Silmarillion

„Co tam zkoumáš?“ zeptá se Amras bratra, když vejde do jejich pokoje. Amrod sedí u stolu a kouká do mikroskopu.
„Korýše,“ oznámí.
„Z týhle vody?“ podívá se podezřívavě na láhev balené vody.
„Píšou tam, že obsahuje korýše.“
„Může obsahovat stopy lepku, hořčice, celeru, arašídů a korýšů,“ čte Amras. „A ty vážně věříš, že tam jsou? Mají tam být jen stopy,“ upozorní jej.
„Jako myslíš, že nějaké perloočko jen proplulo tou vodou.“
„Asi. To se může týkat i krevet, tu bys tam přece taky nehledal. No a třeba tam mohly spadnout zrníčka obilí nebo v tom někdo myl celer,“ zamyslí se.

Pohled na mrtvé mě kdysi děsil. Teď mě těla nechávala lhostejným. Smrt byla součást života, nic víc, nic míň.
Přesto, když jsem uviděl tu dívku, mě to nějakým způsobem zasáhlo. Bílá kůže, zpuchřelá a rozežraná solí, zářila jako jitřní paprsek na tmavých balvanech vlnolamu. Dlouhé rusé vlasy se pravidelně vlnily v nekonečném rytmu moře. Zelená mořská tráva cudně zakrývala malá ňadra. Doširoka rozevřené oči odrážely tyrkysovou vodu.
Z úst vyběhl malý krab. Další ožírali dívčiny prsty. Hlad korýšů zanechával na mrtvolné kráse rozšklebené stopy.
Možná bych měl zavolat policii. Nebo ne, nechám to na někom jiném.
Přece jen nemám doklady.

Rodinné sešlosti v Alqualondë byly spíše výjimkou. O to více si noldorští páni užívali hostinu.
„Co je tohle?“ ptal se Finrod.
„Chobotnice, můj pane.“
„Jsi čuně, bratříčku,“ ohrnula Galadriel nosík.
Maedhros kývl na Fingona a těkl očima k východu. Fëanor se nedíval, Fingolfin hovořil s Olwëm.
Fingon sbalil nejbližší podnos a nenápadně prchal za přítelem.
„Co to je?“ zeptal se Maedhros.
„Mám hlad,“ vysvětlil Fingon a začal ujídat mořské plody.
Něžných chvilek na pobřeží si ale příliš neužili.
„Je po vás sháňka!“ oznamoval přibíhající Celegorm.
„Jaks nás našel?“ podivil se jeho bratr.
„Coby,“ pohodil lovec hlavou. „Šel jsem po krevetách.“

Jednou, když se Celegorm chystal na trénink, zeptal jsem se, jestli můžu jít taky. Řekl, že jo. Myslel jsem, že to bude hračka, ale moc mi to nešlo. Neměl jsem silné ruce, jak jsem předpokládal.
Pak se to zlomilo. Začalo mi to jít. Trochu jsme blbli. Já jsem dostal do předloktí. Měl jsem pocit, že mi ruka upadne. Brácha schytal do oka. Svalil se a potichu klel. Chvíli pak neviděl.
Další den jsme se tomu smáli a aktualizovali jsme verše severské ságy. Oko pryč, ruka pryč. To je daň za to, že jsem se špatně kryl štítem (který jsem neměl).

Na začátku své cesty jsem cítil jen bolest. Pak se přidala vina. Věděl jsem, že zasluhuju trest. Když mě netrestali jiní, trestal jsem se sám. Každé jídlo jsem si vyčítal.
Na benzínce bylo prázdno. Zářivka na stropě nervózně blikala. Obsluha pospávala za pultem. Měl jsem hlad a v kapse ani vindru, ale bylo tu alespoň teplo.
Kokosová tyčinka v modrém obalu na mě svůdně mrkala. Stačilo natáhnout ruku a strčit ji do kapsy. Všimnul by si někdo? Rozhlédl jsem se. Chvíle zaváhání. Oko bezpečnostní kamery neúprosně hledělo mým směrem.
Nechal jsem to ležet. Možná jsem vrah, ale rozhodně nejsem zloděj.

