DMD Bonus č. 7 pro 26. 4. 2015.

Je to asi jedna z mých nejstarších vzpomínek. Šedivé legínky s Mickey Mousem. Chodívala jsem v nich do tancování a byly fakt super.
Červené tepláky jsem dostala k šestým narozeninám. To už mi legíny byly malé a navíc Mickey mouse, to je přece pro prťata.
V patnácti jsem v riflích snad i spala, protože nosit tepláky – no, vážně, mami, ses jako zbláznila, ne?
Když mi táhlo na třicet, kruh se uzavřel.
Legíny jsou všude.
Onehdy jsem vážně přemýšlela, jestli mám cizí slečně v tramvaji poklepat na rameno a diskrétně jí pošeptat, že si zapomněla doma sukni.
Asi začínám být stará.

Někdo by mohl říct, že jsem neměl na výběr. Mohl jsem tam pokojně chcípnout v nelidských bolestech. A nikoho by to v podstatě nezajímalo.
Ale byla tam i druhá volba. Vzít spravedlnost do svých rukou. Zaprodat duši ďáblu a pomstít smrt mých rodičů, i mé vlastní utrpení.
A dokázal jsem to. Konečně jsem to udělal. Ale slíbenou útěchu mi to nepřineslo. Začínám uvažovat nad tím, jestli to skutečně za to stálo. Teď je totiž čas, abych zaplatil já. Unavenými víčky sleduji démona, jak se ke mně naklání, aby pohltil mou duši. Možná, že jsem přece jenom až tak bdělý nebyl.

Letos to tu opět vře. Která bude tentokrát vybraná a užije si záři reflektorů? Samozřejmě musí před tím být splněny jisté podmínky. A tak kastingem zaznívají pokusy o zpěv, správné omdlévání a točení sukněmi.
"Další! Tahle žádný hlas nemá. Odneste tu leklou rybu někdo pryč!"
"Ne, ne. Tohle musí být romantické. Ať jde to dítě pryč."
"Tahle je napůl chlap. Pryč!"
Ariel, Alenka i Mulan se i letos setkaly se zklamáním.
"Kašlu na to, vymyslíme nový koncept. Příští rok se bude vybírat stylem Hunger Games. Co? Zpěv? To zvládne počítač líp. Hlavně sežeňte nějakou slavnou herečku. A komicky vypadající zvíře."

Tři čarodějnice stály u svého obchůdku. Teda, vlastně, stály u místa, kde se jejich obchod ještě včera večel nacházel. Dnes ráno tam ovšem z jejich obchodu jen na pár drobků, které z jejich obchodu zbyly. Rozhořčené se vydaly hledat viníky s úmyslem potrestat je.
Vydaly se po městě a trochu jim zvedlo náladu, že kolem neviděly běhat žádné otravné děti. Pak jim to došlo - kde jsou všechny ty děti? Zjistily to - všechny byly doma, trpěly nesnesitelnými bolestmi bříšek z přejedení se sladkého.
Tři čarodějnice se znovu sešlu u svého sněděného obchodu, a shodly se, že všichni už byli potrestáni dost.

Slyšel jsem, že lidé si občas říkají, jaké by to bylo žít v muzikálu. Moc si to nemalujte. Já v jednom žiji a čajíček to tedy není. Obzvlášť, když jste nikdy neradi zpívali.
Ne, opravdu. Přijde vám normální, když kolem vás zpívají serenády? Ta bloncka byla na zpěv obzvlášť ujetá. I když, u ní to bylo celkem kouzelné.
Samozřejmě ona byla kouzelná. Doslova!
,,Ty bláho, její vlasy září!" byla moje reakce.
Nakonec jsem ale získal i ten zámek. I když na tom mi už nezáleželo. Na ten kouzelný zpěv Rapunzel jsem si už zvykl. Teď už se i rád přidám.

