DMD č. 23. pro 23. 4. 2014. Téma: Přizdisráč

Mistr Yoda se posmutněle rozhlédl pustinou na Dagobahu.
Kam oko dohlédlo, mokrý prales.
Močály a bahniska.
Yoda zkormouceně usedl na ztrouchnivělý pařez.
Bradičku si zeleným pařátkem podepřel: „Nešťastná věc. Ta díra smrdutá od nynějška mým domovem jest.“
Nedaleko se zhmotnil modrý stín.
Nabyl podoby známé tváře.
„Mistře Windu, tvým zjevením já potěšen jsem. Avšak chvíli přežalostnou k potlachu zvolil jsi.“
Stín mrtvého se hořce usmál: „Netruchli, příteli. Jak vidíš, ani já jsem nedokázal Palpatina porazit. Ovšem lépe být mrtvý než vyhnanec.“
Yoda hrdě vztyčil hlavu: „Jsem sic vyhnancem, avšak Palpatinovi já řádně zatopil. Ze scény já neodešel jako mrzký přizdisráč!“

„Takže ty bys chtěl k nám do party?“
Hoch v zelené kšiltovce nervózně přikývnul.
„Ha. Ale my nebereme každého, nejdřív musíš projít přijímací zkouškou. Dnes večer po setmění přijď za školou.“
Po setmění se celá parta sešla, jak ujednali.
„Jako zkoušku musíš prolézt dírou v plotě a…“
Vytáhnul z batohu plechovku s barvou.
„Když budeš uvnitř, natřeš školníkovy králíky nazeleno.“
Hoch zmizel v díře v plotě, ale netrvalo ani pět minut, než se vrátil s neotevřenou plechovkou.
„Já říkal, že to nedokáže. Berte ho.“
Nad městem vycházelo slunce. První paprsky dopadly na chlapce v zelené kšiltovce přivázaného k pouliční lampě.

Jako malého ho každý podceňoval.
Byl za toho, který nevyčnívá. Nikdy se s nikým nehádal pro svůj názor - nemyslel si, že by to za to stálo.
Oproti ostatním neplánoval svoji budoucnost - vždyť to nemělo žádný smysl.
Na každé nové nařízení zareagoval jen pokrčením ramen - stejně s tím nic nenadělá, tak proč by něco kritizoval.
Novinky z dalekých krajů bral s nadhledem - byl si jistý, že se to neuchytí a tak si jich nevšímal.
Po smrti otce oficiálně převzal podnikání. Nikdo mu nedůvěřoval, ale on překvapil. Všechno zvládal. Zlepšoval své postavení. Konkurenci úplně zničil.
Ale v duchu byl stále stejný přizdisráč.

„Je tam spousta lidí, všichni se svíjejí, každou chvíli ti někdo dupne na nohou, polije tě nebo na tebe spadne. A ty je nemůžeš ani proklít! A ten rámus! Ještě štěstí, že Voldemort nevěděl, že existuje techno, jinak by se to stalo s Cruciatem jeho oblíbenou mučící technikou. Na cestě domů nás otravoval nějaký otrapa, který chtěl peníze, a když jsem mu řekl, že je nemám, tak mě nazval přizdisráčem.“
Poslouchám, jak Lucius líčí naši návštěvu mudlovského klubu a následnou cestu domů Severusovi.
Rozhodně si nemůže stěžovat, že by vztah se mnou byl nudný. Nebo že by nezískával nové zážitky.

„Je tam Katedrála.“
Poslal jí dalekohled.
Poslední dobou měla pocit, že pořád jen znovu a znovu padají na držku. Katedrála byla ze snových struktur nejhorší.
„Uprostřed jezera?“
„Je to přehrada. Tam dole je zatopenej kostel.“
„Kterej kretén si sakra nechal zdát o zatopeným kostele?“
Katedrála je pevnost i bludiště zároveň. Když ji náhodou dobydete, už se nedostanete ven.
„Potápěč? A v tomhle kraji zavařování vzniklo. Klidně můžou existovat i nějaký starý zásoby ze zatopený vesnice.“
„Co na to plukovník?“
„Máme držet pozice.“
„Když je hodně mladá, dá se prej katedrála ještě zničit. Musíme zaútočit.“
„Rozkaz je rozkaz, poručíku.“
„Zatracenej přizdisráč!“

