DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

Přemýšlel jsem nad tím, jak vynálezci dávají svým výtvorům velmi kreativní názvy a z nich pak musí vytvořit nějakou neforemnou zkratku, protože by byl název příliš dlouhý a komplikovaný pro používání.
Co kdyby však vynálezce dostal jako první nápad zkratku a k té by následně vytvořil naprosto ideálně se hodící vynález. Jenže co dokážete v tomhle jarním období kdy neustále smrkáte a pálí vás oči ze všech těch alergenů ve vzduchu…. To se zmůžeme tak leda na „Mrk smrk“. Co si s tím jako proboha máme počít? Vytvoříme snad Megalomanský radioaktivní kazič splácaný mocnou rušivou kovadlinou? Nebo ještě něco děsivějšího?

Sklonil se nad postýlkou, opravdu velice nerad. Uzlíček se pod peřinkou vrtěl. „Zlobivá zemičko, máš už spát,“ povzdychl si. „A nekul očkama a nemrkej, to na mě neplatí.“

Nevěděl, jak ho to vlastně napadlo. Spíš náhodou se doslechl o dvojčátkách narozených kousek od jeho území. Španělsko si vzal vzteklého chlapečka. On si nechal malé roztomilé děvčátko, alespoň si to myslel. Nějak si k němu nedokázal najít cestu. Naštěstí na výchovu malé Itálie nebyl sám.

„Mohl by ses trochu víc starat, podívej, jakou má nudli u nosu. Hezky se vysmrkej, maličká. Maďarská šlechtična na Rakušana mrkla. „A neboj, zítra přijdu zas.“

Frk smrk prsk pcik

"Chtel dych se zeptad, jestli by dedy ciste nahodou..."

Pcik kasli kasli

"Jestli by dedy ciste nahodou, slo, deda neslo, deda..."

Smrki smrk

"Deda jesdli bychom sli, jakoze my dva, spolu..."

Frk frki prsk

"My dva spolu, bychom sli, nekam, na prochadzku, jesdli by slo, ze bychom sli, my dva, spolu..."

Frk pcik kasli

"Desdli by slo, ze bychom sli my dva spolu na prochazku, nekdy."

Chraplavy nadech smrk frk a jednim napul zalepenym okem svudne mrk

"Ale jiste, Karotko, velice rada s tebou pujdu na prochazku. Ale az se uplne uzdravis. Ale ne v noci."

Trvalo dva dny, než byli schopni pohybu. Celková anamnéza dle Klátila bylo zlámaných pár žeber, probodnutá plíce a zlomená noha.
Nejhorší bylo, že Křováka do spánku udeřil pořádně velký kus kamene, což způsobilo nepředvídatelné a neovladatelné stahy ve tváři.

"Neuposlechnutí příkazu. Ohrožení celého oddílu. Za tohle Vás můžu dát před vojenský soud," uvažoval Dujek, "měl bych Vás nechat degradovat a zmrskat, možná pověsit," zamýšlel se.
"Smrk, to by ale nešlo kapitáne. Kdo by pak testoval tu moranthskou munici?" zeptal se plačky Křovák potlačující oční tiky.
"Ještě jednou na mě uděláte mrk Křováku a ta munice do vaší zadnice udělá strk."

Raven suddenly jumped up and motioned for Mouse to follow him.
She blinked in surprise.
"Come on, you're coming with me. We need to spruce you up a bit..."
Blink.
"Slow down, fashion police," she shot back. "And I am not a field agent."
"What if it isn't for work?"
Blink.
"Are you asking me out?"
"Would you agree?" he winked in his best approximation of flirtation.
Blink.
"Actually, it's work. Kinda."
Her eyes did more blinking in the last few minutes than in years. Now she rolled them.
"I'm not your partner."
"Using Owl would... raise questions... and eyebrows."

