DMD č. 29. pro 29. 4. 2019. Téma: Záhada vesmíru

Rád by řekl, že seděli za stájemi do půlnoci, ale Fanny šla celkem brzy spát. Vzácný čas s nejbližší sestřičkou však nepromarnil. Poslouchal její povídání do poslední noty náznaku, sledoval zlatý svit hvězd v jejích očích. Zmínila se, že občas s Edmundem pozorují oblohu.
Před nočním chladem se ukryl v salonu, ačkoliv by spíše ocenil svou kajutu, kde si obvykle rovnával myšlenky
“Skleničku?” nabízel bratránek na zahřátí.
“Ne, díky pěkně.”
Zadíval se Edmundovi do tváře. Spatřil stopy hádanky, která se nechtěla nechat rozlousknout.
“Jestli ti mohu poradit, odpověď na tvou otázku zná hlubina noční oblohy. Běž se jí někdy zeptat.”

„Evo, jsi to ty? V jakým jsem se to ocitl vesmíru, že tu jsi ty?“
„Ahoj Adame,“ řekla tiše Eva, když byla konečně schopna slova. „Nestalo se ti nic?“
„Jsem praštěnej, to víš,“ smál se, „ale kde se tu bereš ty?“
„Vzala jsem místo za nemocnou tetu.“
„Co já se tě nahledal! Celý tvoje propuštění bylo jen nedorozumění. Otec tě chtěl mít z cesty, aby se nevědělo, žes na ty Ivanovy čachry přišla zrovna ty.“
Konečně to pochopila. „Protože by to nerad viděl můj otec.“
„Já jsem tak šťastnej! Kdybys věděla, jak mně se sem s těma botama nechtělo jezdit!“

Dívka se přitiskla ke stromu. Lehce, pružně, jako šelma.
Stříbrný meč v rukou Geralte se zablýskl. "Ukaž děvče co se v tobě skrývá."
Jen letmý pohled na meč prozradil, že jej slyšela.
Geralt se pohnul, rychle a jako had se vymrštil vpřed a sekl. Jen koncem meče na plnou délku. Minul. Byla neuvěřitelně rychlá.
"Ne, Geralte. Ne, nech ji být." Vítr, šum křídel, metamorfóza, rychlá, téměř nepostřehnutelná.
Ta vůně jej překvapila, tu znal. Heřmánek, levandule, šalvěj. "Gudrun, to jsi ty?"
"Já, kdo jiný Geralte? Nech ji být Geralte. Není ani jako já. Je jiná, záhada vesmíru, ale nezabíjí, nikdy. Prosím."

Jeden klik. Druhý. Třetí.
Adam posilováním zaháněl nepřístojné myšlenky. Navíc svaly jsou dobré. A sexy. Eric je určitě taky ocení.
Počkat, špatná myšlenka!
Devatenáct. Dvacet.
Na Ericovi nezáleží. Nejde o to, že je kluk. Jenže, když už by se Adam rozhodl, že bude ojíždět mužský, tak by si nevybral jeho!
Třicet jedna.
Je podivně namyšlený. Obléká se divně (i když dobře divně). A má pěkné tělo. Taky dobře líbá.
Padesát!
Dobře, Eric Adama z nějakého perverzního důvodu přitahuje. Ale proč? Jak se to stalo? Pitomá záhada.
Bohužel si asi nemůžeme vybrat, kdo se nám vloudí do myšlenek.

Jedna. Dva. Tři.

"Ještě ti před spaním vyvětrám," praví Pankrác Zdiradovi, otevře okno a zakouká se ven.
"Nač se koukáš?" táže se Zdirad.
"Jen mne, jako ty Nerudovy žáby v kaluži, napadlo, zda u některé z těch hvězdiček je planeta a na ní tvorové jako my. To ale asi nezjistíme."
"Třeba ano."
"Pochybuji. Je to příliš daleko. Vesmír je plný tajemství a záhad."
"Jakých například?"
"Největší záhadou podle mne je, k čemu by byl vesmír, kdyby v něm nebyli lidé ani jiné myslící bytosti, které by mohly o něm přemýšlet. Ovšem to už jsem sklouzl do filozofie. Ale teď už spi, dobrou noc!"

