DMD č. 19. pro 19. 4. 2020. Téma: Rekonstrukce

Múza prudce zalapala po dechu. Bolest, zima, žízeň...

Co? Co se stalo? Aha, sestřička, spěch, bezvládné dívčí tělo...

Rekonstruovala uplynuté události.

Šance žít. Pád. Tma.

Múza otevřela oči.

Ležela pod skalním převisem blízko řeky. Svítalo.

Pohledem sklouzla na své ruce. Leknutím zařvala. Roztřeseně je zvedla a několikrát obrátila. Hřbet, dlaň, hřbet, dlaň. Standardní ruce… Lidské ruce. Z masa a kostí. A nohy. Skrčila je. Poslouchaly… Částečně.

Svalová paměť, blesklo jí hlavou.

Přetočila se na kolena a pomaloučku se došourala ke břehu. Naklonila se.

Z odrazu na vodní hladině na ni hleděla mladá dívčí tvář.

“Cos to se mnou provedla, sestřičko…”

Reemigrace, reprivatizace, reinstalace. Remunerace. Rekonstrukce restaurace, remodelace rezidence. Renovace, revitalizace, rekultivace. Rekreace, reprodukce, replikace. Rekonvalescence, regenerace, relaxace. Rejuvenace, reanimace. Reintegrace, reinvestice, resocializace.
Rezonance relace. Reklamace rezoluce revoluce. Regulace restituce. Repetice rekvizice. Revokace rekatolizace. Retardace.
Repugnance. Rejekce. Remitence. Recitace recepce redakce. Reminiscence. Reaktivace. Remonstrace.
Redukce rezistence. Relativizace. Reedice, reiterace, reedukace. Restrukturalizace, remilitarizace, reorganizace, rekodifikace, reglementace. Repudiace, reflace, revalvace. Registrace reference, rekriminace. Reamaterizace reprezentace. Renunciace reputace. Relokace, redistribuce, regionalizace. Restrikce relevance. Rekondice, rekvalifikace. Redundance.
Reakce, reinfekce.
Respirace, resorpce. Rehydratace, realimentace. Resekce. Resuscitace.
Rezignace.
Retrospecke, rekapitulace. Reverence, revelace.
Refrigerace.
Reformace, renesance.
Rektifikace, rehabilitace, revalidace. Rekognice. Reparace, refundace.
Recyklace.
Repatriace.
Requiescat in pace.

Reinkarnace?

Pánové řešili poválečné uspořádání, národní banku, parlament, volební systém... Jen Lafayette si s Theodosiou vyměňoval starostlivé pohledy. Beze slov se smlouvali na zámince ke změně tématu. Věděla, že být duchaplnou hostitelkou není jednoduché, ale některé dny zkoušely hranice její trpělivosti na dřeň. Nebránila se politickým diskusím, ale Laurens jí připadal naivně odtržený od reality, Burr posedlý nezpochybnitelnými právními definicemi a Hamilton si budoucí Ameriku představoval jako Británii, jen bez krále...
Vstala a uhladila si sukni gestem, ze kterého už dokázali poznat, že je zle.
"Nemůžeme se vrátit k předválečnému stavu," pronesla rozhodně. "Protože právě ten je příčinou našich současných potíží."

Únava umí být neskutečně zrádná.

Ondra ležel v posteli. Už tři hodiny chtěl usnout, jenže jeho tělo bylo tak unavené, že ani na to nemělo sílu.

Jako by to nestačilo, probíhala mu hlavou záplava myšlenek - co by měl udělat jinak, co se může pokazit, co nefunguje. Snažil se obrátit myšlení pozitivním směrem, ale bez úspěchu.

Od zoufalství ho držel pouze fakt, že zítřek má celý na odpočinek.

Najednou je dopoledne - nový den v plném proudu.

Ondra probírá sebe a myšlenky z noci. S novou energií zase vidí cestu dál.

Teď je ten správný čas se dát dohromady - krok za krokem.

Kyra seděla ve světle zapadajícího slunce na stupních heliopolského chrámu. Po celodenní práci měla záda bolavá, ale nestěžovala si. Být chrámovou služebnou bylo úctyhodné zaměstnání, které se v rodině dědilo z matky na dceru.

Kromě toho je tu ten druhý důvod.

