DMD č. 22. pro 22. 4. 2015. Téma: Ten kouzelný zpěv

Začíná to dlouhým bručením, které vychází z hloubi její hrudi. Vyburcuje vás to i z hlubokého spánku. Je to směsice temných tonů a ještě temnějších emocí. Nepozastavujete se nad tím, protože ten zvuk znáte důvěrně. Rozechvěje vás, způsobí zimnici, ale zároveň ho milujete. Je tak intimní a vy v něm dokážete přečíst každičký tón. Takhle zní nespokojenost, takhle touha, tak prosba a takhle vztek.
Pak přicházejí jemnější tóny. To když si uvědomí, že konečně upoutala vaši pozornost. Uděláte cokoliv, aby byla spokojená. Nemůžete jinak, jste jejím otrokem.
Ale stejně se neubráníte myšlence, že z toho roztomilého štěněte vyrostla strašná bestie.

Kurt třískl dveřmi od učebny. Samozřejmě že všechna sóla dostane Rachel. A pokud je třeba mužský hlas, bude zpívat Finn nebo Puck.
Chtěl odejít domů, ale zarazil ho zpěv linoucí se z posluchárny. Kdo tam teď může být?

I've loved, I've laughed and cried
Přiblízil se ke dveřím. Ať to zpíval kdokoli, byl opravdu dobrý. Navíc baryton. Kurtem projelo příjemné zamrazení. Kdyby tenhle neznámý zpíval sóla ve sboru, rozhodně by se nezlobil.
Konečně přišel k posluchárně a podíval se dovnitř.
Oh, no, oh, no, not me, I did it my way
V setmělé posluchárně osaměle stál a zpíval David Karofsky.

Kapitán vkročil do brífinkové místnosti, kde již byli usazeni všichni účastníci dnešní porady, a rovnou si sedl na místo. Vytáhl záznamovou pásku a strčil ji do přehrávače.
Místností zazněl božský hlas Teledrine, nejslavnější zpěvačky císařství. Přítomní důstojníci seděli bez hnutí a naslouchali nádhernému zpěvu, dokud skladba neskončila.
„Poslyšte,“ řekl Caledri, když se probral z okouzlení, „neměly na té pásce být instrukce pro naši další misi?“
...
Tou dobou admirál Morthy relaxoval ve své rezidenci a chtěl si zpříjemnit večer poslechem své oblíbené hudby.
Když se z přehrávače místo toho ozval jeho vlastní řvavý hlas, jak určuje Bossackovi další úkol, sprostě zaklel.

Byla úžasná. Byla dokonalá.
Stále dobře naložená a samý smích, jiskrou v oku by zahanbila kdejaké dvacetileté děvče a svými tvary... no, řekněme, že ty by zahanbily děvčat hned několik.
Navíc disponovala neustále bystrým rozumem a praktickou síťovkou s něčím k snědku a dnes před jejich večeří se rozhodla i zkrášlit koupelí...
Hole mááágůůů to nejsou přééluýýý,
býýývajííí na konci zdóóóbenýýý žáááludýýý...
Ten znamenitý výběr, mnohoslibně naznačující, že večeří se končit nebude! Ta síla, schopná i trhat skály! Byl uchvácen ve všech směrech. Rozhodl se, že Gyta Oggová prostě musí být jeho!
Koneckonců, Casanovlez byl sic netradiční, leč přesto trpaslík.

Spěte, chlapečkové, spěte, nevinní odsouzenci. Ať jsou vaše sny pokojné jako modrá obloha, hluboké jako stín stromů, jasné jako slunce. Sněte o matčiných prsou, o silných pažích otců. Spěte, děťátka betlémská. Zítra, po čtyřech letech, se vrátíte tam, odkud jste dnes zmizeli.
Spěte.
Tardis se jemně pohupuje a tichounce zpívá.
Donna už spí, obklopená dětmi.
Tadeusova tvář mění výrazy jako hladina jezera odrážející oblohu. Radost, smutek, dychtivost, smíření.
Doktor má na sítnici vypálený obraz muže, ženy, dítěte a osla, mizejících v dálce. Jsou události, kolem kterých se točí vesmír. Věci, které nemůže změnit.
Herodova stráž prohledává město.
Vztekle a marně.