Galaxie, hvězdokupy, planety
Hvězdy po obloze rozsety
Malá hrouda kamení letí prostorem
Malý geoid s modrým dekorem
Na ostrůvku pevniny zemička
A vesnice docela maličká
A tam?
Jen nepatrná tečka, smítko prachu
To jsem já
Uzlíček nervů, obav a strachu
Jsem já
A nevím
Nevím, proč vlastně jsem tady
Nemám zdání
Smutky, radosti, lásky, zrady
Zbožné přání
Nevím, kdo vlastně jsem
Nevím, jaký je Boží plán
Spolu s ostatnímu, přitom proti všem
A využít ten čas, který nám byl dán
Nevím
Budu někdy vědět?
Sama sebe se vždy marně ptám
Možná, že ten smysl, který chceme znát
Je život sám

„Další? Děláš si legraci?“
Když mu Trivet vyprávěl, že Aldormu navštívila další dívka z jiného světa, nevěřil Ryko vlastním uším.
„Takže když se u vás na trůn posadil uzurpátorský rod, draci vám přivedli dívku z jiného světa, aby vám vrátila právoplatného krále. Když hrozilo, že vaše království stráví věčný oheň, přivedli vám další. My tu mezitím měli bratrovražednou občanskou válku a draci nehnuli ani šupinou. Ale když váš král nezvládá vlastního synáčka, přivedou mu další ženskou, aby to vyžehlila!“
„Draci vládnou celému vesmíru, ale jejich rozhodnutí nám jsou záhadou,“ pokrčil Trivet rameny.
„Chceš říct, že u nich Aldorma má protekci!“

Na něco si vzpomněl, některá místa jeho paměti však stále zůstávala bílá...
Když se vypořádal s těmi třemi, cesty už jim mnoho nezbývalo. Ještě, že tak. Zastavili je o hodinu později. Tentokrát byli jen dva, naštěstí patřili ke stráži Kamenného domu. Adeliza měla pravdu, stačilo ukázat znamení.
Vybavoval si, že docela jasně zvládl vysvětlit, kdo jsou a proč přijeli. Víc si ovšem nepamatoval, i když do bezvědomí asi hned neupadl. Na to zase tolik krve neztratil.
„Kde je Yllanit?“ obrátil se na Odettu. Po záhadě, co tady v Lenghardii jeho sestřenice pro všechny hvězdy na nebi dělá, bude pátrat později.

Horizont se rozmlžoval. Možná za to mohlo nevyspání - amatérský ufolog řídil šest hodin v kuse - ale spíš ten joint velikosti termosky, který si podávali. Satelit pod jejich zády už docela vychladl.
Zhulenec zvedl ukazovák a zašermoval jím proti hvězdnatému nebi. Za prstem zůstával jiskřivý obláček.
"Cos říkal?"
"Záhady."
"JO!"zahulákal radostně. "Nekonečný záhady Vesmíru!!
"Jako single fusekle. A chleba břichem dolů."

Vysoko nad nimi se na můstku bitevní stanice postarší hubený důstojník naklonil ke svému obřímu kolegovi v černém.
"Mno," konstatoval suše, "tuhle návštěvu raději odložíme, že?"
Odlétali. S pocitem, že Intergalaktická dohoda z osmačtyřicátýho jim vždycky zkazí každou srandu.

„Musel tam zůstat.“
Nebyla si jistá. Ale nechtěla, aby se vracel zpátky.
V promočeném oděvu se otřásla zimou. „Uklouzla jsem a spadla do vody.“ Doufala, že se v tom nebude vrtat.
Rozdělával oheň, nedíval se na ni.
„Víš, co bych rád věděl? K čemu vlastně ten krystal měl být. Všichni se vždycky shodovali, že k ničemu dobrému a lecčemu nedobrému. Přesně to nikdo nevěděl. Tak už na to nepřijdou.“
Po chrastí se rozběhly plameny.
„Tys to chtěla vědět, že? Vždycky jsi chtěla všemu rozumět.“
Kývla. Oči sklopené.
Přiměla se nesáhnout do kapsy se schovaným pokladem. Drobným zelenavým kamínkem připomínajícím olivín.