Sedávala tu každý večer a čekala. Už několik týdnů byly západy slunce červenější, a ona věděla, co to znamená. Drahocennou myrhu měli v rodině připravenou dávno, pečlivě ukrytou spolu s nejcennějším rodinným dědictvím: malým zlatým pírkem, jehož špička věčně žhnula načervenalým světlem.

Slunce zapadlo, ale na obzoru tentokrát zůstala zářivá tečka, která se pomalu přibližovala.

Tedy dnes v noci.

Trvalo mu několik měsíců, než se odvážil pohlédnout na svojí tvář. Dříve ani neuvažoval o tom, co ho čeká v zrcadle a teď se nedokázal donutit k jedinému pohledu. Droidi zkušení v medicínské rekonstrukci zachránili co se dalo, řekli mu, ale nebylo příliš mnoho, co zachraňovat.

Páni ze Sithu necítí strach, zasyčel si pro sebe a konečně pohlédl do svých vlastních očí. Uviděl cizince.
Místo modré v jeho očích zářila krutá žlutá. Jeho obočí i vlasy byly pryč. Obličej byl pokryt maskou spáleného masa. Jako by ještě cítil ten zápach...

Z Anakina Skywalkera nic nezbylo. Byl tu pouze Darth Vader.

Temnota. Pach bolesti a strachu.
Mísí se zde pachuť utrpení s touhou po pomstě.

Však nic z toho nebylo naplněno.
Povstal, jako už tisícero krát, napříc různýmy životy.
Řval bolestí a strachem. Řval, byl odhodlán nezemřít.
Nechtěl zemřít.

Rozhodl se totiž žít a bojovat dál!
Povstal z popela svého utrpení, schodil jej z sebe jako starý kabát!
Nadechl se čerstvého vzduchu a vykřikl do tmy takovou silou,
až jeho hlas prorazil paprskem světla nekonečnou temnotu!

Byl plně při síle. Nepamatoval si, kdy se naposledy cítil
TAK
MOC
ŽIV!
Jeho rekonstrukce byla u konce.

Teď je konečne zcela připraven do války!

TU DU DUM DUM.
TU DU TUDUM.

‚Po těch schodech se snad prohánějí olifanti,' pomyslel si Elrond.
Pod schody uviděl Erestora. Na prvním odpočívadle stál podkoní a práskal nad hlavou bičem, o schod níže byli Elladan s Elrohirem s meči a jezdeckými bičíky a proti nim se bránil Glorfindel.
„Co se to tady děje?" Matně si vybavoval, že mají mít hodinu dějepravy.
„Pane, zkoušíme novou výukovou metodu škola hrou."
„Nad mou pracovnou? A nebyl ten balrog jeden?"
„Glorfindel říkal, že tady se to podobá tomu průsmyku. A podle něj byli balrogové tři."
Elrond rezignoval a dodal jen: „Budu pracovat venku."

Tak jako každé jaro se i tam zelená svěží tráva, stromy se obalují novými lístky a svítí bělostnými květy. Jenom ta budova nikdy neožije a dál se propadá do své šedi a zchátralosti.
Ještě moji rodiče tam běžně nastupovali do vlaku. Já už to nádraží pamatuji jako opuštěné.
Stále se dá rozeznat dřívější krása architektury, elegance, která se nezadržitelně rozplývá v sutiny.
O rekonstrukci se mluví léta. Jenže zůstává ticho po pěšině. Majitelé se střídají, z občasných plánů sešlo, teď se mlčí nebo mlží. Zřejmě čekají, až to konečně spadne.
Za okny vlaku se dál tiše rozpadá nádraží Praha Vyšehrad.

Robin se Sandrikem a několika muži vyrazili Brettovi na pomoc. Na místě zjistili, že zbytečně.

Robin se díval na Brettova záda otřásající se tichým pláčem. Chtěl ho jít utěšit, ale Sandrik ho chytl za rameno.

„Nech ho. Potřebuje být sám,“ pronesl tiše. Robin ho však neposlouchal. Setřásl Sandrikovu dlaň, došel k Brettovi a jen se vedle něj posadil.

Brett se mu zadíval do očí, ale nic neřekl. Robin jen zavrtěl hlavou. Nechtěl nic slyšet. Nepotřeboval podrobný popis toho, co se událo. Jen tu byl pro svého přítele. Po chvíli se k nim přidal i Sandrik a mlčky hleděli na obzor.