DMD č. 2. pro 2. 4. 2021. Téma: Zdivočelý mullet

Světlo vchodu do jeskyně zastínila mohutná silueta.
Brandy se usmála a vyfoukla uvítací plamínek.
Patří jí nádherný drak!
„Už toho mám dost, co si o sobě myslí?“ zahřmělo a jeskyni osvítil zlostný plamen.
„Kdo?“ Brandy zalila beznaděj. Věděla!
„Tvoje matka!“
Norgard rozčileně zdvihl ostny a Brandy zahlédla jeho pýchu – speciálně poskládané šupiny, tvořící jakousi… hm, trochu podivnou… optickou pokrývku jeho vznešené hlavy. Všimla si, že mu to už leze po krku dolů. Chjo, tohle Arinbjorg přehlédnout nemohla.
„Šlo o tvoji… hlavu?“ zeptala se se špatnou předtuchou. „Kritizovala?“
Norgard vztekle zařval a vychrlil další plamen.
„Řekla, že mi to může vyléčit!“

Provozní si otráveně zastíní oči před světlomety dalšího auta. Prostranství před klubem začíná připomínat Carneval del Rio. Nejprve dorazila hlídka městské policie, pak někdo z okrsku či co, pak výjezdová skupina a pak už provozní ztratil přehled.
Nějaký major se pokusil vyslechnout svědka a radši objednal u provozního silné kafe.
"Jak to mám vědět? Prostě jsem se otočil a najednou to tam bylo."
To mělo mezi třiceti a padesáti lety, účes vpředu byznys, vzadu pěkně divoká párty a končilo to krkem.
"Proč jste se otáčel?" zeptá se policajt.
Kluk pokrčí rameny. "Slyšel jsem zapraskání."
"Jaké zapraskání? Větve?"
"Ne. Spíš elektřina."

Než dojedou na Sídliště, je si dáma s kloboukem jistá, že od řidičky se nic nedozví.
Než dojedou ke Krakovu, dá dohromady tříčlenný pátrací tým.

„Nechce jet se mnou?“
Muž překvapeně zamrká.
„Musím do práce.“
Probodne ho pohledem. Málokdy něco opravdu musíme.
„Tohle je… No tak dobře.“

„Vy někam jdete?“ zajímá se chlapec.
„Budou z nás detektivové.“
„A můžu taky?“

Nakonec se otočí na holku vzadu. Nepravidelně sestříhané vlasy jí trčí do všech stran.
„Budete taky detektivka?“ zeptá se kluk nadšeně.
„Detektivka? Tak to fakt ne. Navíc ty bys měl jít do školy. A vy dva sedět za únos dítěte.“

„Zítra pořádá lord Vetinari slavnost,“ ozvalo se od otvíraných dveří z úst kapitána Elánia. „Její součástí je průvod městem, v jehož čele má pochodovat Noční hlídka. Dokonce v nových uniformách,“ hodil na podlahu velký balík.

„To je toho,“ ozval se Tračník.

„To není všechno. Budeme mít stejný účes, máme na výběr,“ položil velitel na stůl pár obrázků.

„Ten ne,“ zavrtěl hlavou Nobby. „Navíc ten divný název. Punk.“
„To se čte pank,“ opravil jej Karotka. „Ale tenhle by snad prošel, kapitáne. Bude určitě slušet všem.“

Na návrhu byl vyobrazeno něco, co připomínalo rozcuchanou hřívu, pod níž se skvěl nápis Zdivočelý mullet.

Bronzové nebe žhnulo a Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás musel stát na pláži bez kouska stínu a dohlížet na vyloďování mužů z řeckých polis přijíždějících pod strmé hradby Ilia.
Lněná zbroj se lepila k zádům.
"Co to mají probohy na hlavě?" zeptal se Aiás, spatřiv Abanty, vzadu dlouhokadeřné oštěpometce.
Neřekl to ale potichu.
"Tohle se na Euboie nosí," odsekl mu pyšný Abant, "vpředu emporíā, vzadu sumpósion."
Ne-tak-velký-Aiás-jako-velký-Aiás-ale-větší-než-malý-Aiás Aiás zavrtěl hlavou, až se mu chochol na přilbici rozhoupal.
Počítal dál lodě připlouvající po vínově červeném moři.
Když pak Elephḗnōr, král Abantů hrdinně padl, začali si i ostatní Řekové k nelibosti Ne-tak-velkého-Aianta-jako-velkého-Aianta-ale-většího-než-malého-Aianta Aianta holit skráně.

