DMD č. 29. pro 29. 4. 2018. Téma: Tetovaný

Čas se Jáchymovi zapichoval do kůže jako tenoučká jehla. Napřed minuty, pak hodiny, dny, měsíce, roky… staletí. Navenek po nich nezůstávaly stopy. Jen uvnitř se kroutily a protínaly jako cestičky po červotočích.
Byl by rád, kdyby po těch letech, kdy se nedělo žádné velké zlo, kdy nebyl žádný Filip, kdy jen čekal, něco zůstalo. Roky bušily do jeho neexistující kůže jako kapky ocelového deště, a do slov se to vepsat nedalo. Byl duch a duchové se kreslí špatně. Odmítal pózovat v prostěradle. A hrdinskou píseň si zasloužil spíš Filip.
Zbyly jen neviditelné cestičky času, o kterých věděl jen on sám.

Přiznávám, jsme mafie jako každá jiná. Nenajdete u nás sice rituální jizvy, perličkové implantáty, či obrazce vyřezávané do kůže, ale dá se říci, že něco podobného také máme.
Nad 700 Elo má každý člen vytetovanou šachovnici, nad 1200 Elo mame pod každé políčko této šachovnice implantovaný drobný magnet, a nad 1800 Elo i někde na těle pod kůží zašitou pohotovostní sadu figurek z chirurgické oceli.
Přeci jen, můžete se dostat na divná místa na světě, v některých vězení nejsou natolik slušní, aby slušně vychovanému šachistovi poskytli jeho drogu.
Říká se, že Velmistři mají zašité šachové hodiny, a náhradní sadu figurek.

Každé slovo je jak popíchnutí jehlou.
Každý pohled jako kapka inkoustu.
Zapisuješ se mi do srdce a ono to bolí.
Tolik slov, která zůstala nevyslovena.
Tolik pohledů, které směřovaly jinam.
Zabodáváš se mi do srdce a ono to bolí.
Ticho probodené jehlou.
Letmý dotyk ve tmě.
Jsme spolu spojeni a ono to bolí.
Žádné slovo, které vyslovíš, nezní správně.
Žádný pohled, který mi věnuješ, mě netěší.
Mám tě zapsaného v srdci a ono to bolí.
Všechna slova už jsou zbytečná.
Všechny pohledy tak strašně fádní.
Jehla v kupce hluku.
Pohled z velké dálky.
Stojíme každý sám a ono to bolí.

Seděly spolu v koutě kavárny, kde na sebe ve Vídni poprvé narazily. Venku pršelo, ovzduší bylo unavené a káva lahodná.
„Co si slibujete od života v hříchu?“ zeptala se Nora, míchajíc v pravidelném rytmu tekutinu temnou jako hlubiny Hádu.
„Máte o mně nízké mínění,“ odvětila Karoline. „Když myslíte, že jsem dosud žila jako světice.“
„Nejsem první žena, kterou si zamýšlíte ponechat?“
Pauza. „Jste,“ odvětila nakonec.
„Mohla bych utéct s potetovaným námořníkem?“
„Násilím vás zde nedržím.“
„To je ovšem lákavá představa.“
„Dnes večer tedy strávíme na řece,“ pohlédla na ni vražedně. „Pan manžel bude mít radost, slyšela jsem, že nenávidí lodě.“

The airpoirt was outside the watched perimeter. Risa could portal. But didn’t know where.
At least it was easy to get lost in there.
She made a beeline for restrooms. Tied her red scarf over the wound. Keep it tight so it doesn’t bleed.
The shock was setting in. She continued to walk, looking around frantically.
A tatooed hand waved at her from around the corner.
Tiger.
“You found me...”
“We have a chopper here. Let’s go.”
He started to walk towards the security checks.
“I can’t go through,” Risa protested. “I have a knife.”
“Where?”
“In me.”
Tiger cursed.

