DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Pseudosvět je zamrzlý v okamžiku, kdy jej opustila. Pseudoslunce stále napůl za mraky. Pseudomatka ztraceného dítěte stále sedí na obrubníku s hlavou v dlaních. Karlovi pseudopodřízení bezvýrazně roztroušení kolem.
Pseudokarel se už nesmívá.
„Řekni mi své jméno,“ uhodí na něj Tabitha. Tabitha je prázdnota, ale bojí se použít zrcadlo, a magicka formule zní tak důvěrně, tak známě, tak bezpečně.
„Nemám žádné jméno,“ odpoví Pseudokarel. „Jsem vyrvaný ze srdce velkého černokněžníka. Jsem noční můra Militie. Děsím tě?“
Cože?
„Proč mi nebereš zrcadlo? Měla jsem strach!“
Mlčí. Jeho tělo se přelévá v jiné, ruka v ruku s prstenem, oči v jezera smůly.

Rekonstrukce Bradavic bude probíhat od 1. 6. do 18. 8. 1998. Škola otevře dle plánu 1. září.

10. 6. přijíždí čarostavitelé a dobrovolníci, čeká se na podpis smlouvy, práce nemohou začít.

25. 6. dobrovolníci odjíždí, protože nemají povolen pobyt na staveništi.

1. 7. začátek prací

2. 7. na Ministerstvu našli chybu v papírech, práce pozastaveny, nový termín znovuotevření na Vánoce.

18. 12. práce pokračují, otevření se posouvá.

20. 2. 1999 došly galeony. Čeká se na schválení nového rozpočtu.

1. 9. 2000 Bradavice se otvírají. Všichni se tváří, že nedodělané věci nevidí. Občas někdo vstoupí do dveří a spadne do nicoty.

Jediný přepych je moje Dacinka od novoty. Jenže potřebujeme auta dvě. Tak jsem nedávno přibrala chlopkovi od brášky na doježdění Fabii, ať nemusí běhat na autobus na odpolední.
I domeček jsme si koupili starší - za dvanáct let oslaví stovku.
Pomaličku zevnitř rekonstruujeme. Voda, topení, kotel, nějaké ty dispoziční úpravy. Nic, co by šlo z venčí vidět. Asi proto nám házeli vzkazy Koupíme nemovitost, i zadluženou.
Avšak vloni jsme udělali velký krok. Nová okna - dům omládl.
Onehdy nesl muž poštu ze schránky, vysmátý povídá: "To je pro tebe miláčku."
Vykoupíme váš vrak.
Fabií nakonec jezdím já, on s ní ještě nejel.

Jeho jméno obsahuje kořen slova slunce, to už niky neuvidí.
Slepota, ukrutný trest za chybu, kterou udělal.
Kdysi.

Ponížili ho. Místo zvířat mele v žernovu nejen obilí, ale i své myšlenky.
„Teď si odpočineš, dobytku,“ řehtali se. Vyvlekli ho do Dagonova chrámu. Davy se baví na jeho účet. Krupobití sarkasmu. Urážek a posměchu je jako jeho znovu narostlých vlasů. Jen ze střechy dopadají na jeho hlavu od tří tisíc lidí.

„Dost taškařice!“ sveřepě zamručel. Nahmatal dva prostřední sloupy. Opřel se do nich. Modlitba dodala nadpřirozenou sílu. Výsměch pohltil prach. Zřícený chrám pohřbil všechny, včetně něho. Také naději rozvalin na rekonstrukci.

Když si dcera podruhé stěžovala, že přikrývka nezakrývá celý topný kámen, takže se na mě musí pořád věšet, a že omylem místo na kámen vlezla člověku do ruky a byla vzápětí omatlána a vyfocena, rozhodla jsem se jednat.
Pochopitelně jsem nejdříve vynadala člověku a dcera rychle ukázala velké děsivé zuby.
Člověk místo odpovědi nadzvedla koberec a vytáhla zpod něj pět uprchlých schovaných červů.
No to už byl vrchol!

