Klub přeživších (originální)

Měl jsem Jacka rád a vím, že on měl rád nás. Jako jediný ze skupiny jsem s ním nikdy nespal, ale dovedli jsme si dlouze a pěkně popovídat.

Snažil jsem se zabránit tomu, aby ho odvezli. Nemlčel jsem, když na něm tři klečeli a svazovali ho, a zastoupil jsem jim cestu, když ho nakládali do auta. Rozbili mi nos a dostal bych i druhou nakládačku, kdyby mě dva z našich neodtáhli dost daleko.

Snažil jsem se přesvědčit každou živou duši, aby Kojoty s Jackem nenechali odjet, ale nikdo se k mému žalostnému odboji nepřidal. Nepípnul ani jeden z těch sráčů.

Po dlouhé době kontakt s novými lidmi.
Říkali si Kojoti a Jack by těžko našel přiléhavější jméno. Byli to překupníci, podle Billa i agresoři, a přivezli s sebou spoustu věcí.
Glennovi padl do oka starý Chevrolet s korbou plnou kanystrů paliva. Byl k mání, ale o ceně se muselo diskutovat. Za Kojoty jednal muž s krásnou redfordovskou tváří; mluvili s Glennem dlouho a stranou.
„Za auto si vezmeme toho kluka,“ řekl Redford tak, jako by bylo ujednáno.
V Jackovi by se krve nedořezal. „Mě? Ne, ne, to..."
Okolo něj ticho.
„Masone, Chrisi, Bille – řekněte přece něco!“
„Potřebujeme to auto, Jacku.“

Malý kostelík, úplně obyčejný, ale Mickovi stačil, aby si v něm s Bohem promluvil. Přinesl s sebou výčitky svědomí a provaz.
„Nevím, jestli ještě někde seš,“ řekl do prázdna z lavice v první řadě. „I tak ti chci říct, že už je toho trochu moc.“
Vedl monolog doprovázený ševelením větru. Dřevěné trámoví nad ním poklidně vrzalo. Vyprávěl Bohovi hlavně o Jess, o tom, co mohlo být, kdyby také přežila.
„Do prdele s tím. Proč myslet na rodinu, když jsem ji nedoved ochránit. A do toho teď spím s tím klukem... Nevydržel jsem to, Bože... Jsem nechutnej.“
Trámoví zpívalo. Pevné trámoví.

Ahoj tati.
Poslední dobou mám pocit, že zkáza života na světě byla absolutní. To, že žiju, je jen iluze a ve skutečnosti trčím v očistci a odpykávám si tu svý hříchy. Že jsem jako malej moc zlobil a proto od nás máma odešla, že jsem tě neposlech a rozjel se s Alanem ven, i když jsi byl výslovně proti. Jestli je to co se mi teď děje můj trest, tak teda funguje dokonale. Kdybych všechno špatný moh vzít zpět, udělal bych hned. Nezlobil mámu, zůstal sedět doma na zadku.
Kéž by to skončilo.
Jack

Dopsal vzkaz, zmuchlal ho a zahodil.

Jack se nám všemožně snaží nepřekážet, nejspíš má strach, že nově navázané spojenectví je ještě křehké. Když nadejde čas spánku, lehává stranou a spacák nechává rozepnutý.

Chlapi ho nejdřív ignorovali. Netrvalo však ani pět nocí a tmou začaly našlapovat kradmé kroky. Všichni vědí, že tím prvním byl Mick, který Jackem ostentativně opovrhoval. Slyšeli jsme Micka vzdychat a pak tiše plakat. Plakal pro svůj morální úpadek a pro milovanou ženu, kterou ztratil a zradil.

Nikdo se nad Mickem nepohoršoval.

Teď už za Jackem chodí všichni, kromě mě a Glenna. Mluvit se o tom samozřejmě nesmí. Je to absolutní, byť veřejné tajemství.

Ten kluk nás sledoval týden. Nikdo o tom nechtěl začít mluvit. Táhl se za námi jako hladový pes, co byl člověkem nedávno bit a bojí se přijít blíž.

Dnes ho únava dohnala, odvážil se skoro až k nám, celý ztrhaný. Zatím to tolerujeme, ale dřív nebo později na něj někdo bude muset uhodit.

Chce jídlo, vodu a klidný spánek. Všichni se bouří. Jsme fungující tým a nepotřebujeme brzdu. Glenn se zeptal, co nám může nabídnout. Asi svý tělo, řekl. Co si o nás myslíš, že jsme buzeranti? nasralo to Micka.

Glenn jeho nabídku přijal. Chlapi bručí. Nebude to dělat dobrotu.

Následoval nejjasnější hvězdu na obloze, aniž by znal její název. Ale ukazovala se každou noc a Jack teď cestoval hlavně v noci. Naučil se být spiklencem tmy a všech těch nezvyklých nočních zvuků. Snad ho směruje k lepším zítřkům, namlouval si.

Jenže ho dovedla k dalším lidem. Držel si odstup, který považoval za bezpečný, a pozoroval. Byli to zase jen samí muži, homogenní skupina přeživších, jako by už pro živé ženy nebylo v tomhle světě místo.

Vyčkával a v žaludku mu kručelo. Nemohl za nimi jít.

Ale nejjasnější hvězda na obloze ho i další noc dovedla zase o něco blíž.

Zvedal se vítr a čechral Jackovi vlasy. Bude pršet, pomyslel si, hleděl do nebe a uvažoval, jestli tam odcestovala Alanova duše a zda jeho tělo opustila tím lepkavým otvorem v hlavě. Seděl vedle něj v trávě a držel ho za ruku.

Zvedal se vítr a čechral mu vlasy. Bude pršet. Neměl moc času. K oranžovému domku patřila i kůlna, tam najde rýč. Není kouzelník, probudit z mrtvých Alana nedovede, tak ho alespoň řádně pohřbí.

Zvedal se vítr. Bude pršet, ale i tak půjde dál. A to místo, které s větrem ve vlasech vykope vedle záhonu růží, si bude vždy pamatovat.

Nejdřív zabili Alana. Jemu pak řekli, že si s ním zašpásují. Bál se, že nesvede utíkat, ale utíkal celých devět tepů srdce.

„Takovýho pěknýho kluka si nenecháme pláchnout!“ Nenáviděl se za to, že mu nerostou vousy.

Nejhorší byl ten, co se chtěl líbat. Jack mu ty hnusné rty ukousl. Krev měl všude, v ústech i očích. Někdo jiný mu zhasnul svět.

Probudil se bosý, bez kalhot, hýbat se mu nechtělo. Ale nehýbat se mohl s Alanem. Vrátil se k jeho tělu, uložil se k němu, jako by ho zahřátím mohl přivést zpátky k životu, a slíbil mu, že nikdy neodejde.

Snění, to pro něj dřív byla ztráta času. Ale byl na té bezcílné cestě už dlouho a měnil se. Všímal si věcí, které by dříve přehlédl. Třeba toho, že Jackovy oči mají barvu zelených oliv. Byly to jediné oči, které se na něj s pravidelností dívaly; ti ostatní, ti mrtví, oči neotevírali.
A začínal i snít.
Tohohle Jacka vlastně pořádně neznal, ale dovedl už si představit, že s ním stráví zbytek života. Co taky zbývalo. I vzdušný zámek se lépe obývá ve dvou a vidina palmové pláže, stohlavých hejn ryb a Jackovy konejšivé společnosti ho poháněla dál, krok sun krok.