DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2014. Téma: Biografie

Vyrůstal v jedné místnosti s otcem, matkou alkoholičkou, sestrou prostitutkou a dědečkem obecním bláznem.
Když jeho otec zemřel, pracoval v továrně. Volné chvíle trávil s vlastnoručně vyrobeným loutkovým divadlem.
Díky mecenášům mohl studovat a také začít psát. Později se jeho smutkem prodchnuté příběhy proslavily, a tak se stal nezávislým.
Aspoň finančně. Na svých citech a hlavně zmatku v nich závislý zůstal. Byl zamilován do mužů i žen, milostnou korespondencí se ženou se snažil dokázat, že není homosexuál, ač stál u zrodu tohoto slova, a sám sebe označoval za asexuála.
Jeho život byl jako jeho pohádky. Smutný a plný neuchopitelného citu.

Narodil se. Tenkrát venku zuřila bouřka a já myslela, že bych raději umřela, než vytlačit ho na denní světlo. Ale jednou to bylo královské dítě, tak mě oblétávali úředníci s připomínkami o jeho důležitosti. I manžel se na chvíli objevil, něž se mu udělalo špatně. Ani se ukazovat nemusel.
Vložili mi ho do náruče spolu se slovy chvály a díků vyřčenými ode dvěří, jak chvátali zapít dědice trůnu.
Pak přišly ty zatracené sudičky.
S tak krátkým životem se o něm vyprávět nebude a to je škoda.
Žil. Dýchal.
Dokud jej poslední sudička dechu nezbavila.
Zemřel. Prý dalšího Parida není potřeba.

Ve školce jsme si hráli na princezny a rytíře.
Na základce jsme malovali draky.
Pak přišly fantasy knížky a larpy.
Přidali jsme bitvy, hrdinně jsme kráčeli do bojů a hráli si na smrt.
Nebyli jsme praví tuláci, ale znali jsme leckteré nádraží.
Na jednom jsme potkali ten vlak. Zvědaví jsme byli od malička, nebylo divu, že jsme nasedli.
Od té doby si na smrt nehrajeme.
Mluvila jsem s princeznou. Byla tak obyčejná, v dobrém.
Bojovala jsem a viděla tvory umírat. Doopravdy.
Je nám o málo víc a netušíme, co nás ještě potká.
Ale mám pocit, že mi trochu ujíždí vlak.

http://a-totalita.livejournal.com/31728.html

Esma Al-Balavi se narodila roku 1985 v Karáčí. Její matka byla švadlena a otce nikdy nepoznala. Nejspíš to byl Brit, pracující v některém z britských podniků. Od malička byla vedena k Islámu. Vzhledem k chudobě absolvovala pouze základní školu a pak si začala vydělávat po vzoru své matky jako švadlena.
V roce 2003 se rozhodla imigrovat do Anglie, kde využila sociální systém a udělala si střední zdravotnické vzdělání. V roce 2010 ji nabídli místo v nemocnici v Karáčí, kterou přijala a přestěhovala se zpátky do domovského města. Jediné, co jí chybí ke štěstí je rodina.
„Kdo tu blbost vymyslel?“
„Mycroft.“

Kdysi dávno, kdesi v malém městě na severu,
narodilo se děvče, jejíž život teď vám rozeberu,
bůh ví, co dělala před tím, než jsem ji potkala,
možná to samé, co dělá doposud – čmárala,
geniálními nápady chránila svůj svět,
a já snažila se na ní jen více a více lpět,
ale léta jdou dál, doba jako voda plyne,
něco někdy začíná, spoustu toho hyne,
nyní ona jako velký spisovatel působí,
skončilo to malé nevinné období,
vyrostla, psala, sílila, našla svou tvář,
z malého děvčete vyrostl mistrovský sklář,
pohrává si se slovy, tvoří věty,
a já miluji její kouzelné světy.
Díky moc.

Když jsem se narodil, to byly lepší časy. Spousta jídla a tak. Měl jsem hodně sourozenců a opravdu hodnou mámu. Užili jsme si spoustu legrace, když nás učila lovit. Nakonec jsem ale zůstal sám. Všechny mi je vzala vzteklina. Rodinu i kořist. Z našeho lesa, kdysi tak živého, se stalo něco naprosto směšného. Dalo by se to spíš nazvat park. Malé holky se nebály tudy přejít na druhou stranu k babičce. Pohupovaly si košíčkem a zpívaly si. Vážně, ty malé mrchy si ještě zpívaly. Místo aby se schovávaly za rodiče, promenádovaly se tady v červené pláštěnce. Červené jako čerstvé maso.

Toto je biografie postavy (či rekvizity?) z japonského anime Elfen Lied, malého štěněte. Toto štěně se narodilo roztomilé čubičce. Po narození pilo mateřské mléko své chundelaté maminky pod ochranou staré krabice od mixéru. Jednoho dne psí matka ochořela a zemřela vysílením. Štěně bylo smutné a společně s prvními podněty světa cítilo i chmurnou melancholii života. Jednou se skamarádilo s dívkou Nyu a znovu našlo důvod k radosti. Radost štěněte ovšem byla přerušena dne, kdy spolužáci protagonistky Nyu štěně zabili prudkým hodem o třídní zeď. Za jejich krutý čin byli odměněni Nyuinou pomstou. Právem je zabila a pomstila svého malého přítele.

Mou biografii? To je od vás milé. Tak tedy, jsem mrtvý. Oficiálně od roku 1900. Pěkné kulaté číslo. Shorty s oblibou zdůrazňuje, že sčítat dvě existence se nesluší, a já s ní naprosto souhlasím – když pro nic jiného, pak proto, jak strašlivý věk vám vyjde, kdybyste to udělali. Skutečný gentleman je tak stár, na kolik se právě cítí; v závislosti na proměnných jako je skvělá společnost, absence prevítů a dostatek šampaňského.
Skvělé století! Jste sice snáz dosažitelní – (ostražitý pohled na displej mobilu)- ale zase těm otrapům snáz ujedete. Například životopiscům.
(Oblak kouře a burácení motoru Harleye, který velmi rychle odjíždí.)

O jeho narození jsem věděla dlouho předem, a proto jsem odešla z našeho světa, abych svým věděním neovlivnila jeho budoucnost. Naši rodiče ho naučili totéž, co mě: bojovat, čarovat a přežít v divočině Montes Confines. Proměně v orla se naučil sám.
Když se vrátil ze studií v Lacertae, našel rodiče mrtvé. Toulal se, dokud nepotkal věštkyni Petru, která mu poradila, aby vstoupil do služeb krále Fulgora.
Věrně sloužil Fulgorovi několik let. Než král zemřel, určil Keneura za svého dědice. Vládl moudře a čekal na můj návrat.
Spolu jsme čelili čaroději Serpentovi, spolu jsme zestárli a odešli za dobrodružstvím dalších světů.