DMD č. 6. pro 6. 4. 2020. Téma: Dobrá rada od špatného rádce

"Prosím, pomoz mi!"
"Nemůžu," vrtěla hlavou Nimue.
"Prosím!" prosila naléhavě Artemis. "Víš, co mi udělá, když tady zůstanu."
Věděla to. Slyšela, co její teta plánuje. Udělá cokoliv, aby z ní získala nějaké informace. Cokoliv, aby vyhráli válku.
"Já... nemůžu ti pustit," řekla váhavě. "Zjistili by to."
"Odpustí ti to. Vysvětlíš jim to. Jsi dcera krále, následnice trůnu."
Tušila, že tak to nikdy nebude. Bude spíš manželka vládce.
"Nic se ti nestane."
Myslela to dobře, ale neznala dostatečně jejího otce. Nevěděla o její výchově.
Už pro něj nebyla jeho dcera. Nebyla následnice trůnu, ani manželka budoucího vládce. Nebyla pro ně nikdo.

Hlavní třída. Voní tu slaný oceán, čerstvě upražená káva, křupavé pasteis z nedaleké pekárny. Malíři. Zasmušilý kytarista. Stánek s banány z Ostrova Květin. Babylonský kaleidoskop barev a vůní.
„Brej, kámo. Máš?“ přitočil se k němu náhle drobný Arab.
„Co prosím?“
„No, haš, kámo. Máš?“
„To nemám.“
„A chceš?“ protřelý úsměv odhalil mrtvý zub. "Dobrý matroš. Rovnou z přístavu."
„Já… Ne, díky. To ani...,“ zakoktal se K.
Mužík se ani nerozloučil a otočil se k odchodu. Pak se na vteřinu zarazil. Vrátil se zpět.
„Poslyš kámo… Zajdi někdy na Terasy." Jasná chvilka v hlubokých očích. "Tam pochopíš, vo co tady kráčí.“

Nechyběl mu důvtip. Lidé brali jeho rady, jako by pocházely od pravého Boha. Jeho ego si mnulo ruce, že je osobním rádcem krále Davida. Byl mu přítelem a blízkým společníkem.

Zrada pošpinila jeho čest.

Lačně v hlavě převaloval myšlenku stát se mocným, ovlivňovat události v zemi. Proto se dal na stranu vzbouřence.

„S početnou armádu zaskočíme krále. Jeho slabost předurčuje naše vítězství. Musíme ale jednat rychle,“ radil mladému ctižádostivci.

„Využiju příležitost, přemítal. „Jistě krále porazím. Pak se budu hřát v přízni jeho syna a tahat za nitky.“

Dal Absalomovi vynikající strategickou radu. Všechno mohlo vyjít, kdyby ho jen býval poslechl.

"Je deset, Honzíku!"
"Co má být, Pepíčku?"
"Mám hlad."
"Já mám hlad."
"Tak se najez," říká babička, která zrovna šla kolem.
"Ale co si mám dát?"
"Zrní, Pepíčku," doplní maminka, která šla do sklepa pro kompot.
...
"Dobrá rada, Honzíku. Ale od špatného rádce."
"Ale proč?" ptá se Honzík.
"Copak maminka a babička ví, na co mám chuť?!"
"A co kdybych ti pomohl já?"
"Tak by to možná bylo ono, protože ty máš podobné chutě jako já. Jsem andulka vlnkovaná. A ty jsi taky andulka vlnkovaná. Tak víš co, my si zaletíme do kuchyně vyžebrat jablíčko. Platí?"
"Platí!" dohodli se kluci.

"To je výborný způsob, jak zrychlit nabíjení, vojíne Čeresňaku. Na to jste přišel sám?" pronesl velitel brigády.
"Poradil mi vojín Andrzejev."
"Vždyť je zrovna v base v Hamburku pro soustavnou neposlušnost."
"Já jsem si k němu pro tu radu zajel."
"Tak mi ukažte opušťák!" udeřil velitel.
Tomáš si začal šacovat všechny kapsy, dokonce i tobolku na náboje, ale opušťák prostě nikde.
"Nemusím vám snad připomínat, že čtyřiadvacetihodinová nepřítomnost bez opušťáku je považována za dezerci." zvýšil hlas velitel.

