Staré řecké báje a pověsti

Neslyšela jsem ho přicházet, ale pelest se prohnula pod vahou jeho těla.
Zavři oči, šeptal jeho hlas ve tmě. Nesmíš se dívat.
Líbal mě na víčka, chladnými prsty něžně přejížděl po mé rozpálené tváři, jeho dech mě hřál na krku.
Vtiskla jsem se do jeho objetí.
Má Láska, můj milenec, můj manžel, můj bůh.
Jenomže to, co přede mnou skrýval, mi rozežíralo srdce. Jak strašlivé musí být to tajemství, když mi ho nedovolí znát!
Dnes v noci se ale všechno změní. Dnes poslechnu sestřinu radu a poruším svůj slib. Až usne, třesoucí se rukou zapálím svíčku a konečně ho uvidím.

Když vyslovil svou žádost, nastalo ticho, které božský hlas po chvíli přerušil.
"Od samého počátku času se nestalo nic podobného. Ale ty jsi dokázal přijít až sem. A přinesl jsi s sebou moc, která přemohla vše v mé říši," bůh se ohlédl po stále ještě vzlykající Tísifoné, "a dokonce vehnala slzy do očí těm, které je nikdy předtím nepoznaly. Dnes tedy učiním výjimku i já."
"To znamená, že mohu-"
"Ano. Ale varuji tě: od teď máš vše ve svých rukou. Je to tvá jediná příležitost."
"Ó díky pane. Tisíceré díky. Já-"
"Neraduj se předčasně, smrtelníče. Ještě neznáš mou poslední podmínku."

Jsem vládkyně celého kraje. Žiji v přepychovém paláci, ale jako královna se necítím, spíše stále více jako vězeň. Nejdřív mi radili jen šeptem. Vdát se, zachránit království. Pak jejich hlasy sílily a sílily. Teď už na mě kromě mých nejvěrnějších jen všichni vyčítavě hledí. A nápadníci stále přicházejí.
Má malá lest nevyšla. Od té doby, co na ni přišli, jsem zavřená doopravdy. A co odešel můj syn, je vše horší. Modlím se k Jasnooké, aby mi dala sílu vytrvat, zachovat se jako pravá žena. A já vytrvám, nezlomím se, i když to bude skoro dvacet let, co odplul můj Odysseus.

"Lev! Zavřete dveře, zaklapněte závory! V mé síni se objevil nemejský lev!" vykřikoval král Eurystheus míříce do sklepa.
"Pane?" podivili se sluhové, ale přece vzali oštěpy a meče a zamířili do královské síně. Uviděli tam jen Hérakla držícího něco za zády, jak se zhluboka směje.
"Hérakle?! Co se stalo pánovi, že se tak vylekal?" zeptalo se služebnictvo Hérakla.
Hérakles se ještě jednou zasmál a poté mlčky zvedl nad hlavu kůži toho lva...
"Pane, pane, ten kdo vás vylekal byl jen Hérakles."
"Ne, určitě to byl lev."
"Byl to jen Hérakles v kůži nemejského lva. A prosím vylezte z toho sudu."