DMD č. 27. pro 27. 4. 2020. Téma: Historky z podsvětí

"V Alpinách jsme provrtali hory jak ementál," vypráví Lojza Mráček. "A pak jsme v těch dírách seděli celé týdny. Ve tmě, v zimě. Ty dlouhý hodiny hluboko v úzký šachtě, tuny kamení nad sebou, celá hora se třese, jak do ní šije nepřátelská infantérie, to je, hoši, pravý inferno."

Bohatýr leží a mlčí. Ví, že peklo, skutečné peklo vypadá jinak. Peklo je, když obsadíš nepřátelský zákop, krev vře v žilách vzrušením, opojený úspěchem řveš radostí, pak tě za nohu chytí chlap v uniformě nepřítele, krev, krev všude, poznáš vlastního bratra, padneš na kolena a nevíš, zda ho nezabila tvoje kulka.

Rok po porážce režimu se mezi značně posílenou studentskou základnou bradavické školy rozšířila zvěst jako požár a nikoho nenechávala chladným (jako požár). Po profesoru Křiklanovi, který se do školy vrátil dočasně, místo učitele lektvarů obsadí Severus Snape. Noviny – zlehka reformovaný Denní Věštec a většina seriózních periodik – o hrdinech odboje psala bez přestávky, muž, který kletbou vlastní výroby odpravil Rojvola Raddlea měl ale v myslích veřejnosti své zvláštní místo. Studenti se nemohli dočkat vzrušujících historek z Výboru a nadšení se první týden nedalo ani krájet. Profesor Snape začal školní tresty udělovat za každý zvědavý pohled velmi brzy nato. Nadšení sejmula realita.

“Policie nás obklíčila snad ze všech stran. A my? Vysmáli jsme se jim a začali pálit z oken. Takovou přestřelku nepamatujete.”
Skupina otrhaných rabiátů seděla kolem stolu v potemnělé místnosti a popíjela.
“To nic není. Já jsem jednou přepadl vlak,” trumfoval ho druhý. “Shodili jsme kus skály na koleje a vyskákali se zbraněmi v rukou. Jenže krom zlata byla ve vlaku i kompanie vojáků.”
Třetí dopil lahev a praštil s ní o stůl. “Já měl v patách lovce lidí. Tři dny…”
“Tak a dost, zavíráme,” odkudsi se objevil čert a začal je šťouchat vidlemi. “Všichni zalézt do kotlů a spát.”

„...a proto má Kerberos tři hlavy!“
„Haha, tak ta byla obzvlášť skvělá, Charlie!“
„Chárone.“
„Jasněě.“
Loďka zaskřípala v temné mělčině a vlasáč v kožené bundě z ní křepce vyskočil na kamenitý břeh.
„Tohle byl asi nejlepší kus výzkumu orální tradice, co jsem kdy udělal, Charlie,“ povzdechl si spokojeně, zrak upřený k bledému kruhu denního světla v dálce. „Škoda, žes mi nedovolil si vzít ten magneťák.“
„Určitě si to budeš pamatovat,“ řekl Cháron konejšivě.
„Jo, jo. Tak se měj,“ mávl chlapík a vydal se k východu.
„Jo, Charlie, ještě něco,“ otočil se zpátky k převozníkovi.
„Ano?“
Vlasáč chvíli mlčel. „Zapomněl jsem...“

„Šarkîli v Durbîho žalářích," vykládá Burglûk, „neměli ani jména - byli označováni jen číslem, a to číslo -"
„Musím tohle poslouchat?" přeruším ji.
„Jistěže musíš," na to ona. „Je důležité nezapomínat, čím prošli naši předci. Nemůžeš jen tak říci, že to vědět nechceš."
„Já to vím docela dobře."
„Ano, už jsi o tom mnoho slyšela, ale děti ještě ne."
„Slyšela?" vykřiknu. „Když mluvíš, znovu to vidím! Cítím šrámy od okovů a rány biče na zádech! Budeš mi říkat, že nesmím zapomenout? Kéž bych mohla!"
„Ty... ty jsi -" zajíkne se. „Igrûn..."
„Jsem Igrûn," přikývnu, „ale při té vzpomínce jako bych pořád byla HS613B."

