Multicrossover

Doktor si povzdechl. Bodie mu dal jedinečnou možnost od bolavého tématu utéct. Nějak měl ale pocit, že trochu upřímnosti dluží své tehdejší společnici, i těm současným.

„Zachránil jsem ji. Pak ona zachránila mne… mnohokrát před nepřáteli, jednou přede mnou samým. Byla neuvěřitelně vynalézavá. Nikdy si nestěžovala. Svěřovala se mi se svými problémy, ale zároveň je zlehčovala. Asi… asi čekala, že se svěřím i já jí. Myslím…“ zarazil se.
„Zamilovala se do tebe, viď?“ řekla jemně Alison.
„Hm…“ přikývl nepatrně.
„Proto odešla? Protože se nedočkala?“
„Nejspíš. Ale třeba se ještě potkáme,“ dodal optimisticky. „Svět není tak velký…“
„Ty jsi beznadějný případ…“

„Antikoncepce pro veverku?“ vyprskla Ginny. „Co je to za pitomost?“

Doktor vyškubl Hermioně krabičku z ruky. Tvářil se… divně. Nostalgický úsměv a dokonce cosi jako slza v koutku očí.

„Doktore, jsi v pořádku?“ přistoupila k němu Margaret.
„Jo, jasně…“ odpověděl automaticky. „Tohle… patřilo někomu, koho jsem znal. A koho jsem ztratil.“
„To je mi líto,“ řekla Margaret a opatrně ho obejmula.
„Nevadí,“ zatřásl hlavou. „Ona se má jistě báječně. A já přece taky. Staré odcházejí, nové přicházejí. I když tahle… byla mistryně v přizpůsobivosti, víte?“
„Chceš nám o ní povědět?“ navrhla Alison.
„Nebo si půjdeme radši užít dobrodružství?“ navrhnul Bodie.

„TARDIS by nás nepustila nikam, kde je doopravdy nebezpečno,“ uklidňoval Doktor vlnu znepokojení.
„Neříkal jsi, že je mírně poškozená? Co zahrnuješ pod pojem mírně?“ vyjasňovala si Lisa.
„Jen nefunkční chameleónní obvod a občasná nespolehlivost časoprostorové orientace,“ odmávl nonšalantně. „Pojďte, užijem si!“
„Víš… je skvělé, že se snažíš najít co nejzajímavější kout světa. Fakt si toho vážíme. Ale v posledních dnech jsme pořád bojovali o život. Ocenili bychom něco klidnějšího,“ pronesla Alison se svým upřímným úsměvem.
„Aha… chápu,“ zamumlal Doktor.
„Při hledání nové destinace bys nám mohl vysvětlit, k čemu potřebuješ antikoncepci pro veverku,“ zamávala Hermiona krabičkou, kterou našla v knihovně.

„Jsou obydlené? Co nás tam čeká?“ pátral Cowley.
„Nemám nejmenší tušení. V tomhle zákoutí vesmíru jsem ještě nikdy nebyl,“ odpověděl Doktor s lehce maniakálním výrazem.

Většinu svým nadšením strhnul.

„Tak kdo bude tím hrdinou, který udělá velký krok pro lidstvo?“ parafrázovala Lisa větu dobyvatelů kosmu.
„Já!“
„Já!“
„Já!“ předháněli se, více či méně vážně, Ginny, Bodie a Hawkeye.

Většinu…

„Jeden den hrdinou, druhý den mrtvolou,“ utrousil Greg. „A možná i dřív…“
„Co se ti zase nezdá?“ šklebil se Bodie.
„Nevšimli jste si oparu vznášejícího se těsně nad povrchem? Než tam vpadneme, prověřil bych, o jak hodně jedovatý plyn se jedná.“

Zatímco se ostrované zabydlovali, Doktor se domlouval s TARDIS. Chtěl své stádo společníků překvapit.

„Nech dvě ženský pohromadě a máš jistotu, že přijdou třikrát později, než kdyby byla každá sama…“ pronesl Greg, když se v hlavní místnosti objevily Margaret s Lisou.
„Chyběly jsme ti?“ zamrkala na něj Margaret.
„Připraveni na dobrodružství?“ přerušil je Doktor dřív, než se rozjedou.

TARDIS nabídla pohled na přibližující se seskupení.

„Ty jsou maličké!“ nadchla se Ginny.
„A oválné. Myslel jsem, že planeta musí být kulatá,“ divil se Ray.
„Tolik a všechny stejné. Nádhera,“ jásala Hermiona.
„Každý se usadíme na jedné a bude klid…“ zakončil Severus.

