DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Na ten slavný den všichni dlouho a netrpělivě čekali. Čím víc se blížil, tím víc rostla nervozita i nadšení všech zainteresovaných. Přípravy vrcholily.
Jen aby bylo pěkné počasí.
Jen aby dorazili skutečně všichni.
A pak ten slavný den přišel. Přátelé a známí přijeli se svými veterány a radostně se zdravili.
„Tak jsme to přece jen dokázali. Tolik práce. A těch sbírek, co se uspořádalo! Už jsem si myslel, že se toho nikdy nedočkám,“ řekl tisku hlavní organizátor.
Noviny však tu úžasnou událost odbyly jen strohým oznámením:
Po sto letech byla dokončena rekonstrukce dálnice D1.
Lidstvo dávno používalo k přepravě vznášedla.

Zastaví na dohled od signální závory. Únosci vyšlou dalšího mládence, ať ji pohraničníci otevřou.
Vstřebává, že je velmi zle: v autobuse má tři pologramotné grázly, proti nim tupou totalitní mašinérii, v jejíž hierarchii je lidský život, totiž jeho, na tom nejnižším stupínku.
Aby se nezbláznil, musí to dát dohromady. Vteřinu po vteřině rekonstruovat. Ano, sháněl se na poslední chvíli po zapalovači, asi i zvedl hlas, nesnáší zašantročování věcí!, ale s tím se přeci s Irenou nerozžehnal. Z dětského pokoje vyběhl kluk, dal mu pusu na čelo. A pak – pak se na svou ženu usmál. Kývl v něze na rozloučenou.
Určitě!

Půlnoc na spadnutí, ale na mýtině je překvapivě živo. Několik chlapíků právě vztyčuje žebřík u starého posedu. Nahoře se krčí vyděšená zrzka.
„Jak ses tam dostala?“ pátrá jeden.
Mlčky ukáže.
„Po tomhle?“ netají muž údiv. Celý posed je rozvrzaný, ale žebřík je jen ztrouchnivělá troska. „Proč?“
„Šel po mě vlk. Obrovskej. Svítili mu voči.“
„Vlk? Tady?“ ušklíbne se jiný. „Cos pila Karkulko?“
„Víno pro babičku,“ přisadí si druhý.
Zrzka mlčí. Třeba je alespoň nenapadne pátrat, co tu dělala. Už tak ji doma přetrhnou, zjistit že kouří, raní rodiče mrtvice. Jenže..., nervózně se ohlédne přes rameno, po trávě halušky nejsou, ne?

Země se povážlivě houpala pod nohama, a puch bažiny byl nesnesitelný.

Už to nebude daleko.

Konečně dorazili ke sluji. Hořícím šípem střelil přímo do ústí jeskyně. Vzápětí se ozval strašlivý řev, a nestvůra se vyhrnula ven. Devět hlav, jedna strašlivější než druhá.

Která z nich je ta nesmrtelná? napadlo ho. Nezbývá než to vyzkoušet.

Ohnal se kyjem po jedné z hlav, a přímý zásah ji rozdrtil na kaši.

Tahle to nebude usmál se, ale úsměv mu hned zamrzl na rtech.

Zkrvavený pahýl hlavy se rozzářil, tkáň začala bobtnat, kynout, a vzápětí tu místo rozdrcené hlavy syčely dvě nové.

No potěš...

Evžen se proplete mumrajem.
Ambrož sedí v rohu, v rukou sklenici, v očích děs.
Nemůže se pohnout.
„Opravdu ty?“ vydechne.
Evžen povzbudivě kývne.
Setřese dívčí ruce vábící k hodování, neurvale rozežene třeštící tanečníky.
Cítí, jak magie víří zakletým prostorem.
Sám dům chrlí zlo.
Kamenný nůž rozřízne dlaň, lačně pije, pulsuje rudou magií.
Krvavé čáry drásají závoj iluze.
Vysáté šedé mátohy padají na popraskanou podlahu.
Ambrož rozevře prsty.
Kluzké čáry rozežírají svíravá pouta.
Ambrož ztuhle vstává.
Palčivé červené stružky přetínají temné žíly zlovolného stavení.
Dům kvílí.
Strop se drolí, trámy praskají, zdi se hroutí.
Ze všech koutů prudce vyšlehnou černé plameny.

