DMD č. 23. pro 23. 4. 2014. Téma: Přizdisráč

Poprvé to za Husitů byla náhoda - onemocněl pacholek a na odklízení se dva týdny nedostalo...
Podruhé to vzdali Švédi až po měsíci, kdy se při obléhání zásoby začaly kazit a projevilo se to bohužel i na chrabrých obráncích rozličnými způsoby.
Pak se to rozkřiklo a žádné vojsko už do toho nešlo.
***
Z Velkého průvodce slavnými českými hrady, vydáno 2006:
Velká věž hradu karlštějnského disponovala vlastním opevněním a nebyla tak nikdy dobyta ani v bojích nejlítějších. To jen zlí jazykové tvrdí, že příčinou byla ona místnůstka sloužící obráncům ve chvílích nejnutnějších, umístěná na vnější zeď věže a ústící na přístupovou cestu...

Nekonečný vesmír, takové jsou cesty hvězdné lodi Enterprise. Odvážně se pouští tam kde, s vyjímkou myriád domorodých ras, nikdo nebyl. Loď, chráněná neprůstřelnými štíty, se bez bázně a hany pouští do potyčky s každým, kdo si zaslouží být zpacifikován. Kapitán, mocný a hrdinný Jean-Luc,
neohroženě posílá do nebezpečných situací některého z Červených uniforem, válečníků ochotných obětovat vlastní život pro dobro lodi.
Mám štěstí, že jsem pro loď natolik nepostradatelný, že mě ven neposílá. Stačí mu, když v LCARS ukáži pár omalovánek a párkrát vesele pípnu.
Jsem rád, že kapitána přestalo bavit pouštět pořád autodestrukci.
-Deník lodního počítače, hvězdné datum 5245721

Slečna Tulipánová byla nevhodná pro tento svět. Nosila spodničky, používala přechodníky. Když se praštila do brňavky, vykřikla „jejda!“. Jednou stoupla do psího hovínka a rozplakala se.
Pak se zamilovala do Evžena. Byl to okouzlující gentleman - otvíral jí dveře, nosil květiny, líbal ruku. Rozhodli se spolu pro sňatek.
„Drahý, jaké je vlastně tvé příjmení?“
„Přizdisráč.“
Slečna Tulipánová omdlela, nechala se vzkřísit a utekla.
Plakala tři dny a tři noci, načež se vrátila.
„Jsem připravena si tě vzít a stát se paní… Přizdisráčovou.“
„Milovaná, jsem Přizdisráč, ale rozhodně nejsem zbabělec. Ochotně se stanu panem Tulipánem.“
A žili spolu šťastně až do smrti.

"Ty jsi taky jenom přizdisráč," odfrkl si Heide. Porta, který se měl již k odchodu a mířil k flašce vodky, se otočil.
"Cos to řek?!"
"Že jsi jen přizdisráč," zopakoval naprosto klidně Heide. "Obyčejný přizdisráč."
Možná chtěl říct ještě něco. Možná chtěl dodat, že je taky ostuda celý armády a celý té naší slavný říše.
Ale už se k tomu nedostal, protože Porta po něm skočil.
Dostali jsme je od sebe po pěti minutách, i Drobeček měl co dělat, aby Portu zklidnil.
Heide si pak vše zapsal do notesu.
Hned pod poznámku, že jsme Píseň o Níbelunzích označili jako sračku.

"Takže co tentokrát? Další Sithský lord toužící ovládnout galaxii?" zeptal se Han.
"Údajně. Ale zatím se ještě neukázal, asi z nás má respekt," řekl Luke.
"Zatracenej malej přizdi-" než stihl Han svojí poznámku dokončit, zakryla mu Leia ústa rukou.
"Co to sakra děláš, Leio?"
"Hane, nemůžeš přece takhle nadávat!" zvolala skandalizovaně.
"A proč ne? Je mi sedmdesát, můžu si nadávat, jak se mi zachce! Když říkám, že je při-" Tentokrát mu zakryl ústa Luke.
"No to snad... Chewie nadává jak dlaždič a jemu nikdo hubu nezakrývá!"
"To proto, že mu děti nerozumí."
"Děti?"
"Hane, v Disney filmu prostě nadávat nemůžeš."