„To bys neuhád,“ chechtal se Tonda.
„Asi ne,“ přiznal kamarád. „Vím, jak si na té káře zakládáš a vrátíš se z rybaření s nakřáplým nárazníkem.“
„Znáš Pepina? Toho, co je furt…“
„Na šrot nebo na rybách? Jo.“
„Jel jsem k němu na rybník- teda není jeho, ale sedí tam od nevidím do nevidím.“
„Když teda…“
„Zrovna nechlastá. Tak mi popisuje cestu a nakonec řekne: Až uvidíš SMRK, tak opatrně odboč a dál uvidíš. Tak čumím, zírám, cestou bambilión smrků a odbočka nikde. A pak mrk a…“
„Smrk?“
„Jo! Ta dědina se tak jmenuje! Na to opatrné zatočení jsem nějak zapomněl…“

Bydlet v Praze jakožto introvert je děsivé. Všude narváno, v metru obzvlášť. Muset jet Béčkem přes půl Prahy je noční můra.
Ale nebojte se, milí introverti! Blýská se na lepší časy!
Momentálně když vyjdete ven, tak je tam poloprázdno. Což sice nevyrží věčně, ale je to skvělá příležitost si naténovat "výrobu" osobní bubliny!
Postup je jednoduchý: Když se na vás v metru někdo tlačí, usmějte se na něj, šibalsky mrkněte, kýchněte, vysmrkejte se a hned máte dva metry prostoru!
Jen čas ukáže, jak dlouho tento lifehack bude fungovat, ale věřím, že i po opadnutí státem nařízených omezení dlouho fungovat bude! :)

Divoce kýchl a popotáhl nosem, zároveň vyslal několik mrknutí na protější stranu stolu.
"Ahh, to je ta má alergie na indické jídlo, měl bych jít do své kajuty pro lék. A radši s doprovodem."
"Ale opičáku," ozval se Kocour, "vždyť ty žádnou takovou alergii nemáš, cpeš se tím každý den. To spíš ti všechno to kari spálilo mozkové buňky, máš nějaký divný tik v oku."
"Ale ano, Kocoure," procedil Lister mezi zuby, "tohle kari by mě mohlo i zabít. Musíme pro lék zpátky na Kosmika!"
"Žádnou takovou alergii přece nemáš!"
Lister nevěřícně zakroutil hlavou.
Jejich hostitel začal vypadat velice naštvaně.

Napsal domů, v Bradavicích ještě zůstane. Druhý den si ho zavolal profesor Avery, dopis rodičům ležel před ním na stole.
„Viděl jsem vaše známky,“ protáhl Avery, aniž by se na něj podíval. „Slušné, na syna mudlů. Bohužel tady nemáte žádnou budoucnost. Možná vás ministerstvo zaměstná jako uklízeče?“
Prsty lehce zabubnoval o desku stolu, jako by přišel na něco zvláště zajímavého. „Ale vy toužíte po něčem lepším, mám pravdu?“
Chlapec váhavě přikývl. Avery se usmál jako sám ďábel.
„Hledám nadějné kouzelníky, kteří mě budou informovat o dění ve své koleji. I o té nejmenší drobnosti. Každém mrknutí, každém pláči... Uděláte to?“

Strážmistr Cruchote se snažil se všech sil. Celý motor ze služebního vozu vymontoval, zkontroloval, ukázal panu štábnímu. A tak ten mu řekne ať jde od toho?

Že se má jít vyčůrat?!

Když se mu nechce??!!

Nu jak pan štábní poroučí, tak se stane.. Beztak motor zpátky sám nenamontuje. Na to stačil Cruchotovi jeden mrk, aby věděl, že to hned tak nebude.

Vydal se však dle rozkazu pryč, aby nebyl veliteli na očích.

A když obešel poslední smrk a vstoupil na mýtinu, kde právě startoval... jak jinak to popsat... létající talíř, Cruchote ihned věděl, že tento den bude ještě mnohem horší.