A takové to pak už bylo napořád
Nepamatuje si, co bylo předtím.
Vzpomíná si na svět až od té chvíle, kdy ho spláchla velká vlna. Kutálela jím přes pláž a na moře, šedá a bílá jako on sám. Hrabal se na vzduch, kašlal a prskal. Mokrý kožich ho táhl dolů. Ale nakonec ucítil pod nohama pohybující se kamínky.
Vylezl kousek od hromádky šatů.
Patřila chlapci s hojivýma rukama. Anzelmovi.
Chlapec z něj vymačkal vodu, vrátil mu dech. Později mu nosil kousky masa a hráli si spolu. To byl pro Barnabáše život. Pes potřebuje k někomu patřit.
Takže když pro chlapce přijela dračí loďka, Barnabáš neváhal a naskočil.
- Číst dál
- 6 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit