Zaklínač

„Za tohle mi ta děvka zaplatí,” syčel pancéřovaný a běžel k Elzee.
Dívka se bleskurychle odkulila.
„Tak ty mě nechceš? Ty si to nechceš užít, čubko pohublá,” nadával a znovu se po ní nezraněnou rukou natahoval.
„Ukážu ti pořádnýho chlapa,” rychle skočil, aby ji povalil pod sebe na zem.
S její hbitostí však nepočítal.
Elzee už stála vedle něj a dlaní jej silou pleskla přes ucho. Prasknutí bubínku slyšel jen Geralt.
Chlap bolestí zařval.
To už stál u něj také zaklínač, který se mezitím vypořádal s oplášťovaným.
Sek vedl zespodu přímo na zadní holenní tepnu. „S tímhle jsi došoustal, zmetku!”

Geralt se vrátil po několika dnech na lovu. Bylo to znát.
Jaskier nemohl z Geralta sundat ruce. Ten však vypadal, že se ho to vůbec netýká. Sotva ale byli po večeři, zaklínač prudce uchopil barda za ruku a začal ho táhnout k jejich pokoji.
Ještě se za nimi ani nezabouchly dveře a Jaskier byl přitlačen ke zdi vášnivým polibkem.
„Celý večer jsi mě přiváděl k šílenství,” zavrčel Geralt, když se jejich rty na vteřinu odtrhly. „Uvědomuješ si to vůbec?”
Jaskier jen bezmocně polkl. „Já jsem si nemohl pomoct.”
Geralt se škodolibě usmál: „Nápodobně. Zítra si nesedneš.”
„Ano, prosím,” vydechl bard.

Zaklínač se vynořil z jeskyně zbrocen kikimoří krví.
„Už by tam mělo být bezpečno,“ otřel si hřbetem ruky čelo a cípem košile očistil meč.
Marigold jen silou vůle přestal jektat zuby a narovnal si na hlavě klobouk.
„J-já…“ začal, ale stále ještě byl otřesen tím, co viděl.
„To je v pořádku,“ uklidňoval ho přítel.
„Ne, vždyť… já tě tam nechal úplně na holičkách, jako úplný zbabělec,“ vydechl Marigold a projevil tak nenadálý záchvěv nesobeckosti.
Geralt se na něj měkce zadíval. Ne lítostivě, ale přívětivě, jak to jen s kočičíma očima bylo možné.
„To je v pořádku,“ zopakoval a objal ho.

Geralta vedl výcvik, roky tréninku, časem naučené reflexi. Vše naskočilo rychle, jako výkřik z temnoty, nemusel přemýšlet co dělat dál.

Sekl z obratu, koncem meče. Krev z ruky vytryskla na pancíř a nehezky jej přizdobila. Muž začal hystericky ječet.

Oplášťovaný přiskočil k Elzee. Geralt udeřil znamením Aard. To jej odhodilo od Elzee.

Hranostajem zdobený muž, ač ochromen bolestí, se zmohl na hod dýkou. Ta pohybujícího se Geralta minula. Ten pokračoval k oplášťěnému, který se sbíral ze země s napřaženým mečem a vzteklým výkřikem. Zaklínač vykryl jeho úder, navázal na něj a po půlobratu ťal do jeho boku. Zkušenosti opět vítězily.

„Můžeme přisednout?” pronesl opancéřovaný muž.
„A zůstat?” dokončil hranostaj.
„Ve větší společnosti je vždy bezpečněji,” zasyčel oplášťovaný.

„Pro dobré lidi se vždy místo najde,” pronesl Geralt.
„A to my jsme, že jo, kamarádi?” lehce se zašklebil pancéřovaný.
Geraltovi to neuniklo.

„A tohle?” Kývl pláštík směrem k Elzee.
„Příbuzná, rodiče jí umřeli, přece ji nenechám na holičkách.”
„Asi budeš muset,” přiskočil hranostaj a sekl rychle taženou dýkou.
Geralt úder vykryl taseným mečem a bleskurychlým otočením. Vše doplnil kopancem do genitálií a pokračoval dál k pancéřovanému. Ten měl sice vytasený tesák, ale sek nebo bodnutí už nezvádl. Výcvik z Kaer Morhen neměl.

