DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Když se člověk zabývá historií, občas narazí na problém nevhodných artefaktů. Jsou to artefakty, jejichž vznik nebyl nikdy vysvětlen. Klasickým příkladem je disk z hrobky Sabu. Disk je kamenný a má takový tvar, že nikdo neví, kdo, jak a na co ho vytvořil.
Můj názor je, že byl disk vytvořen jen tak. Nějaký řemeslník se nudil a vymyslel takový tvar. Potom ukázal svůj výrobek princi Sabu a ten si ho vzal s tím, že je to zajímavá dekorace. Nakonec ho s jeho oblíbenou dekorací pohřbili. Kolik takových předmětů by se dnes našlo a jak si archeologové budoucnosti budou lámat hlavu!

Procházeli kolem řady zdobných rakví umístěných v trůnním sále.

„Mrtvé město, mrtví přátelé,“ zašeptal Paran.
„Budou žít navěky, kapitáne. V pamětech lidí, víte. A možná… mám dojem, že se jednou vrátí. Naši přátelé i to město.“
„Je velkolepé. I teď, v okamžiku zániku. Jak asi vypadalo v době své největší slávy,“ dumal, protože přemýšlet o téhle nevšední pevnosti bylo daleko snesitelnější než o osobách v sarkofázích.
„Můžete se zeptat Anomandera, třeba má někde plány,“ zašklebil se Rychlej Ben.

Vzápětí znovu zvážněl. Díval se na místo, kde snil svůj poslední sen Whiskeyjack. Položil na zem malý kamínek. Kdyby se chtěl zastavit…

Amy s Brentem se rozhodli, že se zdrží ještě měsíc než vyplují směr Tezárie a potom zpátky do Aldormy. Doufali, že svou svatbu obhájí, a že budou moct zůstat. A kdyby ne, tak pořád ještě připadal v úvahu Tristenol případě Tezárie.

Mezitím kapitán lodi dostal kvalitní materiál a úkol zvelebit loď. Rekonstrukce probíhala podle plánů a tak zanedlouho nastal čas rozloučení. Brentovi bylo trochu líto, že jeho rodiče nejsou z Risy tak nadšení jako on, ale chápal, že příkoří, která byla na jeho rodině vykonána Risiny předky, se jen tak nezapomínají. Možná se stane nějaký zázrak a oni je pochopí.

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás ve školním depozitáři. Dnes se budeme zabývat modely lidského těla. Rád bych zkontroloval jejich stav.
Lidské tělo je fascinující. Vezměte si například játra. Ta zvířecí si můžete dát na cibulce nebo v játrových knedlíčkách. Lidská zase zničit například nadměrnou kombinací alkoholu.
Játra mají pomalou obnovu buněk, ale jejich regenerační aktivita je vysoká. Ztráta jaterní tkáně, ať už po chirurgické intervenci nebo působením toxických látek, vydá pokyn ke značné proliferaci, neboli dělení buněk. To vede k téměř kompletnímu nahrazení původní ztráty tkáně. Je to svým způsobem rekonstrukce vlastní tkáně. Alkoholikům ovšem nepomáhá. Opakované poškození nezvládá.

„Čili vy tvrdíte, že v okamžiku střetu jste na kolejovém přejezdu už stál, tudíž řidič tramvaje měl povinnost zastavit a umožnit vám dokončit manévr?“ ujišťoval se dopravní policista přivolaný k další ze stovky typických nehod.
„Jo, říkám, normálně jsem stál! A rozhlížel se. Jel jsem do Jysku vyzvednout gauč, takže jsem se tadyhle musel otočit, abych se tam dostal. Logicky."
„Logicky,“ kývl policista. „A kdybyste ten gauč jel vyzvednout přes železniční přejezd, taky budete tvrdit, že měl strojvedoucí zastavit? Z márnice už byste toho moc nenapovídal, co? Takže dva tisíce, čtyři body a buďte rád, že vás nesbíráme do pytle."

He stood there, in front of the house, the garden, the fence, and tried to take it in. At some point the house woke up, the windows blinked with their curtains and looked at him firmly. The door pouted and shouted something he didn't understand - except for the word "police" which is quite international.

They were supposed to be there. Forever and ever. Immortal, changeless. Like vampires.
He laughed at the thought and headed back home.

He needed a change, too. A drastic one. Right now.
He took his dill from the windowsill and threw it into the dustbin.

„Co tu děláte?!“ Muž s houpacím křeslem nevěřícně zíral na partu dětí ve svém obydlí. „Jak jste se sem dostaly?“
„D-dveřmi,“ vykoktal nejstarší chlapec, zjevně vůdce celé party. Nejmladší zafňukal.
„Nelži! Tyhle dveře nejsou napojeny na centrální tunely!“ udeřil muž na hocha.
„Dneska byly,“ odpověděl ten vzdorně.
„No, dobře,“ prohlásil muž. „Podíváme se na kamerový záznam.“

Muž se usadil před obrazovku a zadal několik příkazů. Nic se nedělo. Muž zaklel v dávno mrtvém jazyce. Paměti kamer byly úplně prázdné. Děti zachytila pouze kamera před místností s křeslem. Bude tedy muset rekonstruovat události výslechem pěti dětí. Vůbec se na to netěšil.

A bylo to tu zas. Nutnost myslet dopředu a proti své přirozenosti. Někdy to své na vše připravené myšlení nenáviděl. Proč se nemůže skrýt se svým smutkem před všemi kromě Lily? Proč nemůže utéct a někde daleko vykřičet do oblak svůj zármutek? Proč musela Ithunn zemřít?!

Místo toho sedí v ředitelně s Kingsleym a portrétem Dilysy Derwentové a podruhé plánuje smrt své dcery.
Otec, policista a dětská léčitelka teď musejí vymyslet, jak nechat zesnout malou mudlovskou holčičku a dopřát jí i její rodině klid. Žádné vyšetřování, žádné šťourání úřadů, žádný zájem médií. Ithunn Snapeová odejde z mudlovského světa konečně domů.

Bastian s dutým nárazem dopadl na zem a za ním se tiše snesla trocha omítky. Beztak to nebyla první rýha na zdi. Maně ho napadlo, že nějaké opravy by byly potřeba.
Bastian si oprášil kabát a co nejnenuceněji vyšel na nádvoří. V žilách mu tekla krev rozbouřená jako plameny. K jeho radosti bylo nádvoří téměř prázdné.
Kdosi ho pozdravil. Nezpomalil.
Nemohl si to dovolit, přestože plíce pálily a ruka na rukojeti dýky se mu chvěla.
Měl by tu dýku zahodit, problesklo Bastianovi hlavou. Který blázen s sebou tahá dýku, na níž schne krev jeho krále?

V tu chvíli zahlédl Paulla.

Do svítání Mana obešla celou vesnici a určila, komu má smysl poskytovat péči.
Slunce stálo vysoko na obloze, když opustili poslední chýši a vhodili do ohně použitý materiál.
Severus ze sebe strhal zpocené oblečení už cestou k potoku. Zatímco on s úlevným řevem skočil do vody, Clara vyčerpaně dosedla na rozbahněný břeh a otupěle pozorovala zaschlou krev na svých kalhotách.
Jak tam tak stál a smýval ze sebe špínu, zničehonic ucítil na rameni prudkou, pálivou bolest. Ohnal se po jejím původci a smetl ke Clařiným nohám skvrnitou žábu.
Popuzený výraz v jeho tváři vystřídalo čiré zaujetí.
„Tak takhle to začalo...“