vzdělání i jazykových dovedností. Rozhodl se tehdy převést svoje jméno do češtiny, takže nyní znělo Rumplcimprcampr.

Manchester třicátých let bujel dýmem továren. Narodit se do dělnické rodiny těsně před krizí nebyla pohádka. Matka zemřela, v chudém bytě zůstala láska. Tatínek byl její skálou.
Ta krása se denně skláněla nad jehlou a hedvábím. Přátelství hladilo, slepé a muzikální.
Mladý Carson ji chtěl, Jem ji miloval. Carsonova smrt rozpoutala bouři.
Spěch, Liverpool, lodě, soud. Horečka a záchrana.
To strašné břemeno pravdy, která ji přepadla ze zálohy. Do tatínkovy smrti vydržela. Pak byl čas vyplout.
Kanada. Neobjevená, neznámá, prostá a rozlehlá. Domek u cesty a její malí chlapečci. Tatínek Jem se vrací.
Jestli Mary porodí holčičku, pojmenuje ji Esther.

„Na vědomost se dává, že zde přítomný Milo Křivohub, byl uznán vinným z následujících zločinů: mnohočetné drobné krádeže, napadení, loupežné přepadení, spiknutí za účelem kriminální činnosti, podvod, těžké ublížení na zdraví, znásilnění, urážka veřejného činitele, vražda, vražda na zakázku, mnohočetná vražda, příprava atentátu a veřejné pohoršení. Pro vážnost zločinů a kriminální minulost sahající do raného dětství, se odsuzuje k trestu smrti stětím.“
Milo Křivohub ze tří generací zlodějů a lupičů, vrah z povolání, se naposledy s úsměškem podíval svému katu do očí v rudé kutně. Potom se jen ozvalo ostré hvízdnutí a tupý úder jak se sekera zakousla do špalku.

Poslouchám. Dětské srdce bije. Zaháním spánek. Hlídám její první noc. Přemáhá mě únava.
Má smysl okrádat se o spánek kvůli dítěti?
Do roka se její matce narodí další dcera.
Její životní cestu před sebou vidím jasnou a přímou. Bude růst. S věkem přijímat povinnosti. Dospěje. Vyhlédne si ji mladík ze sousední chalupy. Nebo možná přespolní. Stane se jeho ženou. Bude rodit děti. Některé z nich uvidí umírat. Bude dřít. Bude trpět. Nezbyde po ní nic, co by si dějiny pamatovaly.
Dítě zakňourá. Vstanu. Dotknu se jeji tváře. Chráním.
Bude se smát. Bude milovat. Bude.
Dětské srdce bije. Má to smysl.