Příběhy Čtvrtého věku

Když byla generálka Éowyn v Minas Tirith, každý čtvrtek se scházela s královnou Arwen nad vínem.
"Já se z té mojí rodiny zblázním," povzdechla si Arwen. "Dvojčata jsou zase kdoví kde, Eldarion místo svých povinností dělá ocásek svému příteli a Aragornovi to přijde všechno hrozně vtipné. Aspoň že Tinwiel má trochu soudnosti."
"Ani mi nepovídej,"kývla Éowyn."Elborona jsem už neviděla nejmíň půl roku, vždycky akorát pošle dopis. A Finduilas pobíhá po městě s Pipinem a na svojí mámu nemá čas."
"Máme to těžké, co?"
"Na druhou stranu, co bych před Válkou za takovéhle krásné starosti dala..." zasmála se Éowyn.

Na oslavu přijetí nového velvyslance se v Minas Tirith pořádal banket. Aby lidé poznali Haradskou kulturu, výzdoba byla udělaná v Haradském stylu a obsluhovali lidé navlečení v Haradských tradičních oděvech.
"Viděl jsi už toho Mûmaka udělaného z cukru? Kuchyně se předvedla," zeptal se Eldarion ve snaze rozptýlit Matumaniho. Ten vypadal nervózně a nadskočil pokaždé, když ho někdo oslovil.
"Všechno je tu špatně," brumlal Matumaini. "To oblečení takhle být nemá a všechno má být kořeněné!"
"Myslím, že opravdové Hadarské jídlo by způsobilo žaludeční problémy polovině Minas Tirith," podotkl Eldarion.
"Aspoň že ndizi jsou populární," povzdechl si Matumaini. "Budeme jich potřebovat víc."

Otec jí řekl: "Nemusíš přesvědčovat mne, mé dítě. Ale toto rozhodnutí nemohu udělat bez souhlasu své rady."
Strávila celý týden přípravami. Prošla zaprášené městské archivy, překládala doklady, cvičila si projev před zrcadlem. Našla si záznamy o Tar-Ancalimë a jejích následovnicích, připravila si argumenty o Ar-Pharazônovi.
Konečně nadešel okamžik pravdy. Vzala si své nejvznešenější šaty a předstoupila před radu. Největší gondorší murdci, velvyslanci z Rohanu a od jiných spojenců, byla tam její matka i otec, správce a jeho žena, a i její bratr.
Když dokončila svojí řeč, napjatě čekala, kdo se první ozve.
"Proč se to nezavedlo už dříve?" zazněla otázka.

Finduilas si potřebovala promluvit s Tinwiel. Opravdu řekla její přítelkyně svému otci, aby změnil zákony? Řekly jí, že je v zahradách a tak se ji tam vydala hledat.
U vchodu se zarazila, když si všimla, že se někdo skrýval ve keři.
"Mazanec je na své pozici, Mazanice ho vyslala do akce," sdělilo jí křoví.
"Mistře Pipine?" zaváhala.
"Sledujeme jejich pohyby."
"Kdo že je na své pozici?"
"Mazanec. Lord Ohtar. Používáme pro ně přezdívky, aby nikdo nevěděl, o kom se bavíme. Mazanice je jeho matka."
"Proč zrovna tyhle slova?"
"Protože všem mažou med kolem huby... a protože mi to přijde vtipné."

"Otče, musíme si promluvit. O mém věnu." Tinwiel měla na tváři vážný výraz.
"Nejsi na to ještě moc mladá? Lidé z našeho rodu se vždy berou později... Jsi sotva plnoletá."
"O to nejde. Až příliš mnoho mužů se uchází o mojí ruku proto, že doufají, že získají trůn. Eldarion možná nebude mít vlastní potomky a oni vidí šanci. Nechci, abych se stala pouhou figurkou pro muže, co se chce stát králem."
"Co navrhuješ?"
"Změň zákon ohledně následnictví. Nech ženy stát se vládnoucími královnami. Pokud se Eldarionovi něco stane nebo nebude mít děti, vládnout budu já a ne můj budoucí muž."

