Záchranná stanice záporných postav

Tušil jsem, že nápad zúčastnit se jarmarku přinese potíže. Ale víte co... Člověk by nutkavým katastrofickým myšlenkám neměl podléhat.

V předvečer jsem šel zkontrolovat přípravy.
Ježibaba vzlykala že jí ten parchant zlomil srdce. Zatrnulo mi. Na milostný peripetie odborník zrovna nejsem.
Pak se dobelhal Vlk, že nerad a jestli ho musela vzít koštětem.
Santer se pokusil zklidnit situaci tím, že střílel v relaxačním rytmu. (Efekt byl poněkud sporný.)

Nakonec to všechno dobře dopadlo:
Vlk se omluvil.
Perníkové srdce jsme slepili polevou.
Santerovi došly náboje.
A především jsme nikam nešli, poněvadž Otesánek v nestřežené chvíli pro jistotu celý stánek sežral. Zase.

Asociace začala nabízet rekvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách. Přišlo mi, že by je to mohlo zabavit, tak jsem poctivě domluvil lektora.
Začátek docela šel. Otesánek se ptal na pauzy na jídlo v přímé péči a Moriartyho zajímali drogově závislí. Santer se sice trochu moc vyptával na práci s etnickými menšinami, ale Jidášův dotaz na platové ohodnocení to naštěstí zachránil. Pak přišla pěstounská péče. Voldemort rozhodně odmítl svěřovat děti mudlům, naopak Ježibaba by si prý klidně nějaké vzala. No vidíte to? A pak že ta terapie nikam nevede!
Certifikát nedostal nikdo, ale na její pokrok jsme si připili všichni.

Po dlouhý sérii kapitálních omylů mi Křížovky na každý den přišly od Asociace jako celkem příčetnej nápad. Pravda, poměrně záhy se z nich staly Křížovky na každý druhý den, protože Otesánek stačil polovinu stránek sežrat, než mu je Voldemort vyrval z tlamy nějakou krutopřísně znějící kletbou, pořád jsem v ně ale vkládal naděje. Dokud se Santer nerozlítil, že mu nevychází brodivý pták na sedm, protože pokrevní bratr Vinnetoua musí být rozhodně "ten debil ušatej", ohlodanou knihu nepopadl, nerozstřílel a za Sauronovy ochotné asistence nezadupal do konopnýho záhonku. Den nato jsem vyhlásil projekt "Vodka na každý den". To je aspoň prověřený.

V hlubokém lese je paseka. Na pasece chaloupka. Kolem chaloupky sad a zahrada. O sad i zahradu se stará Žán. V chaloupce žije Ould Šetrhend. Umí hezky vyprávět. V chaloupce žije také Drahoušek. Drahoušek je výborná kuchařka. Žijí tam i pan Dušín a kocour Mikeš. Mikeš je černý, ale nenosí boty a neumí mluvit.
Všichni v chaloupce mají rádi děti.

Od chaloupky vede cesta. Vede na křižovatku. Z křižovatky vede další cesta k druhé chaloupce. Plné perníku. V této druhé chaloupce žijí Vlk a Ježibaba.
Vlk i Ježibaba mají také rádi děti. Ale jinak.
Děti, nechoďte do té druhé chaloupky!

Napadlo vás někdy, děti
Co se děje dál
Když pohádka dobře skončí
Z chudáka je král?

Princezna ta to má jasné
Stane se z ní královna
Honza zase v roli krále
Nepravosti narovná

Z Jeníčka se stane tesař
Mařenka se dobře má
No ale co Ježibaba?
Kdo se o ni postará?

Karkulka si až do smrti
S chutí trajdá po lese
Co se ale stane s vlkem?
Ten to všechno odnese?

Pokud vám snad, milé děti
Jeho osud nedá spát
Vyslechněte dobrou zprávu
Chcem všem na vědomí dát

Těm, kdo si v pohádkách, vytrpěli nejvíce
Klidné stáří zajistí… záchranná stanice!