Doktor spokojeně pokýval hlavou, když se – po množství slepých uliček s roztodivnými módními kreacemi – objevili všichni oblečení podle vlastního vkusu.

„Tady jsou vaše kajuty,“ ukázal na řadu dveří.
„Super. Zabíráme tu první, kotě!“ hnal se Bodie dovnitř.
„Fajn. Spíš nahoře nebo dole?“ zeptala se Hermiona věcně, ukazujíc na palandu.
„Možná by pro vás byla vhodnější tahle. My manželskou postel tolik neoceníme,“ uculoval se B.J.
„Ani sadu hřebenů,“ doplnil Hawkey.

„Jak se ti podařilo tak rychle všechno zařídit?“ zajímala se Lisa, když se ubytovali.
„Já nic… To TARDIS, holka šikovná. Přenášela, zařizovala. Bavila se.“
„Kam se hrabou soumaři,“ zhodnotil Cowley.

„Grangerová!“ zavrčel Severus zlověstně a snažil se strhnout z hlavy tu děsivou houni.

Marně, Ginny ji v mezičase nenápadně připevnila lepícím kouzlem.

„Rozkaz zněl jasně,“ podotkla Hermiona nevinně. „Doktor řekl, že se máme převléknout.“

Pochopil potřebu protikouzla a sundal paruku. Zároveň si připomenul, že ta zatracená smečka se ho nebojí a že prskáním je spíš pobaví.

„Domníval jsem se, že i nejzabedněnější Nebelvír dokáže identifikovat přání hostitele, abychom se civilizovaně oblékli. Nikoli vystrojili jako na maškarní,“ utrousil a kroutil hlavou, jakože ho hluboce zklamala.

Hermiona si zkousla ret. Vypadalo to, že se za svůj vtípek zastyděla. Malé vítězství, ale potěší.

„Nechci se vnucovat… ale možná by vám přišla vhod zdejší výborně vybavená šatna,“ nadhodil Doktor.

Ginny se nervózně zasmála a upravila si ramínka spacího tílka. Bodie si nonšalantně poškrábal holý hrudník. Severus se pokusil důstojně zahalit do cárů košile.

„Díky. Vypadáme jako tlupa bezdomovců, co? Za tu dobu na Ostrově jsme si zvykli, ale pořádné oblečení přijde vhod.“

„Nekecal!“ jásala Margaret. „Má skvělý výběr.“
„Všechny možné styly. Z různých časových období,“ obdivoval Cowley.
„Dokonce i paruky!“ zachechtala se Hermiona ďábelsky a narazila Severusovi na hlavu jeden obzvlášť zdařilý model.
„Bude to business, nebo party?“ natáčela ho Lisa na všechny strany.

Stát a hledět někam tam, k Šedým přístavům a zůstat. Tušit, ne vidět za mraky slunce, doufat a nezmrznout. Dotýkat se prsty zrcadla a trpět, protože není země za zrcadlem. Unikat pohledem do výšky, protože tam, kam už nelze letět, je někde Laputa. Cítit a dýchat štěstí, které nemůže být naše, a měnit se v mořskou pěnu. Dotáhnout aspoň tu kostru, když už jsme prohráli. Milovat, nepromluvit a přijmout svou samotu. Toužit po obzoru, po doteku té záře, které se nedá dotknout, protože jsme lidé, protože naší nejvlastnější skutečností je touha, protože naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v Tobě.

Vyložili lví dámu s mimčem. Šlo do tuhého.

„Kam dál?“ zavířil Doktor kolem ovládacího panelu TARDIS. „Londýn, New Jersey, Korea?“

Odpovědí mu bylo vrtění hlavou, slzy, oči zabořené do podlahy.

„Nechci se rozloučit jako první,“ fňukla Margaret vyjadřujíc pocity všech.
„Myslel jsem, že jste chtěli z Ostrova odejít,“ podotkl.
„Chtěli… ale…“ rozpřáhl Bodie ruce.
„Nevědí, co chtějí, ale nedají si pokoj, dokud to nedostanou,“ ušklíbl se Doktor. „Tohle obvykle platí jen pro jedno pohlaví.“
„Nebuď sexista,“ šťouchla ho Hermiona.
„Tahle… loď,“ rozhlédl se významně House, „je opravdu velká.“
„Jako doma…“ zareagoval Doktor.

Tolik společníků najednou nikdy neměl… ale proč ne?