Už od dětství věděla, že je jí souzeno něco lepšího. Měla tvář gondorské krásky a mířila na nejvyšší mety.
Nejprve doufala, že se jí podaří svést Denethorova nejstaršího syna. Jenomže Boromir odešel pryč do divočiny a ze své cesty už se nevrátil. Pokoušela se dělat oči na jeho bratra, ale ten se dal dohromady s tou rohanskou... divoženkou.
Pak přišel král. Že by tohle konečně byla její šance? Avšak s elfskou kráskou, kterou si přivedl, se prostě nemohla rovnat.
Nakonec si vzala hlupáka, který měl peníze a nechal se omotat kolem prstu. Nebude královnou, ale bude matkou krále, rozhodla se.

Jak se vám podařilo získat Haradského velvyslance, pane Matumaini?
Byla to spíše náhoda, byl jsem ve správnou chvíli na správném místě.
Takže jste to nečekal?
Ne, král mě tím velmi překvapil. Ale vždy jsem toužil vidět Bílé město, a proto jsem souhlasil.
A cítíte se připraven na vykonávání této funkce?
Popravdě, cítím se trochu jak mûmak snažící se plížit, jestli mě chápete...
To budete muset blíže vysvětlit.
(následník trůnu náhle vstupuje do rozhovoru) Jsou to velmi tišší predátoři. Velvyslanec tím chce říct, že lepšího člověka můj otec nemohl vybrat. A teď nás prosím omluvte, velvyslanec je po cestě velmi unavený.

"Mami, mami!" Dvojčata se přihnala jako povodeň, rychle, nečekaně a bylo jich všude plno. "Brácha se pusinkoval s tím novým velvyslancem! Viděli jsme ho!"
Arwen si povzdechla. "A neřekla jsem vám náhodou, že máte být ve své komnatě a nesledovat svého bratra?"
"No..."
"Takže marš do svého pokoje a nesmíte ven, dokud vám to nedovolím!"
"Ale mami, musíš přece-"
Arwen se zvedla ze židle a sjela své dcery pohledem. "Já nemusím nic, musím jenom umřít. Možná pak si budete moc dělat, co chcete, ale do té doby budete poslouchat, co vám řeknu."
"A stejně mu tu pusu dal!"
"Do pokoje!"

Faerveren byla z nich dvou vždycky ta, co vymýšlela nové skopičiny a tahala do nich svou sestru. Stejně tak i tentokrát.
"Musíme Eldariona sledovat!"
"Ale Faerveren, máma nám to zakázala."
"Copak nejseš zvědavá? To je poprvé, co se brácha s někým takhle vytratil!"
Slovo dalo slovo a za chvilku se plížili úzkými uličkami.
"Koukej, tamhle!" sykla Faerveren.
Eldarion a nový velvyslanec stáli ve stínu jednoho z domů a cosi si šeptali. Drželi se za ruce.
"Brácha mu dal pusu na tvář!" hlásila Faerveren.
"Nic nevidím, uhni! Co povídáš, pusu na tvář? Pusu na pusu!" vyhrkla Faervel. "A to se řekne!"

"Nemůžu uvěřit tomu, že můj syn je takový idiot!" zahřímala lady Ohtar. "Kolik že jsi jim zaplatil?"
"Byla to investice, matko! Až se zbavíme dědice, nic už nebude stát v cestě ke koruně."
"Investice, která byla k ničemu, protože Eldarion je pořád naživu. A vypadá to, že v Minas Tirith v blízké době zůstane."
"Nehoda se může stát kdekoliv. Ve městě to bude těžší, ale..."
"Tak nehoda. Za kolik? Druhou polovinu našeho jmění? Na to zapomeň. Od teď veškeré záležitosti spravuji já."
"Matko-"
"Mlč. Zkazil jsi, co jsi mohl. Soustřeď se na svádění královské dcery, ať ti ji někdo nevyfoukne."