DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

Má nejdražší Veličenstvo Viktorie,
doslechl jsem se, že máte stále ještě problémy s parlamentem s plánováním svých návštěv v opeře. Velmi mě rmoutí představa, že nejste šťastna. Rád bych setrval po Vašem boku a byl Vám oporou. Ovšem jak jste sama řekla, působím arogantním a zbytečně intelektuálním dojmem, těžko bych Vám v této situaci mohl být nápomocen čímkoliv jiným, než dobrou radou.
Rovněž mi bylo sděleno, že ačkoliv je toto naše soukromá korespondence, stále se musím věnovati pouze tématům hudby, umění a počasí. V tom případě tedy mohu jen doufat, že na Buckinghamský palác neprší.
S láskou
Navždy Váš
Albert

Daleko na západě žije chlapík, kterýho jsem potkal a kterýho můžete úplně s klidem potkat i vy. Je milej, je to milej člověk. Rád si s váma pokecá, pokud ho pozvete na panáka. Jenom vám doporučuju, abyste ho nedráždili a vynechali v konverzaci pár věcí.
Tak předně - koberce. Potom se vyhněte Číňanům. Netahejte do řečí špinavý podvlíkačky a slipáče. Taky se úplně nehodí mluvit o zeleném laku na nehty. Pocuchat nervy by mu mohlo i hořící auto a sem tam i nějaký to vulgárně vaginální umění. Ale hlavně, hlavně ten tépich.
Je to člověk a o člověka tady jde především.

Pečlivě se drží co nejdál od okraje plošiny a zhluboka dýchá. Paní učitelka to jistě myslela dobře, ale téma Naše rozhledny pro ročníkový projekt jí byl čert dlužen. Stejně jako Svatý kopeček, který si vybral Vilda. Navíc naděje, že budou děti víc zajímat zvířata než nějaká dřevěná věž, selhala. Stejně jako ta, že po ní podědily alespoň slabou akrofobii. Ani náznakem. Beze strachu pobíhají okolo zábradlí, nadšeni skvělým výhledem.
„Mamí, pojď se podívat, mamí.“
S křečovitým úsměvem se posune o krůček blíž k zábradlí. A to ještě musíme na Tildin Boubín, bleskne jí hlavou. Některá témata by se měla zakázat.

Záblesky paměti Badateli pomáhaly. Věděl, že by se nějakou dobu měl držet od zdroje Změny dál. Po týdnu se ale odvážil zpátky.
Díval se na vše, jako by to viděl poprvé. A svým způsobem to byla pravda, uvědomoval si, že něco zná, až když to uviděl.
Detektor.
Tiše cinkal. To znamená, že je tu stabilizovaná Zóna. Podle záznamu se intervaly cinkání neměnily.
Udělal radši nový záznam, co kdyby.
Jeskyně vedoucí hluboko dolů. Tam, co sotva dosáhne světlo od vchodu... křižovatka tří cest a smutné sluje.
Pár pokrývek, nějaké zásoby...
O hromádce skoro světélkujícího kamení v rohu si ještě nedovolil uvažovat.

Jaká témata zakázat?

Taková, co spolehlivě vedou k hádkám.
Taková, co rozdmýchávají nenávist, nacionalismus a rasismus, co vedou k nepokojům, válkám.
Taková, která zraňují, i když bez krve, co urážejí, ponižují, pohoršují, co vedou k malomyslnosti.
Taková témata, co podobně jako vítr oheň, rozfoukají závist a neukojitelnou touhu po majetku, nebo touhu ovládat masy.
Témata, která propagují lži, co brutálně a nekompromisně znásilňují mysl druhých a překrucují nebo zamlčují fakta. Co nutí druhé, aby řečníkům uvěřili, co vyhrožují použitím drsných donucovacích prostředků.

To všechno by bylo dobré zakázat.
Žel pouhá existence zákazu ještě nezaručí, že tato témata nepřijdou na přetřes.