Alžběta pochodujíc žvýkala chleba. Operovali přes oběd a jídlo sestrám, pochopitelně, Olga neschovala. Věrce a Lojzičce donesli jejich milí. Ji Josef odměnil napruženým: „Pořád někde trajdáš! Musel jsem si sám mýt ešus. Kdyby ses místo hraní na doktorku radši snažila být lepší manželka.“
Jsem špatná manželka, uvědomovala si překvapeně.
Jenže odvedla bezchybnou operaci a Nataša začala furiantsky prozpěvovat. Vladimir se přidal, uhrančivým hlasem. Alžběta nedokázala být smutná.
„Paní Alžběto, prý jste nejlepší operatérka na Sibiři!“ zahalekal vesele Golovin.
Bětka se usmála. Měla jasno.
„Vladimire... já už nechci být nešťastná,“ řekla tiše.
Zvážněl. „Paní Alžběto, tady nemůžeme.. najděte mě, až zastavíme."

Nade vše milý je mi zpěv čajové konvice. Ještě milejší, pokud je čaj podáván v oku lahodícím prostředí orosených zahrad nebo na běžkovém výletě, ale tehdy musí obsahovat hlavně rum. Vanilínová píseň medově zbarveného alkoholu se snoubí s rozpustile klokotavými zvuky čaje, nalévaného v lesním odpočívadle. Do toho ryk větrné polnice a uspokojivě šustivý sykot sněhu s třící se lyží...
V létě též najdeme zajímavé zvuky a nejen ty ptačí (kteréž jsou zjevné i slechům profánního davu). Vonný dech borovic, pod ním vlahá zákoutí pískovcových strží se sypajícím se pískem... A když začne pršet, je to hotový ráj na zemi.

Moje práce mne baví. Vřískot ubožáků, kteří se kroutí na křesle. „To víte, za barevnou plombičku si připlatíte,“ směji se jim. „Ale jestli nechcete, máme tu extrakci!“
Peněženka se mi naposledy už nevešla do kapsy, musím kvůli ní nosit na cestu z práce modráky.
„Bolí vás to? Ale ale ale… Další volný termín máme už za 48 dní, ve tři ráno. Je našlapáno, to víte, dětem se často kazí zoubečky…“
První zub jsem trhal na vlastní svatbě – Naděnce. Z kaldounu se jí zanítila dáseň. Od té doby, co si ji vzala leukémie, mi ji křik připomíná. Je to šťastná vzpomínka.

Protože Eli Vance zrovna dokončoval důležitý test teleportu, Edvin se prozatím zašil v kuchyni s Malachiášem, dalšími dvěma Vortigaunty a lahví vodky. Po pár locích měl jasno, že to byla nejlepší volba.
„Zapějmež nyní budoucímu bohu básnictví, pivovarnictví a antikoncepce náš nejslavnější epos,“ prorokoval Báruch a Edvin nechápal, ovšem na vysvětlení nedošlo. Mimozemšťané totiž začali kloktavě zpívat a on s hrůzou zjistil, že se jim to nerýmuje. Pod pohrůžkou násilí si vyžádal tužku a dal se do díla.
Zakrátko již zpívali všichni a byla to píseň natolik čarovná, že rezonovala vesmírem tam a zpátky a mírně vychýlila oběžnou dráhu Ganymedu.

Všechno to začalo kouzelným zpěvem So Far.
V Trigger Whisky baru houstl dým. ,,Tfuj kolalokové limonádě!" vyjásal Hogofogo.
Arizonská pěnice hledá svého srdce šampión.
,,Už je to tak, matičko," potvrzuje Goodmanová.
,,A hele! Kakaová skvrna velikosti mexického dolaru!" ,,To znamená.., že Badman byl můj bratr..."
Rány, šoky, kuří oka, vše vyléčí kolaloka!
,,Pane, já Vás převedu!" obrátilo se dítě na slepce. ,,Jedeš ty spratku! Herodesa na tebe!"
Arizona, to je pravých mužů zóna.
,,Vy mě milujete zdarma?" nechápal Joe. ,,Nenávidím Vás!" vysvětlila Lou, dořekla ,,Joe musí zemřít!"
,,To abych si vzal teplé spodní prádlo!" naplánoval Joe.
,,Prohrál jste, saláte!"
Adiooss!