DMD č. 15. pro 15. 4. 2016. Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Nejprve jsem myslela, že je někde škvíra nebo skulinka, ale ne.
Naučila se vylítnout na plot oddělující dvůr a pak šup dolů.
V klidu si pochoduje po dvoře, na trávníku si vyzobne ty nejhezčí žížaly, trošku prohrábne krtinec.
Má-li zrovna Berinka něco v misce, vleze klidně i pod psí tlamu, aby mohla ochutnat.
Zvědavě nakukuje do otevřených dveří a nejspíš by šla i dál.
Za námi chodí jako pejsek a zpět ke svým družkám si nechá otevřít s veškerými královskými poctami.
Naše slepičí důchodkyně, sedmiletá bílá sussexka, babička Packitová.
A ty ostatní slépky jen závistivě koukají a kvokají za plotem.

Podle ceremoniáře se při královské svatbě se s nějakým tím příbuzným navíc vždycky počítá, ale při hostině jsem byla ráda, že jsem si výslovné pozvání vyprosila, jak mi řekly.
Nohatá po metru piv vykrkala parádemarš i s fanfárou, Pyskatá k tomu stepovala a ta třetí mezitím snědla všechny špičky od chřestu. Neptejte se, kde při předkrmu sebraly pivo.
Halasné ujišťování, že tak veselé a zdatné jsou „od předení, panáčku, od předení!“ mi vyneslo doživotní zákaz na kolovratu. Milé.
Ale přísný pokyn veliteli stráží, že po svatbě nesmí na zámek vkročit žádný můj příbuzný včetně mé prolhané matky, tomu říkám terno!

Dušan byl na zhroucení. Myslel si, že užije pár poklidných dnů doma, ale matka mu oznámila, že přijede teta Anny.
Dušan tetu bytostně nesnášel.
Už to jméno! Copak se to hodí nechat si říkat Anny? Zní to tak buržoazně! Uvědomělá občanka by se měla nechat oslovovat Anna. Jako Anna proletářka.
Teta chodí v klobouku a nosí rukavičky. Další buržoazní přežitek!
Odmítá pokrokovou literaturu a čte díla dekadentních imperialistických pisálků.
Hraje na klavír. Kdyby raději hrála na harmoniku, ta je bližší pracujícímu lidu.
Dušan se zachvěl odporem. Pro svazáckého funkcionáře a redaktora závodního časopisu Rudá vatra je takové příbuzenstvo opravdový trapas!

Po revoluci to bylo parádní. Nakoupil v Německu zboží, prodal je legálně za pětinásobek a zákazníci se mohli přetrhnout. Pak přišly obálky. Legální to nebylo, ale když jsou lidé hloupí, pak je jejich penězům lépe u chytřejších. Přišla hra o byty. Nakonec kamarád, založíme autobazar.
Podnikatel taky musí z něčeho žít. Koupil na dluh byt, splátky zaplatila máma. Půjčky na podnikání. Investice do budoucna. Jednou vydělá miliony, zdědí strejdovu firmu a všem remcalům vrátí i s úroky. Mají dost, chybět jim to nebude.
Táta se zabejčil, už prý nedá ani vindru.
Pak začal remcat i strejda. Něco o změně závěti.

Ano, je jeden, ale vydá za deset.
Hvězdy na nebi, co to má být? Neměl by mu někdo dát pár facek? No tak, Výsosti, usměrni si synáčka, chová se jak primadona. To neni vtipný, už od dob jeho dědečka ne.
*záporák sundavá helmu*
Cože? Sundavací helma? To jsme ve Spaceballs? Ach bože klasické zlounské kecy... kde mám tu sekeru?
...
*hyper/super zbraň*
Uááách! Co je zase tohle?
...
*film se chýlí k finále aneb mostní scéna*
Co to? Ty idiote! (myšlen režisér)
Shrnutí?
Zuzko, Vader není ultimativní trapné zlo. Kylo Ren je. Je největší a nejraději bych ho vzala naplocho mečem.