Kupec Hynek pobídl koně, aby mohl dát pokyny vozkovi na prvním voze. Rozhodl se, že tentokrát pojede oklikou. Minulý měsíc dvakrát snil o podivně známém místě se skupinou lip poblíž rozeklané skály. Jednou přece musí přijít na to, proč se probouzí s pláčem.
Otřásl se nečekaným závanem chladu. Přitáhl plášť k tělu a připomněl vozkovi, ve kterém hostinci se má s vozy ubytovat. Od chmurných myšlenek se na chvíli vrátil do Janova, kde čekal na příjezd lodi se zbožím. Ach, kde je lazebnice Elena. Říkala mu Enrico a umluvila jej na moderní účes.
Hynkův pěstoun se s tím ještě nesmířil.

"Pozor!"
Káj strhnul svého společníka za zídku.
"Co se děje?" otřepal se Bob.
"Holistrojky! Někoho tam dostaly!" ukázal Káj posunkem za zídku.
"A sakra!" Bob se opatrně vyklonil z chatrného úkrytu.
A skutečně!
Na zemi tam leželo tělo a kolem něj holící strojky.
"Ale vždyť jsou bez šťávy."
"No tak co toho chlapa skalpovalo?" spekuloval Káj.
Ozvalo se zašustění.
Na zídku vyskočila podivná vlasatá věc.
Skalp!
Na zadních dlouhých vlasech stál jako na nohou a z krátkých předních měl zformované tělo a ruce.
V nich držel dvě břitvy ještě od krve.
Bob a Káj zděšeně vykřikli:
"To ještě někdo nosí?!"

Bylo druhého září, skoro poledne. Tetička Muriel klohnila cosi sotva poživatelného k obědu, Artur a Charlie seděli u stolu a čekali. Bill zmizel z Doupěte, když vyprovázeli ostatní k vlaku. Byl to první rok, co odjížděla už i Ginny.
„Kdovíkdy se uráčí vrátit!“ štěkla najednou Muriel. „Takové móresy za mých mladých let...“
Artur si povzdechl. „Co myslíš?“
„Myslím, že to má těžší než já, tati,“ řekl po chvíli Charlie. Vždycky měl v sobě nejvíc rozvahy z celého klanu.
„Pije! Nespí doma! A ten účes!“
„Nepustí mě k drakům, ale já mám rád i ty ovce a psy. Bill nemá nic.“

Remus otevřel dveře. James, oblečený jako předek kentaura, zrovna utíkal před Siriusem, co po něm zuřivě házel špinavé ponožky. Sirius šel za Davida Bowieho a Remus ho vnitřně proklínal. Siriusovy vlasy, které nejspíš měly být Bowieho zrzavý mullet, vypadaly živě. Jako kdyby každý vlásek na Siriusově hlavě tancoval.

„Takhle aspoň potvrzuješ naší teorii, že Bowie je čaroděj. Začarovaný vlasy,“ řekl Remus a začal Siriusovi kreslit na obličej barevný blesk. „Všichni na tý párty tě budou chtít. Nezáleží, co máš na hlavě.“

Sirius se na Remuse dlouze podíval. V takových chvílích si Remus zakazoval doufat. Ale možná. Jednou. Nějaký příští Halloween...

Prskání doutnáku vystřídalo zlověstné ticho.
PRÁSK!
Budova se otřásla, pobořené zdi se změnily v ruiny. Geralt se stačil ukrýt jen díky zaklínačským reflexům. K praskání zdí a padání cihel se po chvíli přidalo i hučení ohně. Jediný východ z komnaty vedl rychle se rozpalující výhní.
Ze zbořeniště se Bílý Vlk dostal v poslední chvíli. Plameny šlehaly vysoko nad střechy, živené jen bozi vědí čím.
„Geralte!“ Marigold vylil příteli na hlavu soudek vody.
Geralt se opatrně dotkl čela.
„Vypadáš ještě hůř, než obvykle. Půlka je spálená, druhá... no...“
Marigold s nůžkami dělal, co mohl, ale stejně byl Geralt vděčný za obvazy.