Znala jej jako tatínkova hosta, diplomata oriadského knížete, uhlazeného, zdvořilého muže s chladnýma, šedýma očima a tmavými vlasy. Tatínka převyšoval víc než o hlavu, jeho výšku ještě podtrhovala štíhlá postava. Nosil strohý oděv bez ozdob, k osobě urozeného původu, natož knížecímu vyslanci, se skoro nehodil. Byl pravým opakem lacinijských rytířů.
Pak ji zachránil z hořícího domu. Slíbil, že se o ni postará a odveze ji do bezpečí. Zabil kvůli ní dva muže (ano, věděla i o tom druhém, který je chtěl přepadnout v noci).
„Kdo jsi doopravdy?“ zeptá se ho později.
Je to první otázka, na niž jí Rotolf neodpoví.

Profesor Gelwan Cancillogis, hlavní knihovník Aagrenské magické university má mimo jiné v popisu práce rozřazování knih.
"Tak co tu dnes máme?"
"Nějaká pozůstalost, není mi to povědomé," odvětil asistent.
""Pokročilá bojová kouzla" - běžné - bez omezení.
"Nekromancie v praxi" - docela popisné - na vyžádání.
"Tajemství a síla Arachnixu" - to by mě zajímalo, na co to měl, každopádně - pouze s povolením.
"Codex Torturo" - velmi grafické, to je hmmm Torganurův dezintegrátor? ... - To dejte rovnou do archivu.
A tohle? Žádný název, a ani autor. Psáno, počkejte, to je starotrpasličím písmem zapsaná staroelfština..."
"A co s tím mám udělat?"
"Sakra, matematická magie! - oddělení s nejvyšší ostrahou."

Teď přijdou na řadu křídlatci. Dám si další zákusek.
„Tehdy v horách, pamatuješ, Saabe, měli aspoň tři metry. Křídla bys mohl použít místo padáku.
„Nenech se vysmát. Já viděl pětimetrový.“
Ještě neproběhli ohňovci. Doliju si víno.
„Když já likvidoval ohňovce, tys ještě nebyl na světě, mladej.“
Co ghomini? Královsky se bavím.
„Já zas lovil ghomina. Tehdy v propasti, pamatuješ?“
„Ghomina? To už nevím, taková prkotina… to já, já bojoval s létavci z Galwarthy!“
Strnu. Sklenice mi vypadne z ruky. Vyběhnu z místnosti.
„Volové,“ zaslechnu Riaggona, když zavírám dveře. „Copak nevíte, že tam zůstal Chris? Tohle téma je před Šejlou tabu!“

Měli ty rozhovory velice rádi, to si uvědomoval. Sám to ostatně necítil jinak. Vyprávění o známých místech, příjemných zážitcích, to přece zahřeje v duši. Některé vzpomínky obzvlášť. A tak to nějakou dobu nejen toleroval, ale i podporoval.
Jenže časem změnil názor. Možná ty hřejivé vzpomínky spíš demotivují. Připomínají všechno, co je momentálně nedosažitelné, a o to horší je potom čelit mrazivé realitě.
A tak se jednoho rána k tomu nepopulárnímu opatření odhodlal. Vydal okamžitý zákaz rozhovorů o čemkoli, co souvisí s teplem, horkem, ohněm, prostě vším obdobným. A místo toho začal určovat povolená témata hovoru, která pro ně byla aktuálnější.

Ale já píšu do DMD teprv druhej rok. Tak co, vnitřní hlasy, poradíte? Mně totiž tak nějak nic nevadí, napíšu první věc, co mě napadne...
“Není nic, o čem nerada přemýšlíš?”
O realitě.
Pokud se v realitě nestane nějaká katastrofa, že ano, třeba zemětřesení, nebo něco vyhoří...
“EHM. Nebo ještě lépe, tsunami.”
Moje milá, chceš mě ranit?
“Alespoň se shodneme, že tohle téma nesnášíme oba.”
Mě katastrofy zajímaj, jen z toho pak mívám dost blbý stavy.
Nemohu než souhlasit. Zakázat tsunami, neosobní pokrytecké řešení vlastních omylů.
“Říkala téma. TÉMA tsunami.”
...a z toho by přitom mohly být takový dobrý drabble.