Dobrá znamení

"So let me get this straight; the world's about to end, so you're going to an opera about the world ending." Crowley lingered in the doorway, arms crossed. While Aziraphale changed back to what he couldn't help but think of as his true form the moment he was by himself, Crowley tended to linger as Nanny Ashtoreth.

"The world isn't about to end, we're seeing to that."

"I mean, Götterdämmerung? It's literally about gods dying."

"I like the music." He adjusted his bow tie.

Hesitating, Crowley shifted his clothes into an evening gown. "Mind if I join you," he muttered.

Když toho rána spatřil Azirafala uprostřed ulice celého od barvy, zmohl se Crowley jen na povytažené obočí.
"Někdo s tím musí něco udělat," obsáhl anděl rozrušeným gestem prázdnou cestu. "Je to čím dál nebezpečnější. Včera večer se mi přímo před obchodem prořítil nějaký šílenec v černém autě a málem mě srazil, určitě jel aspoň třicítkou. Takový šok jsem nezažil od roku 1815!"
Crowley účastně přikývl. "Tohle k ničemu nebude," zhodnotil umělecké dílo na vozovce. Luskl prsty a dlouhý varovný dopis se změnil ve dva úhledné bílé pruhy.
Byl hrozně rád, že své včera zakoupené bentley zaparkoval o dvě ulice dál.

„Dnes mám pro vás skutečnou lahůdku. Lidé si to pořídí v dobré víře. Pak si to aplikují… a už pro ně není cesta zpátky. Zkusí trochu zatahat a najednou zjistí, že to vůbec není tak bezbolestné, jak si mysleli, naopak, bolí to jak čert – promiňte, pane. Takže si to pomaličku strhávají, sami sobě působí neskutečná muka, a navíc je deptá vědomí, že si ten zatracený krám koupili za své peníze.“
Kníže pekel zatleskal. „No výborně, Crowley, tentokrát ses skutečně překonal.
Crowley se nervózně ošil. Vynález španělské inkvizice byla jedna věc, ale s těmi depilačními pásky to už možná trochu přehnal.

„Na svět,“ pronesl démon přípitek, když bylo po všem. Anděl pozvedl skleničku.
Adam zrekonstruoval jeho knihkupectví. Mohl se vrátit domů a pokračovat jako dosud, jen bez nebeského dohledu.
Mohl cokoliv.
Mohli cokoliv.
Byla to osvobozující, byť zároveň úzkostná představa.
„Na svět,“ zopakoval s pohledem upřeným na Crowleyho a tíha emocí v jeho hlase dalece přesahovala úlevu, kterou cítil ohledně přežití planety.
Azirafal svůj život obecně miloval. Ale možná byly věci, které by se daly trochu přestavět. Usmál se.
Nevěděl, co bude pozítří. Ani měsíce, roky a staletí potom.
Ale zítřek bude nádherný slunečný den, počasí jako zázrakem stvořené pro piknik.

Velký Joe znal herní automaty a věděl, že na nich zpravidla prohrajete výrazně víc než naopak. Takový automat tu byl a jakýsi vyčouhlý chlápek se od něho nehnul už přes hodinu. A zdálo se, že mu to vynášelo.

Otázky byly poněkud výstřední. Kolik lidí zemřelo ve stoleté válce? Podivín odpověděl naprosto přesně. Výhry se sypaly a chlapi se začali sázet, kdy to asi zkazí.

Objevila se nová otázka a dlouhán zaváhal. Joe vykřikl: "1977! Elvis zemřel 1977!"

Černá helmice se k němu otočila a Joeovi se zdálo, že zahlédl prázdné oční důlky.

TO BYCH O TOM SNAD MUSEL NĚCO VĚDĚT.

„Sklapni a koukej už umřít,“ vyštěkl Gabriel.
Crowley by to nepřiznal, ale na jednu stranu byl rád, že vzal Azirafalovo místo. Anděl by ta slova nenesl lehce.
Vstoupil do ohně a zároveň potěšeně i znechuceně sledoval výrazy ve tvářích svých katů. Uspokojení. Nejistota. Znepokojení. Strach. Zmatek. Hrůza.
Přestože pád (a život po něm) Crowleyho vyléčil z iluzí o dokonalosti nebe, někde hluboko uvnitř jej litoval. Ale když sledoval zklamání andělů, že kolega, který se provinil zvolením míru před válkou, přežil svůj trest smrti... ne, nikdy nebude úplně spokojený jako démon. Ale v tuhle chvíli byl rád, že už sem nepatřil.

Aziraphale approached the door with anticipation, then took a step back. Then another. He adjusted his waistcoat, and leaned back against the desk. No - far too nonchalant. He walked around it and sat down.

No. Too authoritarian.

He slouched back, one arm dangling. No, no; too nonchalant.

Muttering under his breath, he walked back to the front, having just had time to place himself with one hand on the desktop when the door dinged open, catching him off guard so he fell.

Crowley paused in the doorway, snorting. "What are you doing?"

"Nothing." He'd manage to seduce him. One day.

„…a když to držíš a to červené světýlko se rozsvítí, znamená to, že jsi do někoho v místnosti zamilovaný. Pojmenoval jsem to Detektor citů,“ vysvětloval Azirafal.
Crowley si odfrkl. „Debilní název a ještě horší nápad. To skoro vypadá jako vynález od nás. Do týdne se ti povraždí polovina sousedů a sousedek. Do dvou týdnů všichni kněží, mniši a jeptišky. A těch rozvodů, co přibude. A navíc…“ znechuceně poklepal rukou na Detektor.
Světýlko se rozsvítilo a Crowley se zarazil v půlce věty, jako by mu došel vzduch. Okamžitě ruku stáhl.
„A navíc to ani nefunguje, viď?“ dokončil za něj Azirafal měkce.

Adamova maminka byla znamenitá zahradnice a byla si toho vědoma. Její azalky jí záviděla i ta protivná snobka z vedlejší ulice a jahody měla vždycky červenější než všichni ostatní.
Jen ty kapustičky ji poslední dobou trápily. Vždycky, když je chtěla otrhat a uvařit, jako by uschly a zčernaly. A špenát ne a ne vylézt ven. Vlastně… ani pórku a zeleným fazolkám se letos moc nedařilo.
Nemá ale smysl klesat na duchu. Adamova maminka má pořád být na co pyšná. Ten pistáciovník a kokosová palma jim na zahradě vyrostly doslova do týdne. A to si ani nevzpomínala, že by je sázela.

Byla horká letní neděle, něco kolem páté večer. V parku Svatého Jakuba se nehnul ani lísteček.
Na lavičce ve stínu seděly dvě postavy a sledovaly kachny plavající v jezírku.
"Vzpomínáš taky někdy na Adama?"
"Hmm?" zabručel nepřítomně démon.
"Adama Younga, vždyť víš..."
"Jo toho, no... občas si na něj vzpomenu. Proč?"
"Já jen, že už je to rok. Možná bychom ho měli zkontrolovat. Nebo tak něco."
Crowley se na Azirafala úkosem podíval přes vršek brýlí.
"Když na tom trváš. Ne že bych ho chtěl znova potkat."
Démon vstal a nabídl andělovi rámě. "Večeře?"
Azirafal mu věnoval zářivý úsměv. "S radostí."