Pro dlouhé zimní a jiné večery máme v klubovně pořádnou sbírku deskových, karetních a společenských her.
Máme klasiky jako Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky, Z pohádky do pohádky nebo Monopoly.
Máme moderní hity jako Carcassonne nebo Osadníky z Katanu.
A spoustu dalších. Karak, Toulavé věže, Kreveťáky a Krabčáky, Kvedlaly z Kvedlinburku, Spící královny a mnohé další.
Drahoušek zbožňuje Pelíšek a Ostrov koček. Zpětně už chápu, co mi tím chtěla naznačit.

A pak tu máme jednu, kterou vymysleli v Záchranné stanici záporných postav v rámci terapeutického workshopu a pracovník nám ji věnoval za tři láhve ostružinovice.
Předseda ji odmítá hrát.

Pohádky a jejich morální přesahy, jmenuje se nejnovější blábol od Asociace, a my se zasekli hned u Popelky.
"Bych jí dala skleněnej střevíček," syčí nenávistně baba, "normálně by na schodech našel hnusnej, olysalej, sazema zapatlanej domácí škrpál, zelenáč jeden rozmazlená-"
"A ty blbý apačský mokasíny," zavyje proudem asociací stržený Santer, "ty nechutný třásně!"
"Já nevím," zamyslí se Vlk, "Karkulka měla podobný a vůbec nechutnaly špatně."
"A co bys dělal s holejma chlupatejma hobitíma nohama, co?!"
"Ty bych si dal taky," zasní se Otesánek.
Odevzdaně sundavám svoji hnusnou, olysalou botasku (zdarma od Asociace, ročník 2013), plním ji vodkou a dávám kolovat.

Posílá nám je pracovník stanice. Prý přišli omylem. A že my jsme "ti hodní", ať se postaráme.

Podezíráme ho, že se hlavně nechce dělit o vodku. Mívají totiž nervy v kýblu.

"U každé testové otázky dávám jednu možnost, která je zjevně nesmyslná! A pokaždé ji několik žáků zaškrtne! Kdyby aspoň z recese! Nebo z touhy po diskuzi! Oni vážně myslí, že člověk má dvě srdce!

(Předseda jim nalije trochu ostružinovice na uklidnění. Z dávky jinak určené pracovníkovi.)

Nakonec všichni zakončí stejně:

"Ta zkratka je zavádějící. Jak jsem měl vědět, že jde o záchrannou stanici pro záporné postavy, ne zdrcené pedagogy?"

Za devatero horami a sedmero plánovanými dálničními nadjezdy je krajské město. A v něm Krajská veterinární správa.
Která má tu pochybnou čest míti ve svém obvodu dvě svérázné "neziskovky".
S první vlastně žádné problémy nejsou - jen od jisté doby musí na podatelně asi jednou měsíčně hodit do koše udání na nepovolený chov pum, levhartů a v jednom případě jaguára. Vždy černých.
Ta druhá...
Než se podařilo získat soudní rozhodnutí, že pokud vlk mluví, sám se obléká a nedáví kolemjdoucí ani ovce farmářů, jedná se o inteligentní bytost a do působnosti veterinární správy nespadá...
Tak ty stížnosti házeli do koše také.

Mysleli jsme, že už o nich neuslyšíme.
Ale někteří lidé jsou... Posuďte sami.
Vrátili se o dva týdny později. Přesněji, chtěli se vrátit.
Špatně zabočili.
A pracovník nebyl tu noc v chaloupce.
Po návratu taktak stihl zachránit jednoho rádobylupiče z pece. Ježibaba tancovala kolem a střídavě ječela na Voldemorta, ať se vykašle na čáry a rozdělá ten oheň sirkami, a na lupiče, že jestli mu nevoní její perník, ať si vyzkouší proces výroby zblízka.
Druhého našli visejícího na špičce smrku. Santer ho ostřeloval vzduchovkou a Otesánek okusoval kmen.
O týden později volali z Veterinární správy.
Udání na ilegální chov vlkodlaka.