Můj milý víš
Čas teď pomalu ubíhá
Někdy letí rychle zas
Můj milý víš

Stejné věty stejná slova
Chvíle srdcem uchované
Myslí znovu přehráváme
Stejné věty stejná slova

Ze slov a vět
Poskládat znovu den
Kdy spolu byli jsme
Ze slov a vět

Jen tak trochu si snít
Na stole mít tulipán
Ze zahrady farní
Jen tak trochu si snít

Tulipán je červený
Srdce trochu bolavé
Něha jemnější
Tulipán je červený

(Můj milý víš
Moc se mi líbí dvojverší
Na stole o něze
Zpívají tulipány od kněze

Jenže jsou od bráchy
A on není kněz

Raději bych je od Tebe)

"No tak Nelu, nebudeme tady do večera. Nejste jediný rumunský skunk, na kterého by se mělo plýtvat drahocenným časem." procházel se po místnosti vyšetřovatel.

Nelu se jen letmo zadíval na tu ženu, co měla ztvárnit roli té běhny. Byl ještě vzteklý.

Vyšetřovatel dívku chytil okolo ramen "Vemte si ji a ukažte nám, co přesně jste udělal Rautuové."

"Dobře, na tu dívku nesáhnu. Ona se mi nesmála." podotkl Nelu.

Vyšetřovatel obrátil oči vsloup.

"Úder na hranu nosní kosti, mezi očima. Bylo to hned, to porcování mi zabralo nejvíce času, černé pytle, klasický postup.."

"Počkat! Klasický? To nebylo poprvé?" zarazí se detektiv.

Prohlížím si tváře, které na mne vykoukly z netu.
Zaujme mne muž s pronikavě modrýma očima. Tmavé vlasy mu padají na ramena, pohled nezapře jistou inteligenci.
Ne, nebrouzdám na instagramu.
Zkoumám tvář muže, který žil před deseti tisíci lety. Jeho ostatky byly objeveny v roce 1903 v jeskyni u města Cheddar. Nedávno se z ostatků podařilo získat kompletní genom, z něhož badatelé zrekonstruovali obličej. S překvapením zjistili, že muž měl modré oči a oproti předpokladům poměrně tmavou pleť.
Podobnou haploskupinu, jako má cheddarský muž, má stále přibližně deset procent evropských mužů.
Pokud tedy máte skupinu U5, pohleďte na svého příbuzného.

Jede, jede na oslu do města, jede jede vousatej pán. Vpředu má rybáře, vzadu má hrobaře, jedou tři? dva? Zas jede sám!
****

Neviděli jste tu zlýho draka, spolkl Maky, kýho šlaka, neviděli jste tu zlýho draka, má s tou holkou pěknej Kříž!
****

Pásl ovečky v betlémský kapličce, píval vínečko, jed' chléb jak sníh. Z. na něj "teď to odvoláš!", H. zase mele Otčenáš, pásl ovečky, shořel jak vích.
****

Já do Losin nepojedu, do Šumperka nepudu, on by na mě Bulík přišel, vzal by na mě sekeru. Sekera je čarodějná, oko mloka, znamení! Já do Losin nepojedu, měla bych jen trápení!

"Voltův sloup... ale kde vzít zinek a měď?"
"Přece nebudeme krást okapy."
"To je nápad! Vydyndáme odstřižky od klempířů, mají oba kovy."
...
"Kyselina... dej děckám sírovku do ruky. Matky nás zahluší."
"Musíme naprosto bezpečně. Citrón nebo jablko."
"Jablko, na citrón bývá alergie. Nakrájejí si sami."
...
"Musíme zařídit, aby se článek nerozpadal."
"Kolíček na prádlo to udrží pohromadě. Stiskne tak akorát."
...
"Žárovka? To svítit nebude, měřil jsem charakteristiku článku. Musíme vzít ledku, červenou, ta se otvírá při nižším napětí."
"Jeden článek nestačí. Pospojujeme sériově."
"Nesvítí!"
"Jenom žhne. Zastiňme ji. Dejme ji do trubičky."
...
"Uf. Myslíš, že se Volta taky tak nadřel?"