DMD č. 29. pro 29. 4. 2019. Téma: Záhada vesmíru

"Řekne mi někdo, co je záhada vesmíru?" zeptal se učitel žáků.
Přihlásil se les rukou. Začali se vyjmenovávat různé věci. Pak poslední žák řekl zajímavý názor.
Záhada vesmíru je to, že nevíme, jak je Bůh úžasný.
Rozjela se debata. Většina protestovala, že přece ví, jak je bůh úžasný.
"Právě tato slova dokazují, že nevíte, jak je Bůh úžasný," řekl mluvčí překvapeným spolužákům, "Svými slovy nedokážeme říct, jak je Bůh úžasný, ani si nedokážeme představit, jak je úžasný. Lidé přirovnávají Boha k věcem, které znají. Proto nevíme, jak moc je Bůh úžasný. Přece musí být úžasnější než to, co sám stvořil."

Anisij Ťulpanov je velmi nešťastný člověk. Obličej poďobaný, uši mu odstávají, nacpeš je pod čepici, ale ony, potvory svéhlavé, vylezou a trčí. K tomu to jméno – Anisij - jako závan oleje na svěcení a popského pláště, následuje květinové příjmení Ťulpanov, jako rána na solar. A práce? Darmo mluvit! Pro pár rublíků si může nohy uběhat, zatímco jiní se vozí v kočárech a v teplých kancelářích bádají o záhadách všehomíra. Vyšší záměr by odhalili i v bílé holubičce, co v třeskuté zimě sedí na ikoně Bohorodičky. Anisij není na hluboké myšlení zařízen. Ten ptáček je prostě naděje, že dnes bude dobrý den.

Protože nové lektvary profesora Severuse Snapea vyléčily pacienty oddělení pro Trvalá poškození způsobená zaklínadly, nemocnice svatého Munga oddělení uzavírá.

„Poté, co se nám s profesorem Longbottomem podařilo uzdravit jeho rodiče, rozhodli jsme se pomoci ostatním trvale zakletým pacientům,“ sdělil Snape našemu reportérovi.

My se však ptáme, jak se jim podařilo uspět, kde jiní selhali? Tuto záhadu přímo vesmírných rozměrů profesoři odmítají objasnit.

Hlava brazilského bůžka na stole vedoucího Nedotknutelných se rozezvučela. Ten s povzdechem odložil noviny.
„Zaslechl jsem, že plán vyšel, rozmnožili Hvězdu,“ konstatoval jeho jihoamerický protějšek.
„Na Pottera je spoleh. Zakažte mu něco, může se přetrhnout, aby to porušil.“

Obrazy se střídaly s nahodilou krutostí. Který přijde příště?

Civilista s amputovanou nohou.
Matka svírající právě narozené dítě.
Plačící žena, kterou znásilnili.
Podvyživený chlapeček, kterého se podařilo zachránit.
Jeho sestra, kterou už ne.
Milující otec, který našel své dítě mezi živými.
Voják, vzpomínající na tváře svých obětí se slzami v očích.

Tisíce osudů – lidé různých ras, různých náboženství, různého smýšlení, různého pohlaví.
Snažil se pomoci všem.
A po nocích uvažoval o záhadách vesmíru.
Jak se absolutní hrůza může v jeden jediný moment prolínat s absolutním štěstím, spojeni ve zdánlivě dokonalé symbióze?
Na obloze svítily hvězdy.
V dálce se ozvala střelba.

"Jedna z největších záhad vesmíru konečně odhalena! Máme tu ve studiu profesora Collinse, který nám přijel poskytnout komentář k nejnovějšímu šokujícímu vývoji této zprávy roku!"
"Zdravím a děkuji, Pamelo."
"Profesore Collinsi, jaký je váš názor na naše první setkání s mimozemšťany? Radost? Zklamání? Obavy?"
"Šlo to určitě lépe, než se mnozí strachovali. Nikdo nezemřel a podařilo se nám navázat komunikaci. Obecně se dá mluvit o naprosto úspěšném prvním kontaktu."
"Co říkáte na reakce veřejnosti?"
"Popravdě, to mě na tom šokuje nejvíc, Pamelo. Z prvních průzkumů veřejného mínění vyplývá, že převážná většina obyvatel si myslí, že tito nový mimozemšťané jsou... sexy."

