MASH

„Vstávat!“
„Radare, sklapni,“ zabručel B.J. a zabořil hlavu do polštáře.
„Pánové, musíte vstávat. Honem!“
Otevřel dveře Bažiny, vyházel všechny deky. Pak ho osazenstvo vzalo na vědomí.
„Přestaň tu pobíhat na svých maličkých nožičkách a vysvětli nám, co se děje,“ řekl rozespalý Hawkey.
„Evakuace. Do půl hodiny vyrážíme,“ vychrlil a odběhl.
„Ale ne… Frank zase vymyslel noční bojovku?“ řekl znechuceně B.J.
„Už aby se vrátil plukovník. Nebo se Kuní ksicht zblázní definitivně,“ zašklebil se Hawkey a zakřičel: „Radare, vyřiď šílenému veliteli, že budu dobrovolně hlídat tábor.“
Radar přiběhl.
„Řekněte si mu to sami. Tvrdí, že v radiu slyšel o čínské invazi…“

Drahý Hawkeye, je pro mě velmi těžké psát tento dopis. Ale nemohu si pomoci. Miluji tě. Trvá to už nějakou dobu. Vím, že je to špatné, ale... Pokud by ses chtěl dozvědět víc, přijď zítra večer do baru U Motýla.
Na druhý den si ho kolegové doktoři dobírali.
"Ty máš rande, přiznej se."
"Proč zapírat, co je zjevné." Usmál se na ně.
"A kdo je ta krásná neznámá?"
"Sám netuším, pozvala mě na rande, ale nepodepsala se."
"No, tak dobře pořiď."
"Jak jinak." Rozloučil se a odešel.
V baru narazil na jedinou známou duši.
"Hawkeye." Pozdravila s vlídným úsměvem.
"Francisi...?"

Leta po válce
Hawkeymu je jakožto primáři po návratu z dovolené představena nová vrchní sestra přezdívaná Horký brambor - nikdo si s ní totiž neví rady. Je protivná, přehnaně pořádkumilovná a nesnáší flirtování na sále. Hawkey na ni však jde po svém, jakmile ji uvidí.
"Sestro, retraktor."
"Ano, doktore."
"Teď nůžky."
"Tampon."
"A pusa by nebyla?"
"Pro tebe vždycky, zlato." Odpověděla sestra.
"Beru tě za slovo. Šití."
Po operaci se kolegové ptají, jak je možné, že si od něj nechá to flirtování líbit.
"Víte, byli jsme společně v MASHi, byla to drsná škola. Tam se člověk naučí brát věci s humorem."

"Já se na to vážně vykašlu!" hudroval Hawkeye.
"Ty kluci tam na pooperačním snad ani nedokončili základku."
"Klid Hawkeye," uklidňoval ho Mulcahy.
"Klid? Vždyť se na to podívejte, jsme jen banda pediatrů! Ti kluci by si doma měli hrát, ne tu ležet s dírami v hrudnících. A já se na tom ještě podílím, když je látám, aby se do toho šílenství mohli zase vrátit."
"No tak, Hawkey. Podívej se na to takhle. To, že jsi tady, těm klukům zachránilo život. Ale k čemu jsem tu já?"
"No, kdybyste tu nebyl, spousta kluků by tam umřela, protože my bysme tu zešíleli..."

Tábor byl vzhůru nohama… jako vždycky, když se vyměňovaly jedny barevné papírky za nové – bezcenné dolary za trochu cennější…
„Hawkey, vydrž chvíli.“
„Proč?“
„Můžeš tam vzít i tohle?“ zeptal se B.J. nevinně a vysypal na stůl slušnou hromádku.
„Kdes to našel?“ vykulil oči.
„Od Charlese,“ ušklíbnul se. „Ten to nasbíral u vesničanů, ale nestihl se vrátit včas do tábora, stepuje teď před závorou a kleje… Dal jsem mu kurz dvacet starých za jednu novou. Lidumilné, ne? Vyměněné odevzdáme otci Mulcahymu, co říkáš?“
„To je nápad!“ zajásal Hawkey a pochvalně B.J.e poplácal. „Získat nějaké peníze pro sirotky a ještě napálit Charlese…“