První historka.
Nevynesl koč. Teda koš.
Kočky záchod ostatně taky ne.
Pekelnej smrad.
Poezie pachů.

****

Druhá historka.
Venku je hezky.
Venku je hezky.
VENKU. JE. HEZKY.
Ale svět je vězení.
!!!!!

****

Třetí historka.
Jdeme do práce.
Přijdeme z práce.
Sedíme na gauči.
Cvičíme.
Sedíme na gauči.
Dělám večeři.
Nepovede se mi těsto na koláč.
Stejně ho sníme.
Pak se pohádáme, ne kvůli těstu.

****

Čtvrtá historka.
Vincent Vega hledá vázu s tulipány, kterou má PŘED SEBOU.
Je to vtipný asi tak minutu.

****

Pátá historka.
Den je noc.
Spím.
Poprvé.
Podruhé.
Potřetí.
Očima mých snů lezou červi.

****

I love you too, honey bunny.

It was as if the Tasmanian tiger’s magical attack unlocked something... memories.
He was lost and couldn’t go back. He was lucky to escape with his life, killing the flaming demon. Now, there was a light... and a green valley opened. He stepped out of the cave...
A wave of pure magic washed over him, picked him up and everything went back... and then... he was both dead and not-dead.
He could go back now, just didn’t remember anything at all.
Now he at least remembered the fight with the demon.
His memories might be coming back.
That is... concerning.

Večerní vzduch voní ozónem, je klid a ticho, brzy se spustí déšť a on si na to všechno znovu zvyká, jako by nebyl pryč pár měsíců, ale půlku života.
Pach hniloby a všudypřítomný chlad.
Oheň vesele praská, dívá se do krbu a nepřítomně převaluje na jazyku griliášovou hrudku.
Noční běsi, bezedné prázdné oční důlky, vztahující se strupaté prsty.
Vrtí se v křesle a upíjí horký čaj. Třesou se mu ruce.
A vzpomínky. Nekonečný sled vzpomínek – vyhazov z Bradavic, máma, tátova smrt. Raddle, všichni ti mrtví.
Je rád, že za ním dnes Harry s Ronem nepřišli. Tenhle příběh jim vyprávět nechce.

,,...Bezhlavý rytíř se od té doby zjevuje vždy s půlnocí a na svém koni se prohání po okolních lesích..." Položila fixu. ,,Co myslíš?" ,,Jo, podle mě to na úvod stačí." ,,Oukej," kývla a cvakla zapalovačem. Okraje papíru zčernaly a rázem tak vznikl ohořelý pergamen. Já vkládala svíčky do zavařovacích sklenic a skládala je do košíku. ,,Doufám, že nám ta trasa nebude zhasínat jako loni." ,,A tos ještě neslyšela ty hororový zvuky, co jsem stáhla! Se ty děcka poserou." ,,No, těm pubertálním by to prospělo!"

Tma. Ticho. Sedím nehnutě v křoví. Čekám.
Silueta. Nejisté, tápavé kroky.
,,Je tam někdo?" Ustrašený hlásek.

Múza ležela na posteli a brečela.

Mladý spisovatel seděl vedle ní a hladil ji po vlasech.

“Víš, co to znamená?” huhlala do polštáře. “Nemůžu domů. Ani v myšlenkách. Žádné archivy, knihovny, kartotéky... Žádné novinky z rubriky Historky z Múzového podsvětí.”

“To existuje?” vypadl mladík na chvíli z role utěšitele.

Podívala se na něj uslzenýma očima a přikývla.

“Co budu dělat?” zašeptala.

“Prostě začneš dělat všechno postaru. Číst, psát, poznávat lidi, objevovat, učit se…”

“Když to je tak... Tak…”

“Lidské?” zeptal se s laskavým úsměvem.

“Jo,” popotáhla.

Dal jí pusu na čelo.

“To je to nejhezčí, co se ti mohlo stát.”