DMD č. 6. pro 6. 4. 2020. Téma: Dobrá rada od špatného rádce

„Tři milimetry,“ bědovala Maruška. „Puntíku, není ti zima?“
"Na výstavu můžu zapomenout," vrčela Darja. "Podívejte, jak vypadá."
"Jako spokojenej pes," zvedla oči Alex. "Lítá houštím, skáče do rybníka a nikde nevisí za chlupy."
Bibi nezúčastněně hleděla z okna: "Tak mu ušij patchworkový kabátek, Maruško. To umíš!“
"Už ta srst z kliky zmizela?" prohrábla si znepokojeně vlasy Maruška. "Abychom se přece jen nenakazily!"

O měsíc později
"Bibi, ty máš nádhernej svetr! Hebkej! Takovou vlnu jsem ještě neviděla!"
"Bibi se zapýřila. "Ten je afg... angorský."
„Bibi!“
„Ale no jo, porád. Tak už toho psa nestříhejte, mám srst ještě na jeden, to stačí.“

Počkej pochop popros
Všude v článcích je
Plno moudrých rad
Počkej pochop popros

Milému čas svůj věnuj
Rodina je hlavně on
Žádní Tvoji kamarádi
Milému času svůj věnuj

Věnovat Ti čas a proč
Stejně chceš jít spát
Věnovat Ti čas a nač
Nejsem spánek Tvůj

Hořká slova křičím do mraků
Marná je naděje na slov pár
Která vyjdou z Tvých úst
Hořká slova křičím do mraků

Poslyš slova moudrých proroků
Naslouchej zní rada těhle rádců
Poslyš slova moudrých proroků
Dopřej prostor dopřej času čas

Přesto tahle rada mění se v lež
Když jenom Ty to chceš

Takže dobrou noc
Amen

„Uf, ty jsi mne vyděsila,“ jektá zuby starý muž. Úlekem spadne na zadek, ani se nehne.
Vyděšeně zírá na kostlivce. Klobouk se mu sveze z hlavy na zem.
„Ale copak, panáčku, snad se mne nebojíš?“ pobaveně se chechtá zubatá.
Chasník se strachem krčí. Snaží se schovat za otep chrastí. „Měj se mnou slitování,“ škemrá.
„Mám sice kvér, můžu tě zastřelit, ale neudělám to. Víš proč?“ táže se kostra ozdobená šátkem.
„Necháš mne žít?“ Obava chudákovi pokroutila hlas. Celý se třese.
„Dám ti dobrou radu. Zemři sám, bez násilí. Strachy. Ulehčiš mi práci,“ směje se smrtka, až jí chrastí všechny kosti.

"Počasí je pěkné, už bude jen tepleji, hmyzu je dost. I když je těhotná předčasně, už to zvládne sama. Vypusť ji. Ať radši porodí v přírodě než v zajetí. Kdyby neodletěla, dej vědět."
Jedná se tam o mé budoucnosti.
Aby bylo jasno, jsem Uječená (tak mě pojmenovala člověk) a mám už ne moc skrytou novinu. Zimu jsem přečkala v záchranné stanici. Probudila jsem se brzy a dostala spoustu jídla. A když je spousta jídla, není nejvyšší čas donosit potomstvo?
Takže vyhazov od tepla, pohodlí a krmení až pod nos.
Nejvyšší čas vypustit potomstvo na světlo boží.
Ta se bude divit.

Pustý svět kdesi na Okraji přitahoval různé existence, ale že se tu setkám s Dookuem, s tím jsem nepočítala. Ani že skončíme v situaci, kdy na sobě budeme vzájemně závislí a nakonec, že mu dvakrát zachráním život.
"Asi se ode mně nenecháte zatknout a odvést před Radu Jedi, co hrabě?" pokoušela jsem se aspoň zvednout na té nezlomené noze.
Hrabě pozvedl obočí.
"Tak zavázán se necítím. Ale... možná byste ocenila dobrou radu, mladý Rytíři Jedi."
Teď jsem pozvedla obočí já.
"Jakou, prosím vás?"
"Dávejte si pozor na politiky. Zvláště ty nejvyšší," řekl hrabě, vysekl mi poklonu a zmizel ve tmě.