DMD č. 29. pro 29. 4. 2018. Téma: Tetovaný

Ayre a Severin se skláněli nad věkovitým pergamenem. Linie písma zůstávaly zřetelné, přesto byl rukopis téměř nečitelný.
„Memento, Domine,“ ukázal Severin.
Ayre přikývl. „Tady vidím lucernam. Nebo lucernarum... Na zbláznění! Kulatá písmena vzájemně k nerozeznání, v každém druhém slově ligatura... O těch mušincích, co jim otec Whiting nadneseně říká notový zápis, radši nemluvím. Škrábance a puntíky, jako by si s tím pergamenem vyřizoval osobní účty divoký kocour!“
Severin obkružoval písmena ukazovákem. „Paravi lucernam. Už vím!“
A zanotoval zpaměti.
Ayreho dirigentská ruka začala črtat do vzduchu čárky a obloučky.
Melodie se chvěla kolem základní linky jako blyštivý vzduch pouště nad karavanou.

V jedné hospodě v Baldur's Gate družinu překvapil zlobr - nájemný vrah.
"Ty být Elysand!" udeřil na Elysanda. "Železný trůn na tebe vypsat odměna, a já tě teď zabít."
Elysand si zlobra kriticky prohlédl. "Ty mě ale nemůžeš zabít," pravil klidně, "bylo mi předpovězeno, že mě zabije muž s tetováním quasita na tváři, a to ty nemáš."
"To nemám," posmutněl zlobr. "Co já teď dělat?"
"Ve vedlejší čtvrti je tetovací salón, tak tam můžeš zajít a nechat si to tetování udělat," poradil mu Elysand.
Zlobr se rozzářil. "Tak jo!" Otočil se a odešel.
"Dobrý trik, Elysande," řekla Jaheira. "Bod pro tebe."

Maui seděl v jeskyni, jediném stínu, který mu maličký ostrov poskytoval.
Přemýšlel o životě. Co jiného mu zbývalo, staletí nepotkal živou duši. Nebo mrtvou duši. Jedinou společnost mu dělaly hrdinské příběhy vytetované do kůže. Vzpomínky na lepší časy, které se třeba už nikdy nevrátí. Nesmrtelnost může být prokletím. I pro tak veselého boha, jakým Mauí vždycky byl. Co na tom, že dal lidem oheň. Co na tom, že pomáhal všemu živému. Plavat nedokáže. Ze svého malého vězení se nikdy nedostane. Zůstane tu sám, věčnost za věčností.
*
V dálce se objevila podlouhlá skvrna. Stále se zvětšovala. Poprvé Mauí pocítil malou naději.

Zdeprimovaný Taxus hledí na kupičku menhirků, kterou mu na dvorek vyklopil obtloustlý Gal.
„Je na nich i značka výrobce,“ ujišťuje ho spokojený Asterix.
„Úžasné,“ komentuje výběrčí kysele.
Obelix mezitím přerovnává přilbice ve vozíku.
„Tak zase někdy!“ vyhoupne se Asterix na kozlík. „Byla radost s tebou obchodovat, výběrčí… Jak že se vlastně jmenuješ?“
„Taxus Tetovaný…“
„Zajímavé, máš nějaké tetování doopravdy?“
Výběrčí odevzdaně přikývne.
„Ohó, a můžu ho vidět? Prý je to nějaká nová móda.“
Taxus jen vyhrne rukáv tóga a nastaví směrem ke Galovi rameno. Má na něm černým písmem vyvedeno: ´Miluji daně´.
„Výstižné, řekl bych,“ komentuje Gal s potlačovaným smíchem.