„Válka je to, co musí být, aby byla tím, čím je,“ konstatoval Hawkeye filosoficky nad pátým panákem.
„Hluboké,“ odtušil sarkasticky Trapper.
„Mám nápad!“ vyhekl Henry. Škytlo se mu. „Já tady... tady jako... velím. Jo?“
„Přesně tak, plukovníku,“ souhlasila Margaret kysele – a střízlivě.
„Trefil’s hřebíček po hlavičce, Henry,“ informoval ho Hawkeye.
„Ubohý hřebíček,“ utrousil polohlasem Trapper a loknul si.
„Tak já tedy,“ pokračoval Henry, pohroužen do své etanolové reality, „v jednotce MASH 4077 válku zakazuji! Tímto v táboře zavádím mír! Radare, rozhlas to.“
Radar a jeho medvídek ovšem dávno sladce snili, a tudíž toho dne nikdo nebyl odsouzen za hromadnou dezerci.

„Bastarde! Proč’s mě přinutil vzpomenout si?!“
Hawkeymu se chtělo řvát. Chtělo se mu pít, než zapomene nejenom proč pije, ale také proč zvrací. Chtělo se mu najít ty svině v New Yorku, které tohle peklo zařídily a využít svého vzdělání k něčemu krvelačně konstruktivnímu.
Jenomže se vrátila příčetnost, a Hawkeye nikdy nic nenáviděl tak moc jako svoji příčetnost. Byla to ta nejpříšernější věc na světě.
Sidney se na něj díval s kamennou tváří, očima, které věděly, jak mohly jen oči, které samy viděly matku zardousit vlastní dítě.
„Polednice,“ vyhekl. „Jsem zatracená polednice.“ Hystericky se smál, aby alespoň na chvíli předstíral.

Je to tu, konec války. To znamená, že už tě nikdy neuvidím. Nesnesitelná představa!
Odhodlám se a políbím tě. Možná je to chyba, ale je to moje poslední zoufalá naděje. Ty mi však polibek vracíš. Je to nádherné. Vznáším se do oblak. Zároveň cítím, jak morálka v hlubinách mé duše umírá. Ale já nelituji. Naopak.
Pohled modrých očí do mých a to něžné zašeptání: "Hawkeye".
Ne, nelituji. Proč také? Právě jsem se narodil.
* * *
Vracím se domů. A Francis jede se mnou. Brzy už z něj nebude kněz.
Vrzání pantů upozorní tátu.
"Vítám vás, chlapci moji."
Ano, je krásné být doma.

Je to nemorální! Je to ohavné! Je to... zakázané!
Ale já ho přesto miluju.
Já, největší sukničkář celého tábora a zamiluju se do muže. A jako by to nestačilo, jedná se navíc o našeho kaplana.
Vždy téměř roztaju, kdykoli mě oslovuje: "Hawkeye", tím svým jemným, něžným hlasem.
V ten moment je to pro mě celý svět.
Někdy si dokonce přeju, abych byl žena a Francis nebyl kněz. Jen si to představte, mě jako ženu. Kdybych už nebyl zamilovaný, asi bych se zamiloval právě teď.
Jenže tohle soužení je pomalá smrt v hlubinách mojí duše.
Ach, Francisi, kdyby bylo všechno jinak...

Ahoj mami,
píšu ti tento dopis potřetí, předchozí jsou mokré a poněkud nečitelné. Sníh konečně stál. Voda je všude. Chodíme v holínkách i ve stanech.
V pracovně plukovníka Henryho Blakea jsem zachraňoval dokumenty a sušil je fénem půjčeným od majora Houlihanové, i když plukovník říkal, že to není nutné.
Hawkeye s Trapperem z toho mají legraci. Vyměnili majoru Franku Burnsovi nové boty za staré, které mají díru v podrážce. Svou zlost si vylévá na mně. Taky si postavili vor z palet, sice neplave, ale je to sranda.
Musím jít, přivezli raněné a na sále plavou obvazy. Budu muset objednat nové.