Nikdy jsem si nemyslel, že skončíme zrovna takhle. Všichni říkají, že to bylo jasný, ale já jsem si nikdy nevšiml (ona láska je prý slepá, že?). A vlastně ani nevím, co a kdy se změnilo.
Usmíval ses. A měls víc pochopení než ostatní. Chtěl jsi pochopit.
Možná to bylo tím, jak zářily hvězdy. Anebo slunce? Tys stejně zářil vždycky.
Teď se červenám, jen když na tebe myslím. Letmé dotyky, plaché úsměvy a radost.
Usmíváš se. Nevím, co se děje. Ale teď máme všechen čas světa to zjistit.
A asi… asi je to něco víc, něž přátelství.
Jsi moje záhada vesmíru.

S úžasem sledujeme komety prolétající nad našimi hlavami. Díváme se na ty malinké zbytky meteoritů, a říkáme si, jak je neuvěřitelné, že k nám přiletěly až z dalekého kosmu, zcela mimo náš dosah.
Nevěřícně sledujeme startující rakety a jásáme, když se kosmonauti vrací zpátky, s drobounkými informacemi o tělesech nepředstavitelných rozměrů v naší galaxii. A to není všechno. Existují miliardy galaxií, a my chceme pořád dál, výš, rychleji. Toužíme přicházet na kloub odvěkým záhadám. Chceme létat k luně, k té samé, ke které se naši předkové modlili.
Jistě, vesmír je plný úžasů.
Nejsou jemná stébla trávy pode mnou také zázrakem?

Hádejte co. Sice jsem vstal, ale vyhrabat se z hostelu trvalo do jedný. Vstup do jeskyně je do půl páté, pohoda. Tak sednu na motorku a jedu. Provoz šílenej, takže místo dvaceti minut jedu hodinu. Zaplatím parkovný a jdu pro lístek. Nejsou. Dneska je moc Číňanů. Ale že by to řekli než člověka zkásnou za parkování, to ani omylem. Tak jsem se aspoň konečně registroval na TripAdvisor ...

Tak změna plánu, zkusíme jinou jeskyni, co je do šesti. Najdu si na mapě cestu, dojedu tam ... a voda. Na mapě nebyla. Evidentně mi tahle část vesmíru zůstane navždy záhadou. Zítra fakt jedem ...

Jsem děsná hračička, já vím. Pořád si s něčím hraju, hlavně když přemýšlím, a tudíž neustále něco hledám. Obvykle prstýnek. Naštěstí to není žádný titěrný drobeček, takže ho většinou dříve nebo později najdu.
Jednou si zase tak mimoděk hraju s prstýnkem a jako vždy prstýnek - hop! - kamsi padá. To nic, na modrém koberci ho přece najdu hned.
Prstýnek nikde.
Prohlédla a prohmatala jsem místo dopadu píď po pídi.
Přeskládala jsem všechny věci, které u místa dopadu ležely.
Prstýnek prostě nebyl.
Oplakala jsem ho.
Za tři dny koukám, na modrém koberci se cosi třpytí.
Prstýnek leží přesně na místě svého dopadu.

Jay stál na palube lode Odhalenie a mával Plochozemcom v prístave.

Dokáže, že Zem je plochá. Expedícia obopláva Antarktídu a podľa dĺžky plavby zistia, že sa tiahne okolo celej zeme a nie iba na póle, ako klamú verejnosti.

Jay zakázal používanie GPS, bola zmanipulovaná. Namiesto toho vzal sextant, robil s ním divadielko a GPS používal iba v súkromí kabíny.

Keď oznámil sfalšovaný počet míľ, ktoré prekonali, stúpenci zajasali. Dokázali, že Zem je plochá!
Na záver im povedal: „Priatelia, pred nami stojí ďalšia výzva! Odhaliť tajomstvo, čo sa skrýva za Antarktickým ľadom!“

To bude tým hlupákom na pár ďalších rokov stačiť.