"Na co koukáš?" utrhla se na ni stařena.
Holčička se nenechala jen tak odradit: "Ještě nikdy jsem neviděla tetování, jako máte vy."
"Pche, co ty víš, bledé pískle. Tohle není tetování, to je moko," řekla stařena a pořád zněla naštvaně.
"Moko?"
"Znamení válečníka a lovce," vysvětlovala trochu mírněji. "Můj otec měl celou tvář pokrytou moko, byl to velký muž."
"A proč vy nemáte celou tvář? Nejste tak velký lovec?" malá byla zvědavá.
"Nejsem o nic menší než velký náčelník Mata. Ale už není, kdo by mi moko udělal. Jsem poslední na světě."
"Zajímavé..." pískla holčička a nechala Maorku o samotě.

Vítr něžně hladí po tváři a zlaté nebe pod nohama voní. Jana ho nabírá plné hrsti, dlaně celé žluté a hnědé. Teta rukavice zavrhla, ruce stvořil pánbůh k práci, ať slouží svému účelu.
Sem tam se tmavá šmouha objeví i na loktech, dnes ji dlouhé rukávy nehalí až k zápěstím, dnes je má krátké a kůže zvyklá šerých pokojů lačně pije sluneční žár. Pod vidinou sladkého medu pookřál i dozorce a vypustil pilnou včelku ven. Ta zvesela poskakuje, bílé zuby probleskují v úsměvu.
Květen v Janě zpívá a poprvé po mnoha dlouhých, chmurných letech má i ona pocit, že rozkvétá.

"I demand to know, how you got in!" The Doctor repeated grumpily.
"I regenerated," the woman kept shouting. "I can't find my tattoo!"
"Grandfather," Susan said. "You know the Corsair!"
"Yes, the Time Lord who ran away from the initiation after one look at the Untempered Schism," the Doctor smirked.
"I heard you think you're special," he continued. "With your Ouroboros destiny. Whatever that is."
"I'll do it - I have that kit from Marco Polo's expedition."
***
Smiling, the Corsair admired his Ouroboros tattoo.
"Thanks, old man."
"Still the first body, Doctor?" He continued. "Don't worry, you'll get something better eventually."

Jsou to dvojčata. Nevím, která mě viděla, proto musím zabít obě.
Jednu jsem dostal. Šlo to rychle. Není dobré se vracet pozdě v noci sama. Tělo jsem odtáhl k sobě do sklepa, tam ho zakopu. Vida, na paži má zajímavé tetování.
A už mám i druhou. Bylo to sice náročnější, ale podařilo se. I tahle má na paži stejné tetování. Asi nějaké sourozenecké znamení.
Konečně jsem svůj problém vyřešil.
Co je to za chlapa? Neznám ho. Budu si muset dávat pozor.
Proč jsem svázaný? A ten chlap, proč má nůž?
„Byli jsme trojčata.“ A ukáže mi stejné tetování na paži.

Protáhla se a přivřela oči ve slastném kočičím výrazu. Možná by i předla, ale to mohou jen malé kočky. A ona byla velká šelma.
"Ještě to bolí?" zeptala se.
Políbil ji kousek za ucho, kde začínalo její tetování.
"Bolí a bolet nepřestane, má lásko."
Tak jako mají jiní milenci zálibu v počítání pih, ona ráda počítala jizvy a značky na jeho kůži. Jen s tou novou jizvou, kterou zanechalo na jeho duši zklamání a zrada si nevěděla rady.
Přivinula se k němu jako nasycená lvice k antilopě.
"Už jsem tě potrestala dost, má lásko. Teď bychom se měli naučit odpouštět."

Chvíli bylo ticho, v němž se oba zabývali především skrýváním svého svědomí. Časy byly zlé a v Temerii snad ještě horší než všude kolem. I ti, kteří nechtěli víc než se skloněnou hlavou obdělávat svá pole, o tu hlavu až příliš často přicházeli. A co bylo nejhorší, nemohli za to v mnoha případech vojáci, lapkové nebo vůbec lidé. Válka otevřela cestu silám, které už několik generací znali lidé jen z večerních vyprávění u piva.
Zvenčí se ozvalo několik těžkých kroků a dveře vpadly do místnosti, utržené z pantů. Ve světle ohně se na jejich místě rýsovala mohutná, hustě tetovaná postava.