Proč bychom se netopili

Až cinknutí kovu o podlahu mu připomnělo, že místní vozový park se obnovoval naposledy ještě v dobách páry.
Bongo se chvilku vrtal v otvoru po klice, ale bylo to k ničemu - část s kolíčkem zůstala ležet na chodbičce. Bušení a křik bylo jednak nedůstojné, jednak v rachotu kolejí zbytečné. Zacouval si tedy, kolik mu kabinka dovolila, a vyrazil.
Po prvním úderu se dveře zatřásly, ale nepovolily. Druhý odneslo spíš Bongovo rameno. Rozběhl se k třetímu.
Prosvištěl otevřenými dveřmi, kolem průvodčí s rukou na klice, do stěny vagónu.
Chvilku na sebe mlčky zírali. Pak k němu průvodčí natáhla ruku…
"Jízdenku, prosím."

Nejvíce se projeví charakter zbytku party, když horák upadne.
Nejdříve se ozve horák Vtipálek, který ležícího překračuje s dotazem, jestli mu něco upadlo.
Následně nastupuje horák Záchranář. Ležícímu zkontroluje reflexy a následně ho podle naturela zahrne buď rodičovskou láskou, nebo dezinfekcí. Horák Srovnávač považuje počínání Záchranáře za přehnané - proti tomu pádu vloni v kosodřevině se nic nestalo.
Horák Generál ani nesrovnává. Pád je pro něj znamením slabosti a raněného třeba nechat na pospas vlkům.
Hlavní je mít v partě horáka Podpůrce. Takový počká, až se zvedněte, vezme vám batoh, případně vás podepře.
Takových je třeba se držet i mimo hory.

Vodák zpívá nejčastěji u táboráku. Text jeho písní je plný nebezpečných situací nebo vášnivé lásky, většinou však obojího současně. Kromě toho jsou vodácké popěvky typické svým smyslem pro absurditu.
Po několika hodinách strávených na voleji popadne vodák kytaru a chlubí se, jak právě hrdinně zdolal divoké peřeje. Zpívá o tom, že se obává náhlé smrti v temných hlubinách, aniž by mu vadilo, že v řece je vody sotva po kolena. Dokonce v mihotavé záři ohně vyznává nehynoucí lásku horkokrevné míšence Mabel; jeho plavovlasá dívka Máňa sedí přitom vedle něj a nejen, že mu jednu nevrazí, ale ještě zpívá druhý hlas.