A/N: Morbidnosti ode mě opravdu nečekejte... jo a veškeré reálné osoby se zvěčněním souhlasily.
„Tady je nádherně“ prohlásí Lenka, když vjíždíme do zámeckého parku. Nezbývá mi než s ní souhlasit. I když se musím neustále soustředit, abych seděla aspoň trochu rovně, měla prošláplý paty a do princezny mám taky hodně daleko, na chvilku si připadadám jako nějaká zámecká paní z pohádek. Užívám si atmosféru lesíka plnými doušky. Ve větvích zpívají ptáčci, břečťan se pne vzůhu po štíhlých kmenech stromů.
„Tak co? Zase naklušeme?“ zeptá se. Hrdinně přikyvuju a přitahuju otěže, aby snad kobylka nechtěla závodit. Leni, ty mě chceš zabít! Bleskne mi hlavou, když se rozeběhne. Po několika metrech zpomalujeme. Princezna ve zdraví přežila.