Yarpen Zigrin seděl v hospodě, pivo, několik prázdných korbelů a lahev s kořalkou před sebou. Seděl, chlastal a vrčel na celý svět. Geralt přesto zamířil přímo k němu.
"Zdravím."
Yarpen zabručel něco nesrozumitelného.
"Nemáš zrovna dobrou náladu," řekl Zaklínač a sedl si.
"Geralte, já su tak nasraný," začal trpaslík.
"Copak?"
Yarpen zničeně zavrtěl hlavou.
"Ty víš, že mám synovca. Hodný kluk to je, šikovný. Sekerou sa oháňat umí, chlastat umí, sprostých slov zná víc než já..."
"Ale...?"
"Ale musim se ho zřéc. Kluk sa zamiloval či co. Už nechlastá, ani robky pomuchlovat nechce... je, jak vy vzdělanci to říkáte... trapný."

„Kdo že to je?“ zeptal se potichu domácí a my nastražili uši. Tahle návštěva se nám moc nelíbila. Tobiášovi řekla, že je tlustý, Silver jí smrděl, Jája prý vypadá hrozně, Čenda je hubenej a já že jsem taky nějaká divná.
Přijela včera navečer, nakvartýrovala se do obýváku, vyjedla ledničku.
Domácí vzdychla.
„Jak bych ti to jen… Je to mojí babičky sestry vnučka.“
„Cože?“ vyvalil oči domácí.
„Vnučka sestry mojí babičky, viděla jsem ji jen jednou, kdysi.“
„Co tu chce?“
„Sestavuje rodokmen, chodí po hřbitovech…“
„A nechtěla by tam zůstat?“
Nejen my měli nastražené uši.
Práskly dveře a návštěva byla pryč.

Vážení, všichni to znáte. Snažíte se zachovat čest rodiny. Pak se objeví nějaký exot, který to celé pokazí a vy se za něj stydíte.
Náš rod se vždy vyznačoval zrzavostí. Všichni jsme měli rádi hořkou vůni. Ano, postupem času se objevila sem tam nějaká černá ovce, která byla raději za sladší vůni karamelu. Nakonec jsme se s tím smířili. Ostudu nám nedělali.
Teď už to mladí přehánějí. Pořád mluví o tom, jak musí být svěží, lehcí. Furt melou něco o ovoci a bylinkách.
Já doufám, že mě Bídák narazí dřív, než sem dovalí. Já s nimi prostě odmítám sdílet trubky.

Pánskou částí souboru se šířil neklid. Co chvíli bylo lze některého muže vidět, jak nenápadně brouzdá kolem Stelliny maringotky. Někteří se zadumaně rozhlíželi po okolí, jako by ho viděli poprvé, jiní opakovaně převazovali tkaničky. A všichni doufali v jedno: že se otevřou dveře a z maringotky vyjde Esmeralda.
Stellina sestřenice, která přijela na krátkou návštěvu.
Stella podávala čaj a dusila zlost.
Ten štíhlý pas!
Nádherné plavé kadeře a k nim výrazné tmavé oči!
Ta vznosná chůze! Gesta královny! Co ona se natrápila, než se naučila půvabným pohybům! A tahle… potvora… to snad má všechno vrozené!
Čert ji tu byl dlužen!

Drahoš otevřel oči do naprosté tmy a vykřikl hrůzou. Oslepl?
Zoufale hmatal kolem sebe. Cítil studený a drsný kámen.
Konečně zvládl záchvat paniky. Vykouzlil světelnou sféru.
Malá prázdná místnost, kam se sotva vejde. Asi sklep. Žádné okno. A žádné dveře! Je zazděný!
Co se stalo? A probůh, Martina…!
Tátův nedůvěřivý a znechucený výraz. Zmizeli radši dřív, než padne nějaká ostrá poznámka. Táta neváží slova.
Chyba, neměl tolik spěchat. Martina se chovala podivně, k nepoznání. Tušila něco? Přemístili se a potom…
Tma.
Ledový strach.
Nechápal nic. Jen to, že musí ven. Utéct.
Zachránit Martinu.
Jak prolomit zeď?
Táta by to uměl.