Alenka v říši divů

A/N: Jak mnozí jistě poznáte, toto je účelně zkrácené Je Alenka? A doufám, že jsem to tím nezkazila ještě víc, než když jsem to zkracovala napoprvé. Tímto velice děkuji Tess, že byla upřímná a řekla mi to.
****
Večeroles usnul v klubíčku.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.
Kráčí po mýtožině.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.
Nebezpečí!
Srdce královnina vojáka je šíp.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

A/N: Věnováno úžasným dokonalým organizátorkám DMD. Jste úžasné a milujeme vás! Ale remcat samozřejmě musíme, bez toho by zadávání témat nebylo úplné ;) Bylo to skvělé!
****
Je večeroles. Podzimní stmívák.
Všechno životné se stočilo do klubíčka a usnulo.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.
Měsícodlak vyluzuje houkavé skřeky. Kchrrrrá!
Holčička kráčí po mýtožině a ustrašeně se rozhlíží.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.
Šustí jí praská pod nohama, motýli s máslem na ni útočí ostrými křídly.
Před chvílí ji pronásledovala houpací vážka.
Ale největší nebezpečí číhá za růžovořem.
Velké červené srdce královnina vojáka se papírově dme.
Rudý trumf se založeným šípem.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

„SETNĚTE jí hlavu!“ Srdcová královna vykvíkla tou nejhorší fistulí, jakou kdy Alice slyšela. Pár karet otráveně zamručelo, jiné protočily oči. Ale královna je královna, takže než se Alice nadála, předvedly karty úchvatnou vojenskou přehlídku. Nastoupily na malé nádvoří, obklopily Alice a mířily na ni kopími.
„Mám pocit, že tohle už ani není vtipné,“ povzdechla si Alice.
„Nebraň se, bude se mi to líbit,“ usmála se Srdcová královna vražedně. Alice tedy dál stála uprostřed nádvoří a nechala rozličné karty, aby se ji jedna za druhou snažily propíchnout. Marně.
Srdcová královna se smála, Alice nikoliv.
„Ne, vážně, konec. Tohle je debilní role-play.“

"Ve hnízdečku tiše sladce usnul pták
a svačina sviští vzhůru do oblak..."
dodeklamoval právě Švec. Plch vytrhnuvší se ze spaní zapěl: "Sviští, sviští, sviští..." Štípli ho, aby přestal, a Plch se nechápavě zeptal: "Co máte proti Svišťům?"
"Jsou strašně nezvedení!" vykřikl Švec. "A maří čas!" Rozplakal se a utřel si nos do ubrusu.
"A pijí kávu," pronesl hrobovým hlasem Zajíc Březňák. Všichni pohoršeně zakroutili hlavou. Plch usnul.
"Mladí Svišťové by neměli pít kávu, to je pravda, někde jsem to četla," rozpomněla se Alenka. "Není to zdravé."
Švec se rozplakal ještě víc a nepřestal, dokud mu nenalili za krk šálek čaje.

Poznámka (omlouvám se za délku): S několika přestávkami se již přibližně od počátku 19. století udržuje na velikonoční neděli v Budyšíně (v Sasku, v Horní Lužici) zvyk koulení vajec z kopečku Protschenberg (lužickosrbsky Hrodźišek). Německy Eierschieben, lužickosrbsky jejkakulenje. Tradice vznikla tak, že se sházeli bohatí měšťané z Budyšína a házeli po svahu vejce a další potraviny (viz drabble), kde je chudina chytala. Dnes je z toho velká sláva, ale házejí už jen rodiče, a to umělohmotové míčky, občas organizátor hodí sladkosti. Děti je ve svahu chytají a určitý počet míčků si můžou vyměnit za různé hračky. Více informací o tradici třeba zde. Ale teď se vraťme do poloviny 19. století a vzpomeňme si i na Alenku v Říši divů...
Ostersonntag, konečně! Alice spolu s ostatními dětmi běžela pod Hrodźišek. Bohatí budyšínští měšťané se pomalu scházeli nahoře na kopečku. Pohled na rozdováděné děti v roztrhaných šatečkách pobíhající bosky po svahu nabízel zábavnou podívanou. Po chvíli začali po trávě koulet vajíčka, housky, jablka a oříšky. Droboť se na ně vrhla jako egyptské kobylky.
Alice si chytila jablko. Na housku nebyla dostatečně rychlá. Po chvíli se kolem kutálelo vajíčko. Rychle, rychle! Běžela dolů ke Spreevě, ale vajíčko se ne a ne zastavit. Natáhla po něm ruku – zakopla. A pak jen padala – a padala, vajíčko pevně v dlani. Dopadne až na konec světa?

Alica došla ku stolčeku, na ktorom bol koláč tvaru srdca s ľavou stranou žltou, pravou hnedou. „Som zvedavá, čo sa stane, keď ho ochutnám.” Ochutnala zo žltej strany. „Fuj, ten je hnusný.” Koláč aj stolček sa zrazu zmenšili. „Aha, zväčšila som sa. Skúsim druhú stranu”. Ochutnala hnedú časť. „Mňam, sprava je fakt dobrý.” Ako očakávala, koláč sa zväčšil na pôvodnú veľkosť. „Dám si ešte.” Koláč aj stolček sa zasa zväčšili. Alica vyšplhala na stolček a zas odjedla. Už bola veľká iba ako koláč. „Usadím sa v koláči, keď budem hladná, tak z neho odjem a hneď ho budem mať viac.”