Neptal se na víc, než bylo potřeba. Nekomentoval, co by jiné dávno vyprovokovalo. Klopil oči, když věděl, že by měl. Díval se vyzývavě, i když si nemohl vybírat. Byl potichu, když se to od něj čekalo. Křičel, když to bylo žádoucí. Někdy pracoval pomalu, pečlivě, něžně, se sladkým úsměvem na rtech. Jindy to bylo uspěchané, hrubé, křivil tvář. Někdy ho druhé ráno vzbudilo kafe, když se nechtěl vyhrabat z vyhřátých peřin. Někdy ho bolelo celé tělo, když ležel potlučený v zapadlé uličce. Vždycky ale věděl, co dělá. Na všech ostatních se mstil tomu, který ho bez kondomu ohnul o zábradlí.

V naší malé vesnici se žilo přímo královsky. Většinou tam tedy bývala trochu nuda, ale tu všichni vydatně zapíjeli po večerech v jediné hospůdce. Já měl to štěstí, že jsem vyrůstal nedaleko a že mě místní štamgasti neustále zásobovali zbytky ze svých pijatik.
Někdy ovšem přispěli i něčím jiným. Tyhle typy jsem z duše nenáviděl (jeden přicházel dokonce opakovaně) a doteď kvůli nim trpím depresemi. Dostal jsem totiž přízvisko smrdutý, určitě kvůli nim. To nemohli chodit na velkou někam jinam než na kraj mé zahrádky?!
Ale i to bych vydržel, teď jsem na však umření – v naší hospodě vybudovali záchod.

Je to vážně těžkej džob
Já však nikdy nebyl snob
Když se zeptáš proč a nač,
Řeknu ti: hochu,
jsem jen skromnej přizdisráč
Přizdisráč
A zůstanu takovej dlouhej čas
Když si v kýblu, balíš krám
Hochu, nejsi v tomhle sám
Neztrácej svou naděj páč
Pomůže ti přizdisráč
Přizdisráč
A zůstane s tebou dlouhej čas
Unýst celej světa shit
Na to musíš koule mít
To může jen jeden hráč
To umí jen přizdisráč,
Přizdisráč
A ještě mu zbejvá dlouhej čas
Není žádnej světa kout
Kam bych nemoh proniknout
A žádný zlo nemá klid
Dokud s váma můžu být
Já, přizdisráč
Přizdisráč

Ten chlapec tehdy hodně se bál,
že při mluvě za nic by jeho život stál,
každé slovo milionkrát vážil,
jak dokonalým být se snažil.
Nedá se říci, že by ho nikdo neměl rád,
ale nějak nikdy nebylo o co stát,
názor neměl, lidem okolo se vyhýbal,
nehádal se, nepral, nerýpal,
jen si tak vesele žil svou existenci,
a klidně by mohli přijít ozbrojenci,
klidně mohla by se zjevit životní láska,
stejně zůstala by mu přes oči páska,
nešel by proti ničemu, byl příliš slabý,
že to toho kluka vůbec ještě baví,
mohl se prý zjevit protihráč,
tak raději zůstal přizdisráč.

„Můžete mi vysvětlit, proč jsem ráno našel prezidentova inspektora viset za nohy z vlajkového stožáru? Nahého. Natřeného na bílo s cedulkou s nápisem 'přizdisráč' kolem krku?“
„Bohužel ne, pane. Možná to souvisí s jeho včerejším podivným chováním,“ odpověděl kapitán Rogers bezelstně.
„Podivným chováním?“ Plukovník Phillips se začínal blížit konci záhady.
„Ano, pane. Když podával ruku Jonesovi, tak si ji pak utřel do kalhot. A Moritu ani neviděl. Pravděpodobně záchvat selektivní slepoty následovaný záchvatem šílenství, když se pokusil osahávat agentku Carterovou.“
Takže bylo jasné proč byl přizdisráč na stožáru, ale teď zjistit kdo za to mohl.
Pravděpodobně kolektivní akce. Mizerní levičáci.