Konečně byl příjemný jarní den. Studený vítr odvál a odnesl sebou i déšť. Potkali se napůl cesty mezi jejich domy a zamířili do parku.
Nebyl to žádný park s ostře nalajnovanými cestami lemovanými lavičkami a stromy. Sedli si pod vrbami u rybníka na své svrchníky a vytáhli láhev vína. Užívali si přítomnosti toho druhého bez zbytečných slov a vynahrazovali si je spoustou doteků.
Vyrušilo je jen několik krátkých záblesků. Nevěnovali tomu moc pozornost.
„Maitimo! Viděls to?“
Do pokoje vrazil Caranthir. Maedhros se rozespale díval, jak mává novinami. Nacpal mu před nos stránku s fotkou, na které se objímal s Fingonem.

Vzpomínky bledly. Stěží jsem v paměti udržel jména. Z některých kdysi milých tváří zůstaly jen mlhavé skvrny. Bylo to vlastně milosrdné.
Silmaril. Záblesk kamene mizícího v temných vlnách.
Rozevřel jsem dlaň. Jizvy spáleniny zesvětlaly, téměř zmizely. Palčivou bolest jsem však měl nenávratně vypálenou v duši. Cítil jsem ji každičký den po tisíce let.
Silmaril. Záblesk kamene mizícího v temných vlnách.
Tenhle obraz nemizel. Byl ostrý a jasný.
Někdy, když padla noc a moře bylo klidné, jsem se děsil, že ten záblesk v temné vodě znovu vidím. Byl to však jenom stihomam. To hvězda se odrazila v hladině. A nebo ne?

Maedhros vyplivl popelem zčernalou slinu. Prach si pomalu sedal. Maglorova čepel se dosud leskla Uldorovou zrádnou krví.
Maedhros sprostě zaklel. Ulfangovi synové byli mrtví, ale proudili sem další zrádci, kteří se přidali k Morgothovým vojskům.
„Kano! Ústup, Kano!“ řval na bratra, marně se snaže uklidnit koně.
Náhle jako by se zablesklo. Bílé světlo na okamžik oslepilo Maedhrosův zrak. Pak přišla bolest, naléhavá a palčivá. Cosi uvnitř prasklo, zlomilo se, zemřelo.
„Nelyo!“ vykřikl Maglor.
Maedhros otevřel ústa, ale nevyšlo z nich nic. Černá masa Morgothových vojsk se rozplynula v slzách.
Když později objímal to, co zbylo z Fingonova těla, už neplakal.

Záblesk oceli krvavý znak na svahu zrada jsou tam jsou už jdou Melkorovi skřeti tisíce skřetů pád města pád pána města záblesk mrtvé vzpomínky umírá znovu balrog plamenný meč záblesk rudého světla zděšení prchají záblesk stezky ve skále Idril pamatuješ on neutíká otáčí se čelem záblesk odvahy vrhá se vpřed třpytí se nebe v očích zlatá záře všichni padli meč elfa plane záblesk ohnivého biče žár svist znovu meč plamen bič přilba praská záblesk na obloze klikatý had záblesk zoufalství hlad dychtivost nenávist poslední úder jiskry řev krve záblesk bílé látky padá do propasti zlatý květ záblesk ticha bim bam.

Věnovala jsem té zemi tolik dobré moci, kolik mi bylo dáno. Proměnila se v místo, jemuž podobné nelze spatřit na východ od Moře.
Z požehnané půdy vyrostly ušlechtilé stromy. Na podzim a v zimě jejich listy v každém záblesku slunečních paprsků září zlatem. Na jaře se nanovo zazelenají a ozdobí se zlatými květy.
Pod jejich korunami se alespoň načas rozplynula má touha po Moři, ačkoliv vím, že je Lothlórien pouze vzdáleným odleskem Blažené země. A mallorny připomínají to nejkrásnější z ní. Zlatý strom Laurelin.
Z jeho záře však přetrval pouhý záblesk. Jediný květ, jenž nyní svítí vysoko nad Zlatým lesem.