Druhá noční hodina odbila.
Stěhujeme nábytek, obracíme a klepeme koberce, převracíme misky, vrtáme do zdí!
Zaslechla jsem od člověka, že se budeme po víkendu stěhovat do většího.
Ale my tu přestavbu dokončíme!

Po Egyptském otroctví strávili čtyřicet let tím, že se na poušti učili znát Zákon a jednat podle něj.
Ztratili jednu generaci, upevnili kult, získali novou identitu a posléze i zemi.
Když se boj o přežití změnil v pohodlný život, začali si říkat, že na některých věcech už nezáleží. Proto museli přijít o všechno.
Sedmdesát let v zajetí a diaspoře prověří, jestli v nich zbylo aspoň něco.
Tváří v tvář hrozbě asimilace se na dálku semknou.
Svědectví věrných v cizině otvírá dveře k návratu.
Stavba chrámu trvá, oprava hradeb je hotová za dva měsíce.
Jak dlouhá bude náprava srdcí a zvyků?

Vyšetřující detektiv rázoval pódiem sem a tam. Už teď ten případ nesnášel. Nejen že měl dobrých osm tisíc svědků - většinu natěšenou svěřit se se svými pocity Daily Mirroru - navíc chyběla vražedná zbraň. Nemluvě o těle.
Ví se jen, že výstřel vyšel od balkona napravo - alespoň podle svědků, co nebyli úplně sjetí. To je pro rekonstrukci dost málo.
“Nesu kafe!” snaživý konstábl klusal přes plochu hlediště. “Blbej případ, co?”
“To teda,” kývl detektiv.
“Koho vůbec oddělali?”
“Jednoho zpěváka. Přihřátýho. Dcera ho zbožňuje. Prej vypadá jako mimozemšťan.”
“No,” uchechtl se konstábl. “Pokud nenajdeme tělo, můžete jí říct, že odletěl zpátky na Mars.”

"Are you sure this is safe?" Marek (sobered by magical remedy) asked, not for the first time.
His eyes were glued to the girl across the table from him, who, in turn, did everything she could not to look at him. She was picking at a loose thread on her jeans nervously, ignoring everyone.
"No, but it's the only shot we have at making it right again," Kelly, sitting with them and wearing the locket, answered. "So we better get started."
She glanced at the ritual they pulled from the dead girl's computer and put her fingers on the ouija.

„Teda…“ vydechl Fred. „Dochází vám, jak moc jsme v prdeli? Máme důkazy o tom, co je ministr za hajzla, ale co s tím? Podat trestní oznámení na bystrozorské oddělení ministerstva prolité ministrovým vínem a ověšené jeho červenými šutříky?“
„Já mám starost o strýčka Reginalda,“ řekla Lenka zdánlivě nesouvisle.
„Přísun zakázané látky do vína má Scamander zatím přerušený. A vína vlastně taky,“ zamyslel se Ron.
„Ale asi ne na dlouho. Určitě si brzy najde jiné cesty,“ namítla Hermiona.
George se postavil „Jo, je to horší, než jsme mysleli. Ale rozhodně máme šanci dát ten marast zase do kupy. Jdeme do toho?“

Účastnici události pozval komisařka Charvát k rekonstrukci nazítří ráno, dokud ještě v šoku, nechť emotikoměry bzučí jako čmeláčí roj. Úsudek si při oťukávačce udělá sám, bez tisíců dat ze sběrných systémů, Sáru však prubnul v HOKu, hlavní občanské kategorizaci.
Výsledek potěšil: tmářka III. stupně, pasivně nebezpečný potenciál, což významně zjednodušuje vyšetřování. Trojka už spadala pod preventivně výchovný dohled, který umožňoval – odbor oka správně překládal jako „nařizoval“ – použití operativně technických prostředků středně invazivního charakteru, VID a VAP, vizualizaci intimity domova a vizuoaudializaci práce. Příznačně netrpělo oóčko nikdy podstavem, ve stále přísnější ochraně soukromí představovalo jedno z málo legálních naplnění snů šmíráků.