DMD č. 30. pro 30. 4. 2016. Téma: A teď spát

Pětiletý William měl magnetickou tabuli s písmenky, kterou od té doby, co se naučil číst, naprosto zbožňoval.
JMENUJI SE WILLIAM oznamovaly veselé barevné magnety.
HRAJEME SI dodal.
„Wille, jsi ještě vzhůru? Můžeš si hrát zase zítra. Teď spát,“ řekla maminka.
„Ale já ještě nechci! Vidíš, tabulka říká, že si hrajeme! Jak to… Co je psáno…“
Povzdechla si. Sundala magnety.
A TEĎ SPÁT, napsala.
„Co je psáno, to je dáno?“ usmála se.
William si zamračeně lehnul.
Když odešla, podíval se na tabulku.
A TEĎ SPÁT
Ne. Nelíbí!
Zavřel oči. Když je otevřel, tabulka říkala:
A TEĎ PSÁT
Usmál se. Daleko lepší!

Biologové uhádli poslední slovo z kufru, pak se hráli aidsáci a sněmovna lordů. Potom se Velká Hrošice začala chystat k odchodu:"Tak já jdu spát. Dělejte si co chcete, ale pokud mě probudíte, špatně dopadnete. A běže do postele brzy, zítra jdeme na túru."
"Jasně." otráveně odpověděli - tohle už z Drchniček znali.
Lžička se rozhodla ulovit si noční svačinku.
Tesařík si ustlal v koupelně, protože jinde nebylo místo a do noci studoval knížky.
Houba dojídala zásoby.
Kobra dopisovala fanfikce.
A Žabák se Snílkou se zašili v klubovně a povídali si.
Ráno byli všichni zase jako mrtvoly. Hrošice měla zase pravdu.

'Král je unavený.' Hlas jeho děda zněl Joffreymu v hlavě, když ho prastrýc Kevan odváděl do jeho komnaty.
Zuřil. Zlobil se na Tywina, který si k němu tohle dovolil, na matku, na Kevana, na svého strýce Skřeta, ale ze všeho nejvíc na sebe. Nechal se jen tak odvést, jako by nebyl ničím víc než hloupým dítětem. Tváří v tvář Tywinu Lannisterovi nenašel dost síly, aby se postavil na odpor a prosadil svou vůli. Jsem přece král!
Když uléhal, sliboval sám sobě, že už nikdy se sebou nenechá takhle zamést. Bude silný a mocný. A hned zítra si nechá předvolat Sansu...

Měl by spát, ale nemůže usnout. Problém, který ho straší už týdny, problém, který ne a ne rozlousknout, tenhle matematický problém stále roztáčí kolečka v jeho hlavě. Mrkne na budík. Budou dvě.
Mrkne na hodiny. Budou dvě. Nejvyšší čas na oběd. Jeho kámoš Nash studuje jídelní lístek jako kdyby to byla teorie her. Než číšník přinese polévku, vylíčí příteli svůj problém, na kterém se tak zasekl. Nash vytáhne tužku a na ubrousek načmárá možný způsob řešení. Někde zvoní telefon.
Zvoní budík. Na nočním stolku leží kus papíru. Popadne tužku a rychle zapíše Nashův nápad.
Když řešení publikuje, přizná Nashovi spoluautorství.

Varika,
snáď Ťa tento list zastihne v dobrom zdraví. Sľúbil som Ti napísať, ako sa nám darí. Je to lepšie, než som mohol dúfať.
Kaise sa teleportovala podľa plánu. Doteraz si ma zaň doberá. Privoňať si ku kvetine za letu je vraj náročné.
Usadili na ostrovoch Kai. Je tu veľká mágska komunita, a tak Pliagu celkom zvládame.
Občas mám pocit, že ma do hrobu dostane skôr moje dieťa. Máme dcéru, vieš? Pomenovali sme ju podľa teba.
Ber tento herbár ako poďakovanie za to, čo si pre nás spravila.
Opatruj sa.

"Tak, a môžeme ísť spať." zavrel Aion herbár. Usmieval sa.

Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem...
Hajej, dadej, mé děťátko,
můj chlapečku milý,
dneska já tu s tebou budu,
než se den k dni schýlí.
Hajej, dadej, mé děťátko,
rybky tiše plavou,
slunko zlatě, měkce svítí,
přímo nad tvou hlavou.
Hajej, dadej, mé děťátko,
nesmíš plakat, synku.
Nesmíš marně toužit v bahně.
Čekáš na maminku?
***
Hajej, dadej, mé děťátko,
plakej, sténej, křič,
musíš volat, musíš přivést
tu, která je pryč.
Hajej, dadej, mé děťátko,
půjdem' na procházku,
ukázati tvé mamince
moji, tvoji lásku.
Hajej, dadej, mé děťáko,
z vody vane chlad.
Moje žena zradila mne,
ty teď musíš spát.

„Tohle není fér,“ prskala Betsy, až se jí z kanónů kouřilo. „No vidíte to!? Co mi ta... ta... zase provedla!? To je normální týrání todlecto!“
Takhle se chová válečná šalupa? Nemesis protočila ráhna. Pohoršeně na brigu shlížela.
„Jen se nečerti, maličká,“ zaskřípal Skřivánek. „Copak ti udělala?“
„Zlomila mi stěžeň!“ zaburácela Betsy.
Skřivánek se od kýlu zasmál, až se hladina zvířila. Nemesis s výrazem královny odplula.
„To nic není. Na to si zvykneš. Nemesis dokonce potopila.“
Spiklenecky mrkl dělovým otvorem. Betsy vyvalila sudy.
„To jako opravdu!?“
„Jo. Pumpovala vodu ještě v červenci. A teď hybaj na rejdu, spustit kotvu a spát.“

Už pár dnů se večer scházejí a poslouchají vyprávění staré chůvy.
Panny bojovnice, které odmítly změnu titulu, přestože se Panna z Tarthu provdala a její mladá společnice upřednostňuje označení "vodní tanečnice".
Královna Železných ostrovů a její bělovlasý bratr.
Dívka postrádající špičku nosu.
Chlapec, který je napůl Seveřan a napůl divoký.
Mladík, jenž se dokáže vtělit do stromů, vlků i draků.
Dvojice sourozenců z bažin.
Muž, který vstal z mrtvých.
Dívka, jež zabila obra v hradu ze sněhu.
Muž se znetvořenou tváří, který se jí drží nablízku.
Oni sami jsou příběhy.
Ale tyhle jim vyprávět nebude.
Potřebují se v klidu vyspat.

Ležím v jeho posteli a čekám, až se vrátí z koupelny. Je nejvyšší čas se rozhodnout, jestli s ním chci spát, nebo jen spát.
Přichází příliš brzy. V jeho dechu se mísí mentolová zubní pasta a dozvuky večerní cigarety. Postel se zhoupne, když ulehá vedle mě. Předstírám spánek, ale ve skutečnosti jsem stále víc vzhůru.
"Je mi zima na nohy," zašeptám konečně.
Chvíli mlčí.
"Přece nebudeme hrát tuhle hru," řekne pak. "Pojď sem."
Rozpřáhne náruč, já do ní vklouznu.
V jedné posteli jsou dva cizí lidé. A s nimi přítomnost všech věcí, které by se mohly stát, ale nestanou.
Usínám.

Trubec se víc zachumlal do deky. Byl poslední duben a on byl s Kamzíkem pověřen hlídáním májky.
Bylo kolem půlnoci a on pomalu usínal, kdyby ho nevyrušila Kamzíkova ruka, co ho objala kolem ramen.
Bylo to příjemné nejen díky teplu.
S přibývajícími hodinami a ubývající lahví vína mezi nimi se k sobě tiskli pořád víc.
a když pošimral Trubcovi tvář Kamzíkův dech prosycený alkoholem a jejich rty se setkaly, na májce přestalo záležet.
Usli, netušili, jak.
Trubec se probudil ve tři chladem, májka nikde.
Kamzíka to nijak neštvalo.
Se slovy "A teď spát" si přitáhl Trubce co nejblíž, aby nezmrzli.