Jeskyně se naproti venkovnímu nečasu zdála být suchá a bezpečná. Geralt rozdělal oheň a Marigold si rozehříval prokřehlé prsty.
„Co to?“ zpozorněl najednou, když citlivým sluchem zaslechl podivné zvuky.
Zvláštní škrábání o kámen se rozhléhalo z hlubin jeskyně.
Zaklínač sevřel v ruce stříbrný meč.
„Asi tu nejsme sami. Za tou škvírou by mohly být kikimory. Takhle se domlouvají.“
„Kiki-co?“
„Nic, co by tě mělo znepokojovat,“ zalhal Geralt. Ale Marigold ten tón znal a věděl, že nevěstí nic dobrého.
Když se ze škvíry vynořila ohavná pavoukovitá noha, pronikavě zaječel a vyběhl z jeskyně.
Kromě rajtek zaznamenala újmu i nová šarlatová kazajka.

Roztřesenou ruku natáhl po lahvičce se směsí. Čekala ho poslední část z jeho zkoušky Trav. Eskel s Lambertem ji měli úspěšně za sebou, zbýval jen on, poslední.
Opravdu to chceš udělat? Víš, že můžeš zemřít, pokud tvoje tělo odmítne poslední mutace. Větší hbitost, rychlost, síla… ovládání znamení… stojí tohle všechno za lidský život, náš život?
Ruka na lahvičce se zastavila.
Na co čekáš? K tomuhle tě Vesemir vychovával. Bojovat s nestvůrami, chránit lidi… cestovat po světě… stačí to jen vypít.
Hlasy z hlubin mysli se překřikovaly.
Zaklínač, vědmák.
Člověk.
Zprudka odtrhl zátku, zhluboka se napil.
Hlasy svědomí utichly.
„Výborně, Geralte!“

Marigold byl v dobré náladě.
V nejbližším městečku se rozhodl trochu popustit uzdu své marnivosti a navštívit krejčího.
„Co myslíš, Geralte, raději tuhle halenu nebo spíš tuhle?“ mával zaklínači před nosem kusy hedvábí.
„Hmmm,“ odvětil Geralt.
„Nebo snad tuhle? Ale nevím, ta slonovinová… v bílé přeci jen vynikne můj podtón pleti,“ přemítal básník a nevšímal si Geraltova nezájmu. Krejčí mu nosil další modely.
„Co tenhle zelený dublet?“ nadhodil Geralt, když už začínal mít dlouhou chvíli a chtěl se už vidět v nejbližší krčmě u korbelu piva.
„Blázníš?“ zděsil se Marigold. „Koukáš kolem sebe? Zelená je z módy minimálně dva roky!“

Malý ohýnek tiše praskal a lehce osvětloval vývrat kousek od cesty, kam se uchýlili na noc.

Noční klid narušil dusot koní. Museli je vidět.
Geralt zakryl houní stříbrný meč a druhý si položil k sobě na dosah.
„Mluvím jen já, Elzee.”
Dívka přikývla.

V úvoze se objevili tři muži. Seskočili z koní.

Geralt si je prohlížel. První měl na sobě hrudní pancíř, kožešinovou čapku a vysoké škorně. Druhý hranostajem vykládanou vestičku a černé kamaše. Třetí byl schován v černém plášti, z pod kterého občas vykoukla vykládaná hlavice meče.

Geralt nemusel být odborník na odívání, ale něco mu na nich nesedělo.

Čas líně plynul, cesta mezi poli příjemně ubíhala.

Geralt jel stále zadumaně, nemluvil. Elzee, která jela za ním, také ne. Ostatně jako většinu cesty od vesnice, kde se k němu připojila.

V dálce se objevil okraj lesa. Dívka pobídla koně a vyrazila vpřed.

Jako Ciri, ta by si ještě zavýskla, problesklo Geraltovi hlavou. Vzpomněl si na jejich poslední setkání, kdy si Ciri odvážel Myšilov. Chyběla mu, více než si myslel.

Snad i proto, si vzal Elzee sebou, aby nemusel přemýšlet o osudu, sudbě a dalších věcech. Chtěl jen někomu pomoci.

Pobídl Klepnu, blížil se soumrak, musí najít místo na přespání.