Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Mám jich okolo sebe spoustu.
Krásných a malebných (též slovíček hanebných - ty však nechme spát, o těch si nechceme povídat).
První mi šeptala maminka, když jsem byla malinká.
Pak přišly první lásky, něžné jako sedmikrásky.
Co řekne muž z lásky ženě, je navždy v srdci uložené.
Mé dítě, moje pýcha, pro něj moje duše dýchá, když poprvé se z breptání oslovení máma vymaní.
Pak spousty otázek a ptaní nás k odpovědím popohání.
Však co nám srdce otevírá, je nejkrásnější v nitru víra, že dítě, přítel, bratr, muž, každý kdo to vysloví, zlomí samoty okovy.
Stačí tři slůvka "Mám tě rád."
Dny po bitvě plynuly v pomalém rytmu. Tesař láskyplně laskal šíji příďové figuríny.
„Zase budeš fešanda,“ šeptal když zručně přitesával rukáv šatů. Jeho druzi pracující na opravě zábradlí mu souhlasně přizvukovali.
Dvojice námořníků na zádi dostala štětce a vědro s barvou. Hrubé ruce umně vymalovávaly písmena, která široko daleko hlásala jméno šalupy. Betsy. Krasavice mezi všemi. Žluť se zlatavě leskla ve slunci.
„Ták. Ještě tě tu trošilinku vyzdobím. Přece nebudeš jak nějaká šmudla,“ mumlal si pod vousy starší z lodníků, zatímco štětec kroužil kudrlinky.
V hrudi dřevěnné panny tlouklo srdce lodi. Ve jméně její duše. A tu je potřeba hýčkat.
Cestou TS CESTA byl 2. 8. 1979 získán důvěryhodný poznatek, že vazební stíhání 10 čelných představitelů nepřátelského uskupení VONS citelně otřáslo prostředím vnitřního protivníka, zároveň ale prostřednictvím tzv. falešné solidarity aktivizovalo další protisocialistické živly. Podle objekta akce ZINA „tohle moc asi nečekala, deset z nás zavřeli, dvanáct dalších se přihlásilo“. Informaci, že do VONS vstoupilo 12 nových členů, se navíc podařilo přes bezpečnostní opatření předat i vazebně stíhaným, možná cestou Václava Havla, který byl propuštěn na pohřeb svého otce. Seznam nových členů navíc neznámý pachatel vyryl na dveře do vycházkového dvora NVÚ Ruzyně, kde si to vazebně stíhaní mohli přečíst.
X. správa − správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli
VONS − Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
NVÚ − nápravně výchovný ústav
Obhajoba: "malebné sdělení" pro zavřené bylo vyryto ("vymalováno") na dveře.
Byl to senzační den a pořád ještě je. Já jenom, že ta „procházka“ v parku vyšla na osm kilometrů, a to Silke uznala, že Glienicker Brücke necháme na zítřek. Teď stojíme u zábradlí u řeky, klábosíme a já nenápadně přešlapuju z nohy na nohu, zatímco mi Silke ukazuje dračí loď. Normálně, dračí loď si to šine kolem a my koukáme na děcka v ní a já si v duchu ukládám to slunce a naše doteky na příště. Na zlý dny.
Je to malý zaklínadlo: Holländisches Viertel, Freundschaftsinsel, Alexandrowka…
Silke by se mi smála, ale ta slova vážně mají svoje kouzlo.
Slasti i strasti renesančního kavalíra...NESOUTĚŽNÍ
Jak jsi krásná, přítelkyně, jak jsi krásná.
Tvé prsy...
ŠKRT
Ne, tohle určitě zná. Zkusím to znovu a jinak.
Srdéčko bolí,
v krvi plavaje,
tvé milosti žádaje...
ŠKRT
To ne, krev a bolest, to není nejlepší způsob, jak jí povědět, co je mým záměrem.
Pod nebem roste to stvořenie,
pro něhož jímá mě hořenie,
jiného než květu růže v srdci nemie....
ŠKRT
Tomu asi nebude rozumět.
Ó má najmilejší, krásná paní,
já sem se zapálil v tvém milování,
že hořiem právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnúti ke mně sem!
To už ne naprosto jasné...
Básně jsou úryvky z Písně písní, tzv. Závišovy písně, Slóvce M a na závěr útržek z Májového snu od Hynka z Poděbrad, hříšníka a chlípníka v očích soudobé šlechty, ale jinak hodně príma chlapíka.
Tyrion rozložil pergamen a začetl se:
„Sněm nejmoudřejších se sešel, aby vyhodnotil znamení a zprávy ze všech koutů Sedmi království. Staří mistři rokovali dlouze, nechtěli nic ponechati náhodě, proto probírali věc ze všech úhlů pohledu. Zájmem jejich bylo dosáhnout shody, aby nikdo nemohl je podezírat, že preferují jeden z rozličných názorů. K cíli, jakkoli obtížnému, dospět se jim podařilo po dni, noci a dni náročných debat.“
„Co píšou?“ vyrušila ho Shae.