„Tak dnes si procvičíme použití slov označujících nějaké činnosti. Kdo se hlásí?“
Pan profesor se snaží nevidět ruku pana Kaplana.
„Ano, slečno Mitnicková?“
„V mládí jsem milovala lyžování.“ přepečlivě vyslovuje slečna Mitnicková.
„Ano, tak je to správně – lyže, lyžovat, lyžování.“ připomíná pro ostatní.
Třepotající se ruku nelze již déle ignorovat.
„Pane Kaplane?“
„Mlátě milovat tetování.“
„Fůj, Káplan tétováný!“ zhrozí se paní Moskowitzová.
„Ukaš, Kaplan, ukaš!“ volá pan Pinski.
„Tetování?“ nemůže pochopit pan profesor.
„Dyš máma pryč, pšijít teta, já mílovat, ona buchta, chráčka!“
„Že pro vás teta měla hračky?“ snaží se uhádnout.
Rozesmátý pan Kaplan horlivě přikyvuje: „Ona suprový tetování.“

Jindřich hleděl na svého vnuka za sklem. Mlčel.
Dobře si vybavoval operaci, při které se trojice učitelů během návštěvy časových tunelů připletla do operace Nutrie, která skočila akutní záchranou Vraspírova života pomocí transfuze Markovy krve.
V Danielově případě však nebyl "rituál nevinné krve", jak se přezdívalo léčbě pomocí krve osoby nepatřící ke strážcům, nutný. Jeho zranění se nezdála být fatální.
Marka nyní zdobila malá rudá kapka na vnitřní straně pravého zápěstí. Tetovaný kantor díky tomu požíval mezi členy Stráže času značné vážnosti.
"Můžu za ním?" vytrhl Jindřicha z úvah Vraspírův hlas.
"Na chvíli. Jen vy," svolil lékař.
Jaroslav dotčeně sykl.

Nevěděl, jestli se mu to zdá, ale měl pocit, že tetování na Armidově těle pomalu mizí.
Už to bylo půl roku, co jeho bývalý milenec Léčitel, uzdravil současného. První týden Armid jen spal a pil bylinkové čaje. Druhý týden si je Léčitel zavolal.
„Armid už je natolik silný, že snese další fázi léčby. K té však jste potřební oba. Tvůj dračí princ, Yvane, se pro tebe všeho vzdal. Co jsi ochoten obětovat pro jeho zdraví ty?“
„Taky všechno.“
„I krev?“
Zaskočil ho, ale dlouho se nerozmýšlel, přikývl.
Nazítří Léčitel vytetoval Yvanovou krví obrazce na Armidově kůži. Až vyblednou, uzdraví se.

Když jsem cestovala Aldormou, zjistila jsem, že se začíná objevovat víc dobrodruhů a cestovatelů, kteří se snažili obchodovat s novým a exkluzivním zbožím. Někteří z nich byli relativně nenápadní a snadno splynuli s davem. U jiných bylo na první pohled jasné, že jsou jiní. Jeden tetovaný muž v hostinci vyprávěl hostům příběhy ze svých cest.
Bylo to jako poslouchat příběhy od Karla Maye o indiánech. Tento muž chvíli žil mezi barbary a jejich způsob života připomínal naše indiány. I to tetování měl na počest činů, které mezi nimi předvedl. Byl to znak hrdinství i toho, že ho přijali mezi sebe.

"Siriusi?" oslovil Remus svého kamaráda tiše.
Muž se s úsměvem ohlédl, hned ale zvážněl.
"Ano?"
"Viděl jsem ta tetování na zádech. Z čeho jsou?" zeptal se starostlivě.
Sirius ztuhl, rychle se ale pokusil uvolnit, než to Remus postřehne.
Nikdy mu neřekl, jak ho zatkli. Jak se poprvé cítil, když procházel branami Azkabanu. Jak moc se těšil na milosrdný spánek, který alespoň na chvíli poskytoval úlevu. Jak se děsil každého dne a prosil o smrt.
Nikdy mu neřekl, že za každý z těch dlouhých roků má na zádech vytetovanou jednu psí stopu.
"Tohle? To nic není. Mladická nerozvážnost ještě ze školy."