Zoe se usmívala, ale její úsměv působil strojeně.
Do stavení se v podzimní podvečer vhrnula tlupa ozbrojených otrhanců.
Bude to pomalu půl roku, co si Zoe jednoho z nich vzala za muže. Thomas se od té doby neuvěřitelně změnil. Z divokého lovce a vyhlášeného rváče zbyla jen polozapomenutá vzpomínka.
„Hola, Thomasi! Přece nám nedáš košem! Starej Huttl viděl za řekou velký stádo storepců. Parádní příležitost! Vyrazíme brzy ráno a na zpáteční cestě se stavíme U černý láhve probrat, jak to šlo!“
Thomas dopije sklenici, kterou mu Zoe podala.
Zoe tiše uklidí zpět na bezpečné místo lahvičku s lektvarem zvaným Přizdisráč.

Narodil se jako nejstarší syn pastora, který ho učil poslušnosti a disciplíně. Celé dětství prožil se sklopenou hlavou.
V armádě ho učili poslušnosti a disciplíně. Celou vojenskou službu plnil všechno, co mu řekli.
V diplomatických službách došel k závěru, že ideální režim je fašismus.
V manželství mlčky naslouchal své ruské manželce, která ho učila, kdo je doma pánem.
V návalu nacistického náletu sklopil hlavu, splnil rozkazy, radoval se z fašismu a pochopil, kdo bude v Norsku pán.
Jeho životní názor mu ve čtyřicátém pátém vynesl dobře mířenou kulku.
Jeho jméno se v Norsku stalo symbolem zbabělce a zrádce.
Kdo?
Quisling.

Na stole ležela spousta novinových výstřižků a starých fotografií. Zvedal je, pročítal, otáčel.
Fotografie mluvily o vzpomínkách, o bolesti, sentimentu. Výstřižky o vraždách, vině a jeho vlastní zbabělosti.
Polekaně nadskočil, když na hromadě přistála těžká otevřená kniha.
"Nechtěl by sis přečíst taky tohle?" hlas nad ním sršel zuřivou uštěpačností.
"Slovník?"
Se zdviženým obočím se začetl do slova, které mu bratr zatrhl. Pak k němu překvapeně zvedl oči.
"Proč bych..."
"Abys viděl, co seš!" zařval Aberforth a vyřítil se z pokoje.
Večer fotografie spálil. Na sentiment a vzpomínání bude čas, až s Grindelwaldem skončí.
A vina? Té se postaví čelem. Projednou.

„Slyšel‘s, hajnej? Hybaj na sojku!“ křikl Trautenberk na přikrčeného hajného. Ten měl sice hlavu plnou námitek, ale šel, protože pán je jednou pán a poslouchat se musí. Krakonoš se rychle dovtípil, co chce hajný provádět, mračil se na něj jako mraky nad Sněžkou. Hajný se rozklepal a zakoktal, protože Krakonoš je taky pán a poslouchat se musí.
Bez odporu vyrobil Trautenberkovi fajfku, posouval s ním hraniční kameny, kladl pasti na pstruhy a vykopal studnu. Pokaždé se za to Krakonošovi rozpačitě omlouval.
Na vlastní nohy se nikdy nepostavil, a když se Anče s Kubou stěhovali do chaloupky, rád šel s nimi.

"Vyznačuje se tím, že především ve velkých městech u zdí zanechává ve dne v noci malé bobky a pisklavě se raduje, když spatří, že do nich někdo šlápl. Je malý, kulatý, zabarvený do šedohněda a částečně průhledný, takže jej díky těmto mimikrům takřka není vidět. Mudlové proto výsledky jeho činnosti chybně připisují psům. Inteligencí příliš nevyniká. Lze jej polapit na nastraženou roli toaletního papíru, v němž hnízdí, ale nikdo to nedělá, protože tento skřítek není k užitku a krom kladení bobků nic neumí."
Luna zaklapla knihu.
"Tak se na něj, pane Filchi, prosím nezlobte. Já vám s tím úklidem pomohu."