„To teda ne!“
„Zavolejte televizi NOVA!“
„Zavolejte ombudsmanovi!“
„To je sprostota, ty lumpové nahoře jen hrabou a člověka tady každej okrade!“
Poté, co byla skupina právníků spolu s exekutorem málem utlučena rozvášněnými důchodci, se na místo jednání konečně dostavila policie.
Vyšlo najevo, že společenství vlastníků dluží bance miliony, na jejichž splácení nemá.
„Tak ať to zaplatí výbor, ten to podepsal,“ hulákal pán s pivním pupkem.
„My nic platit nebudeme,“ odsekla bývalá předsedkyně. „Měli jsme to schválený.“
Důchodci se nestarali o změnu stanov a pravidel hlasování. A tak ke schválení úvěru na nákup rizikových akcií stačilo výboru jen pár naivních kamarádů.

"Dala mi facku!"
"Kdybys moje přítelkyně nepřesvědčoval, že jsi daleko chytřejší než ony, měly by tě radši!"
"Nevidím důvod, proč by mě měl zajímat názor člověka, který se v tvém životě bude vyskytovat po omezenou dobu, než fakt, že jsi nejen neschopen navazovat emocionálně hluboké vztahy, ale navíc neochoten - což dokazuje neurčitost slova 'přítelkyně' místo konkrétního-" zarazil se.
"Taky mě praštíš," konstatoval.
"Skvělá dedukce."
"Dnes je v hospodě kvíz. Půjdeš s námi a omluvíš se," oznámil John.
Uvádějící si odkašlal.
Sherlock vrhnul na... ni pohled, který sliboval zkázu. Vědomostní soutěž. John byl idiot.
"Vítejte u dnešního kvízu! Tématem bude vesmír!"

Prošla tudy vojska.
Nepřátelská.
Říkalo se, že kam šlápnou, tam sto let tráva neporoste.
Polovina polí byla spálená, druhá spasená.
Všudypřítomný kouř a popel rozháněný větrem barvil vše našedo.
Lidé se pohybovali ustrašeně - shrbení, zesláblí, zlomení.
Tou smutnou krajinou kráčela, tváře máčené slzami, ale hlavu vztyčenou a oči upřené k horizontu.
Její dlouhá sukně jako by se její cestu snažila umést.
Ale její stopy smazat nedokázala.
Její nohy uzdravovaly zemi.
Každý otisk bosých chodidel svítil kouskem naděje - zelenal se, rozkvétal, voněl.
Kudy prošla, tam znovu zrálo obilí a rašila kukuřice.
Když vešla do lesa, zavoněly její kroky jahodami a borůvkami.

„Matěji od Zvonu, slyšel jsi obvinění, která byla proti tobě vznesena. I důkazy svědčící o tvé vině. Nepřiznáš-li se, budeš vyslýchán právem útrpným,“ zakončil svou řeč královský prokurátor a zadíval se na obviněného. Ten hledal očima oporu u konšelů, ale setkal se jen s chladnou odezvou.
„Přiznávám se,“ řekl nakonec. „Adléta mě vydírala, hrozila, že o našich schůzkách poví mé ženě. Neviděl jsem jiné východisko než ji uškrtit.“
„Vaše Milosti,“ oslovil posléze purkmistr královského prokurátora, „proč jste hrozil právem útrpným? Král přece zakázal tímto způsobem vyslýchat šlechtice a měšťany.“
„Já vím,“ usmál se Oldřich z Chlumu. „Ale Matěj to nevěděl!“

"Tákže, holenkové, teďka dávejte pozor! Děláme tu s váma na dílnách už dobrejch třicet let a žádnej závažnější úraz tu nikdy nebyl. Do dílen se převlíknete. Vždycky budete mít na sobě pevný, vázaný kotníkový boty. Žádný tenisky nebo sandály. Budete nosit modrý montérky. Ne zelený! Pro jistotu ještě jednou, MODRÝ montérky. Příště ať je máte s sebou. Tepláky si nechte na tělocvik a holky - v leginách se tu netahejte. Rozdělíte se na tři skupiny - ohýbání plechu, vrtání a kdo je aspoň trochu zdatnej, bude se učit na soustruhu. A ne že zapomenete na kličku, ta vám z fleku vystřelí voko!"