„Že zima ještě nepřišla,“ shrnul.
„To ti musí psát až z Citadely? Nestačí se podívat z okna?“
„To by taky šlo. Ale pár desítek lidí by ztratilo teplé místečko.“
Klany z jihu je nazývali Banuk - Lid Severu. Ale ti, kteří žili za Průsmykem a bojovali s mrazem a ledem, si říkali jinak. Byli Lidem písní. V písních se ukrývaly hrdinské příběhy i melancholické smutky. Ve slovech i beze slov předávali si příběh o rusovlasé lovkyni, jež ovládla oheň, mráz i elektřinu, o dívce, která krotila šelmy, o cizince, která se odvážila vyzvat náčelníka a vyhrála.
Ještě dál na severu, až u Hromového bubnu, zpívali o ženě, jež rozmlouvala s horou.
A jeden muž si nesl v srdci melodii o křehké krásce, která pouhým lukem a šípy zabila ohnivého démona.
Děje se někdy mezi prázdninami, kdy se stalo toto: http://sosaci.net/node/29489 a Vánocemi. Teddy ještě stále studuje léčitelství.
Šestnáctiletou Megan očarovala kniha Malý princ. Snaží se útržky předat v dopisech Teddymu. Ten odpovídá chabými vtípky.
...Nakresli mi beránka...
Teddy reaguje anatomickým nákresem ovčích vnitřností.
...Děti musí být k dospělým shovívavé...
Buď tedy shovívavá, děťátko.
...Dej pozor na baobaby...
Baobab je pro léčitele absolutně nezajímavý.
...Řeč je pramenem nedorozumění...
Potom nechápu, proč pořád mluvíš.
...Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné...
Copak jsem slepý?
Teprve na slova – Stáváš se zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži, přijde správná odpověď – Těším se na tebe, růžičko moje.
Taky se těší. Brzy budou Vánoce.
Tentokrát je moje s bídou půlka. Za všechna malebná slová uctivě děkuji panu Saint-Exupérymu.
"To je starý jev," přidal se opat k debatě o kvartách. "Nedovedu posoudit, jak moc je známý obecně, ale můžete ho sledovat v celém gregoriánském chorálu. Konkrétní seskupení tónů má konkrétní, jasně definovaný význam. Například noty la-si-do-re v tomto pořadí ilustrují smrt a vzkříšení našeho Spasitele. Takže když na nich leží text libera me, už není nutno ke způsobu toho osvobození nic dodávat, je vyřčený hudbou. Proto jsem se," obrátil se k Severinovi, "na tebe tolik zlobil, když jsi to místo podložil slovem miserere, vzpomínáš?"
Ayremu zazářily oči. Zazpíval: "Bene pater, il-lu-u-mi-na me-e!"
La-la-si-do-re-re-mi.
Opat ho dojatě uchopil za loket.
Ten jev se drží dodnes, i když konstrukce už nejsou tak složité jako u gregoriánského chorálu. Funguje to zhruba stylem "kde text mluví o údolí, melodie klesá, kde o výšinách, melodie stoupne". Obdobně pokud je text smutný, melodie nebude vesele poskakovat, ale půjde dolů po nevelkých intervalech, a naopak když se zpívá o něčem veselém, melodie jásavě poskakuje někde nahoře a obecně stoupá. Srovnejte například tuto skladbu a představujte si mapu republiky nebo sebe v typické české krajině (pole, kopce, na obzoru hory).
Trochu těžší, ale pořád i pro nehudebníka možné, je vysledovat to, o čem v drabblíku mluví opat. Ta sekvence tónů se v duchovní hudbě objevuje často. Hledejte například tady všechny části, kde melodie nepřerušeně stoupá čtyři a víc tónů za sebou, a podívejte se, jaká část modlitby na tom místě je. (Poprvé se to velmi slyšitelně objeví na slově Christum v mužských hlasech.) Tato skladba je renesanční, anglického autora; opat ji v Anglii už nezažil, ale Severin mu mohl přinést notový zápis.
„To po mně nemůžete chtít!“ zařval Snape.
„Můžu, chci a musím,“ odvětil klidně Brumbál.
„Je to dítě!“
„Ano, vím, kolik malému Longbottomovi je.“
„Navíc, on přece není jediný, kdo se narodil na sklonku července. Ve stejný den přišel na svět i Harry!“
„Ale to Voldemort neví.“
„Až to zjistí, půjde i po něm.“
„Pokud uvažuji správně, nebude mít důvod. Jeho protivník již bude vybrán.“
„A co když se mýlíte? Hodláte riskovat život dítěte, abyste si potvrdil svoje teorie?!“
„Hodlám ho riskovat, abych ukončil tuhle válku.“
***
Temnému pánovi zněla slova Věštby jako rajská hudba...
...Severus v jejich ozvěně slyšel burácet peklo.