Pootevřely se dveře a za nimi vykoukl Gustlík.
"Omlouvám se, že ruším, ale Tomášovi vypadl opušťák. Před chvílí ho Šarik vyhrabal z bláta."

Gormlaith nechtěla kněžně Myrael vyprávět o Corannově ponížení, ale zatajit jí to nemohla. Kněžna, králova největší sokyně, sotva skrývala škodolibou radost.
„Aodhanovi se to začíná vymykat z rukou, že?“
„Netvař se tak nadšeně,“ zabručela Gormlaith. Začínala litovat, že návštěvu u paní největšího deabartského přístavu nemohla vynechat. Ale s Myrael bylo vždycky lepší jednat na rovinu.
„S králem teď už pohne jen zásah shůry,“ poznamenala Myrael.
Gormlaith se zarazila. Když došlo na Aodhana, nebyla Myrael zrovna nezaujatá, ale na jejích slovech možná něco bylo. Magie sice slábla a vytrácela se ze světa, ale možná jí zbylo dost na jeden malý zázrak?

Utíká a utíká špinavými ulicemi Morporku, klouže po odhozených odpadcích i substancích, které nemá čas ani chuť studovat důkladněji, ostře řeže zatáčky na rozích ulic a snaží se při svém zběsilém úprku alespoň přibližně udržovat směr k řece v naději, že by se mu po ní mohlo povést přeběhnout do bezpečí, ale pronásledovatelé jsou mu stále v patách.
Najednou před ním stojí divná postava v černé kápi, je to tou tmou že na ni nejde pořádně zaostřit?
„JÁ BYCH TO BÝT VÁMI ZKUSIL VZÍT VLEVO.“
Zahýbá doprava v instinktivním vzdoru a vbíhá přímo pod kudlu svým pronásledovatelům.
„NIKDO MĚ NEPOSLECHNE…“

Geralt se vracel bez svých peněz z hradu.

Bard si vyprosil, aby si zašli na půllitr. Velmi nerad na to kývl. Stejně celou dobu jen pozoroval z povzdálí. Zrovna v tu chvíli k němu ale někdo přišel. Už ho tu chvíli pozoroval. Chodil za různými lidmi, a snažil se je přesvědčit, aby dali na jeho lživé rady.

„Á, dobrý den pane vědmák. Pokud byste chtěl, mám pro vás nabídku. V horách řádí zlatý drak. Ano, určitě mi nevěříte, ale koukněte.“ vyhrnul blůzu a pod ním vyčníval šrám. Geralt mu teď věřil. Sebral barda od žen a vydali se do hor.

Každá akce má svou reakci. Španělský útok nemohl být výjimkou.
"Tak jak?" zeptal se spoluspiklenců kadet Nowotny.
"Kromě opice nic. Ani nápad," povzdechl si Hartmann.
"Totéž," přiznal John Fraser. Situace byla zoufalá, a za dvě hodiny začínalo veliké cvičení vzdušných člunů.
"Já bych ty chytráky nejradši utopil i s jejich kocábkou," zavrčel Erich, a John do něj šťouchl.
"No tak. Hněv je špatný rádce."
"Dejte si pohov, oba... Počkat!" zarazil se kadet Nowotny.
"Co?" vyhrkli unisono.
"Mám plán. Využijeme cavoritu, a spláchneme je z paluby!"
"Chápu!" chytil se za hlavu Erich. "Budeme potřebovat jejich vlajky."
"Žádný problém," ušklíbl se John.

Tabithu probudí slunce ve tváři. Sáhne vedle sebe. Nahmátne prázdno. Prozkoumá pohledem cizí pokoj. Bílé stěny, tmavé skříně. Zavřené dveře. Tabitha vykoukne ven. Vůně kávy z kuchyně. Tichý hovor z obýváku.
Karel se naklání nad miskou s pableskující vodou a otevřeným spisem. Služební hovor. Něco nečekaného. Dnes neměl mít službu.
Tabitha mu tiše nakoukne přes rameno. Pohřešované dítě. Mrtvý otec. Otec je jí povědomý.
„Včera jsem s ním mluvil. Dneska ho našli mrtvého ve stoce.“
Tabitha se musí chytit křesla.
Ten muž potřeboval pomoc. Karel mu ji nabízel. Tabitha ho odvolala, protože spěchala do soukromí. Mizerná rada. Ještě mizernější rádce.